>> Hideosi, 14. 10. 2011 20:46:47

a to mas odkial, ze peprak psa nazastavi? by si sa cudoval… 

Když na tebe vijede opravdu pes tak ten peřák ani nestihneš použít.

Taky jsem to zažil, 2 dobrmani na mě vyběhli, když jsem vybíhal kopec, tak jsem zastavil a nehýbal se a čekal, fakt hrůza pocit, cenili zuby, vrčeli, ale asi to, že jsem se nehnul pomohlo, že se do mě nezahryzli. O pár sekund později přiběh chlapík s holčinou a řvali na ty své psy, kteří je vůbec neposlouchali, ale nakonec je uvázali, když si pro ně došli. Oproti Láďovi jsem měl malý štěstí v tom že to byli „lidi“, omlouvali se překotně, tak jsem jim řek ok nakonec se nic nestalo, ale nechte si je tady na vodítku, myslím že dítě by na místě nezůstalo a bůhví jak by dopadlo..

>> andyxx7, 15. 10. 2011 17:23:15

Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že např. jezevčík na pepřový sprej prakticky nereaguje. Skoro platí úměra: „čím hloupější pes, tím méně mu pepřák vadí“ 

Samozřejmě, že proti psovi, cvičenému v útoku na člověka, je pepřák na nic. Takový člověk si ho určitě vycvičí i na pepřák tak, aby ho při útoku nic nezastavilo.

>> Hideosi, 16. 10. 2011 11:45:42

Takhle na mne vyjel pes v přítomnosti pána někdy před měsícem. Ze strany na mě vyskočil a narazil hlavou tak, že mi přední zuby obtiskl do levého boku. V pravé ruce držící sprej jsem nestihl ani odjistit!

Asi to bylo mládě, pes běžel dál, tomu mladému klukovi jsem aspoň od plic vynadal!

Z právního hlediska je pepřák nezákonný v tom smyslu, že vůči psovi platí princip „krajní nouze“. Tedy napadený musí vyčerpat všechny prostředky (zastavení, strom, …) než ho použije. Zajímavé je to vůči páníčkovi. Ten když na vás pošle psa, tak ho můžete zastřelit – pána, ne psa! U člověka platí „nutná obrana“, u psa však „krajní nouze“.

tak mám další čerstvou zkušenost s pokousáním. Bezdůvodně mě dnes napadl vlčák a pokousal do ruky, kterou už jsem měl bohužel poraněnou z pádu, který se mi povedl před třemi dny. Nemohl jsem ani použít pepřák na psi, jelikož mě ruka hodně bolí už od předchozího pádu a jakýkoliv dotek s čímkoliv je bolestivý. Stalo se to v lese a já ani neměl u sebe mobil. Majitelka jen řekla „promiňte“…Existuje nějaká účinná obrana(tím nemyslím nosit u sebe kvér, myslím například nějaký přesný úder psa), aby se člověk ubránil? Před třemi lety mě napadli rovnou dva psi najednou a začínám mít trochu obavu…

>> Lubos M, 31. 10. 2011 21:42:21

Co vím, tak je stačí trefit na čumák. Ale naštěstí jsem nikdy neměl možnosti si to vyzkoušet. Spíš si zkus zajít na nějaký cvičák a zeptat se tam. Najdeš tam určitě někoho, kdo psům opravdu rozumí a navíc není vypatlaný jak spousta jiných majitelů psů, protože se snaží, aby jejich pes poslouchal.

U psů to je podobně jako s lidmi. Většinou stačí viběhnout proti a nedat vidět svůj strach a pořádně zařvat. Jinak uder na nos je dobrej psa honě bolí ,ale bohužel je problém se trefit pes je moc rychlej.To funguje až když je dobře zakouslej a máš čas. Jinak doporučuju spíše v rámci zdraví ,když vidím psa na volno přejít do chůze a přimět majitele aby si ho přivázal na vodítko. Pes má lovecký pud když něco před ním utíká tak to chce ulovit. Jinak nenadávat páníčkovi pes má tendeci ho bránit.

>> Mirek Kostlivý, 16. 10. 2011 17:56:04

Pepřák psa úplně odrovná.Každého psa..

>> Hideosi, 01. 11. 2011 08:24:36

Jo, ten konec je sice fajn, ale problém je v tom, že já se nehodlám při běhu, kterým se bavím, podřizovat tupanům, kteří nejsou schopní vychovat a zvládnout psa. Čili mne nebaví pořád se koukat kolem sebe, jestli někde není nějaký volně běhající pes, který neví, jak se má chovat, zpomalit a kontrolovat ho, a pak být na jeho majitele ještě příjemný, že si ho nevzal na vodítko nebo nezavolal k sobě a pes po mne začne skákat. Kdybych se choval jako někteří psi já, tak mne zavřou regulérně za napadení a nikdo by netvrdil, že se ke mne mají ostatní chovat mile :).

>> Luckyboy, 01. 11. 2011 13:33:54

Plně tě chápu ,ale těch ohleduplných páníčků je tak málo ,že budu radši dále předcházet problému. Zdraví mám jen jedno.

Určitý lidi mají se psy problém neustále. Pokud by se jednalo o pořád stejnýho psa, tak by to asi zmínili, takže předpokládám, že jsou to různí psi a nejspíš i na různých místech … jestli to není v nějakém vzorci chování, který napadení vyvolává. Třeba by pomohlo zajít na cvičák a skonzultovat to.

Nechci házet chybu na běžce, jen najít řešení, protože při radikálních metodách by to některýmu majiteli psa mohlo přijít extrémní a příště „preventivně“ škodit běžcům.

Já totiž nijak zásadní problém se psy nemám, možná běhám dost pomalu nebo jen dokážu poznat ty „zlý“ a upravit svoje chování, nevím, netuším.

A ano, jsem majitelem psa (dokonce dvou).

Snažím se dodržovat zásadu neběžet nikdy do mezery mezi majitelem a psem, když je třeba míjím. Snažím se je ignorovat (psy i páníčky), ale když jsou velký (s velkejma zubama) a je jich moc (třeba fena a odrostlé štěně + pár dalších ratlíků), tak prostě z důvodu předběžné opatrnosti zpomalím a jsem připravená v případě potřeby radši úplně zastavit. Někdy mně nad tím zůstává rozum stát, kolik psů ti lidi mají nebo že to je pes typu pitbul, velký nevychovaný štěně a oni ho nechají běhat jen tak navolno a bez náhubku…ach jo. Nejvíc mně nasere (fakt to tak musím napsat), když chci zrovna běhat můj kopeček víckrát za sebou a oni se tam zrovna vyskytujou s tím svým hafanem…a děsně se diví, že když bežím dolů, že pak běžím zase hned zpátky nahoru. Doufám, že už bude brzo hodně hnusně, že bude pršet a že se budou pejskové a páníčci držet blíž k panelákům, protože není nic lepšího, když na vás ze tmy skočí pes. Jinak pes už na mě párkrát skočil i vyjel, dokonce měl jednou mojí ruku i v hubě, ale naštěstí nestiskl. Se zvířátky obecně, ani se psy nemám problém, mám je ráda (asi bych ani ten pepřák nedokázala použít). Ale prostě mně štve, že mě někdo omezuje v mé činnosti, proč mám kvůli něčemu zpomalovat, když se mně zrovna nechce. Já taky nikoho neomezuju v jeho činnosti, ale to je věc páníčků a ne psů.

Za rok a pul co beham jsem nemel se psy problem. 95% toho odbehnu v lesoparku u sidliste, kde jich je zhruba milion. Akorat dvakrat se mi stalo, ze jsem psa malem „ukradl“, protoze chtel bezet se mnou.

>> JirkaN, 01. 11. 2011 23:46:16

Taky jsem je musela párkrát posílat za páníčkem a říkala jsem jim, že je domů nechci a že si s nimi ani nechci hrát… Když mají menší zuby než já a nedávám si zrovna svůj okruh na čas, proč ne? Taky s nimi nemám problém, hned tak něčeho nebo někoho se neleknu. Jen mně prostě rozčiluje, že kvůli nim musím zpomalovat a třeba dávat víc pozor, když neumějí poslouchat, tak ať jsou na vodítku, hlavně tedy ty velký s těma velkejma zubama 

Také jsem si vždycky říkal, že dospělý člověk se psímu napadení ubrání. Bohužel, opak je pravda. Byl jsem kdysi zezadu (s větrem v zádech, a tudíž jsem neslyšel) napaden loveckým plemenem psa. I když jsem měl v ruce odjištěný pepřový sprej, nezbyla půlvteřina, abych ho použil. Pokousané ruce, obličej, krk, nohy na mnoha místech a s prominutím hlavně zadnice Pes zcela rozhodně běhal kolem mě a vybíral si nejvhodnější situaci k doražení. Jeho majitel, který přiběhl, ho ani nedal na vodítko a nejevil známek účasti. Prostě odešel… Doplazil jsem se zakrvácený do civilizace. Tehdy jsem nemohl i s takovým zraněním počesku tzv. „marodit“, takže jsem po ošetření dál vykonával to, co dělám. Nebylo zbytí; a byla to má velká chyba. Místo soudu se konala jakási „soudní fraška před komisí moderního NV“. Dokonce i jako napadený jsem neměl podle zákona možnost se dozvědět, jak majitel dopadl. Smál se mi při tomto stání do obličeje včetně úřednice, která tuhle agendu měla na starosti. Potrhané běžecké věci, které měl uhradit, komentoval slovy, že „nový hadry buzerantům platit nebude“. Sebral se a odešel se slovy, že si mě najde a zabije. Policie nejprve případ po týdnu odložila a otevřela ho až tehdy, kdy jsem pachatele s přáteli sám našel bydlícího v přilehlé vesnici, nedaleko od místa chalupy přátel, kde se mi to stalo. Psi dotyčného ve vesnici pokousali mnoho lidí včetně dětí. Až na osvíceného starostu nikdo nereagoval.

Opravdu, nevěřte, že se po 15km běhu ubráníte velkému plemenu, které si vás vyhlédlo jako kořist. A bohužel: zbavte se iluzí o spravedlnosti v Česku. Čtu-li i v zámoří české weby a co chvíli informaci o holčičce nebo chlapci, kterému sousedův psí-grizzly vykousl půl obličeje, mám velké problémy se ubránit slzám. Vím, že obrana neexistuje. A běhat s pistolí by mě nebavilo. A střílet lidi a zvířata teprve ne.

Zrovna v pondělí jsem běžel večer v rychlejším tempu. Dostal jsem se mezi dvěmi osvětlenými ulicemi do neosvětlené silnice na násypu. Na noze mám blikací pásek a na ruce odrazkový kroužek… Jak si tak běžím (ve tmě za svitu vzdálené lampy) vidím vidím před sebou postavu – normální stav. Když v tom vidím jak cca dva metry předemnou letí něco proti mě. Ani jsem nerozpoznal co to bylo za psa (nějaký pudl nebo podobný…) a instinktivně jsem udělal krok do strany. K mé smůle se tam ale už nacházel násyp, a tak následovalo šlápnutí do prázdna a já se svalil na svah… Naštěstí jsem to hned ubrzdil. Majitelka byla evidentně v šoku, protože po cca 3 sekundách ticha zařvala na svého psa: „..co to děláš, jsi normální podívej se co jsi udělal pánovi…“ No nevím, měli jsme doma psa a vím jak náročné je naučit psa povelům sedni lehni, dej pac, přines… Tohle byl asi inteligentnější pes, který rozumí rozkazům „jdi do sebe…“. Naštěstí to odnesla jen velmi lehce odřená a naražená ruka a špinavá budna, což je mi jedno… U psů běžně přecházím do chůze, pokud nejsou na vodítku. Ovšem už jsem míjel asi desetiletou holčičku s takovou velkou agrsivní sviní… Po průběhu jí pomáhlalakamarádka držet jej jak na mě štěkal a dorážel… Tepy, které jsem si hlídal byly v tu chvíli v nebeských výšinách… Toš tak…

Když mi bylo 10 až 15let chodil jsem se svím psem na policejní cvičák vím co dokáže pes. Proto nechápu proč je tolik lidí ,kteří si pořídí psa a nedokáží ho vzládnout. Dnes to je moda čím špatněji vzládnutelné plemeno tím víc nezkušených lidí ho vlastní to je smutné.

>> Komsomolec, 02. 11. 2011 09:19:42

To je právě nejhorší, že ti psi útočí zezadu (případně ze strany)! To je pak těžké se ubránit. A přecházet do chůze? To bych v okolí svého bydliště v pěkném počasí jenom chodil. Nyní se běhá nádherně, po ránu jsem ani včera ani dnes nepotkal jediného psa!

Jinak pokud mi pes kousne v průměru jednou za 22 000 naběhaných km, tak to není tak špatné 

Dovolím si jednu pozitívnu skúsenosť so psom.

V nedeľu predpoludním chodíme pravidelne viacerí na spoločný beh do lesoparku. V to ráno nás prišlo asi 10. Zo vzdialenosti pár metrov nás pozoroval vlčiak, asi čakal, čo sa bude diať. Bol bez pána, asi z blízkeho hotela. Keď sme začali bežať, pridal sa k nám, mali sme obavy, ale čo sme mali robiť? Vlčiak chvíľami vyrazil dopredu, potom sa vracal, alebo nás čakal. Keď odpozoroval, že bežíme rovnomerne, prispôsobil sa, dokonca začal striedať a postupne sa zaraďoval z čela na koniec, tak ako my. Dobehol s nami až na otočku, asi 6 km. Pri behu naspäť už ale nestriedal a bežal na konci, asi nemal kondičku. Po behu odišiel svojou cestou. O týždeň sme boli všetci zvedaví, či príde znovu. Keď neprišiel, aj nám bolo trochu ľúto. Myslím si, že ani všetkých psov netreba hádzať do jedného vreca, len škoda, že všetky moje ostatné zážitky so psami pri behu sú negatívne …

>> pam65, 16. 10. 2011 18:18:20

Promiň, ale co jsi napsal, je absolutní nesmysl. Nejenže neplatí to s „krajní nouzí“, ale v žádném případě neplatí ani to, že bys v případě útoku psa nemohl toho psa zabít, pokud jsi útokem reálně ohrožen (nejde o jezevčíka atd.). Rozhodně také neplatí, že bys musel vyčerpávat možnosti, promýšlet varianty, zkoušet stromy apod.

To, co jsi napsal, by možná – s určitým zjednodušením – platilo v jiném uspořádání, např. jsi-li majitel psa a někdo ti na něj útočí, nemůžeš toho útočníka odkráglovat s výkřikem „nutná obrana“, alébrž by se na tebe coby majitele chránícího svého psa uplatnila pravidla o krajní nouzi. 

Tento víkend dva zážitky se psy.

V pátek večer kratší výběh. Kousek za posledním domem naší vesnice zapínám čelovku. Po dalších cca 50 metrech registruji pohyb, takže se podívám copak se tam děje. A v následující vteřině výhružné vrčení, začal na mě dorážet pes. V rasách se moc nevyznám, ale vypadalo to jako rotwailer. Vrhal se ke mně (naštěstí nekousl), vrčel, štěkal. Půlkama bych v tom okamžiku mohl louskat ořechy. Asi po minutě se kousek opodál ozval ženský hlas: „Alice, copak to tam děláš? Nech pána.“ Když ‚Alice‘ ani po dalších dvou minutách nereagovala, paní se obrátila na mě: „Ona na vás nějak zaútočila?“. Celou dobu pes pobíhal kousek ode mě a dorážel. Nakonec jsem nevydržel a zareagoval žádostí, jestli by paní mohla být tak laskavá, a psa si odvolala. Pes sice nereagoval tak, jak bych čekal (tedy že přiběhne k pánovi a tam sedne a bude čekat), naštěstí při jednom svém odskočení zamířil směrem k paničce a ta si ho chytnula. Bez omluvy či nějakého vyjádření směrem k mé osobě, jen údiv nad tím, že její pejsek umí být agresivní. Když jsem o tom později přemýšlel, dospěl jsem k závěru (vzhledem k tomu, že pes neragoval dokud jsem ho nezahlédl a to jsem už stál metr od něj), že jsem psa oslnil čelovkou, ten se lekl a začal bránit paničku. Jenže to je přesně ten důvod, proč by tenhle druh psů měl mít košík a být na vodítku: nikdy nevíte, co takový pes bude sám považovat za agresi a jak zareaguje. No, aspoň v tomto konkrétním případě to (kromě trochu vyplaveného adrenalinu) dopadlo dobře, snad si z toho panička vezme ponaučení a příště vyrazí s košíkem.

V neděli odpoledne delší výběh po okolí. Na cca 8km dobíhám na polňačce do zatáčky a tam se 100 metrů přede mnou objevil vlčák, po vteřině druhý. Vzhledem k tomu, co mě potkalo v pátek asi nemusím vysvětlovat, jak jsem se cítil. Nicméně po dalších cca 5 vteřinách se objevil páníček, jak mě zaregistroval, okamžitě odvolal psy k sobě a hned si je připnul na vodítko. Z opatrnosti jsem stejně raději zvolnil a okolo přešel, ale oba vlčáci seděli, oba měli náhubek a s nezájmem pozorovali okolí. Pána jsem pochválil (vypadal překvapeně) a pokračoval dál. Posléze jsem si tak pro sebe říkal, proč se takto nemůže chovat každý majitel psa, co je to za problém. (Ale nerad bych, aby tato diskuze sklouzla k další socio- politicko- atd- odbočce, jako vícekrát na tomto fóru; tomu bych se snad raději vyhnul  )

>> mskolak, 07. 11. 2011 08:21:10

Psi, potažmo domácí mazlíčci, jsou v jistém ohledu fetišem a v mnoha případech prostě náhradou za dítě, zcela falešnou saturací toho, kým dítě (nový život je). A vezmi si, jaký je někdy vztah rodičů k dětem a k jejich výstřelkům: „To by náš Pepíček nikdy neudělal, k tomu ho někdo navedl, náš Pepíček nic, on je hodný hoch. I ten stoh zapálil skoro náhodou a že spolužákovi zlomil shodou okolností nohu a po chvíli i obě ruce, to se přeci stává (vyprávění mé sestry, pedagožky základní školy v Praze).“ Vždycky záleží na lidech, jestli se při svobodném běhu, ve kterém nikomu neubližují, nechají okousávat od psů, tedy od prodloužených úst jejich majitele. Není od věci si představit, že běháte se svými dítětem a jenom proto, že nechcete vejít do konfliktu, ho necháte okusovat. Říká-li to člověk, který zvířata nekonzumuje, má to své důvody. A jelikož jsem na vlastní oči viděl velký kus vykousnuté tváře mladší běžkyně, kus tváře ležící opodál, a majitele psa, který v dobré náladě odcházel se svým miláčkem domů, nezbývá mi než říct: Nenechme se okusovat.

Jsou pejskaři a „pejskaři“, bohužel v dnešní době je IN mít psa a pořizují si je i lidé, kteří na ně nemají čas, trpělivost, náladu … a pak to dopadá, jako u Alice. Nejhorší jsou na tohle pražská sídliště, tam je pejsků žijících svůj vlastní život s podmaněním pána až až.

>> Francis1981, 02. 11. 2011 18:10:21

http://zbranekvalitne.cz/…iewtopic.php?…

>> pam65, 07. 11. 2011 12:35:03

Tak tam jsou opravdu zajímavé informace:

„Útokem se rozumí úmyslné protiprávní jednání člověka, za které se v tomto případě považuje i útok zvířete poštvaného člověkem jako tzv. živý nástroj v rukou člověka, a odvrátit jej lze jen v případě, pokud „hrozí“ nebo „trvá“. V opačném případě by šlo o exces z nutné obrany, obdobně jako u krajní nouze. Útok může mít i formu opomenutí – v našem případě by se jednalo např. o případ, kdy majitel venčí v parku psa, pes napadne dítě a pokouše je, přičemž majitel nijak nezasáhne a nic neučiní pro ochranu dítěte. Jednání majitele lze pak tedy posoudit jako útok ve smyslu § 13 trest. z. 4)“

Jenom by mne zajímalo, zda výše uvedené (na dítě) platí i pro dospělého běžce-běžkyni 

>> Komsomolec, 07. 11. 2011 08:48:52

Tak s tou náhradou za dítě – to byla trefa do černého! Taky mám dojem, že jak bude u nás ubývat dětí, tak bude přibývat psů .

>> Mirek Kostlivý, 07. 11. 2011 16:40:45

V Rusku nejsou ani psi a už skoro ani děti čili to nemusí platit nutně.

Nevím moc proč, ale většina divokých psů na východě (nepočítám zdivočelé ovčáky v horách) se lidí bojí. A stačí mít v ruce něco připomínajícího šutr nebo klacek a je od nich absolutní klid. Mi to tak totiž připadá, že ti psi z měst jsou už tak zdegenerovaní, že nemají pud sebezáchovy. Když na mne začne dorážet malej šmejd, co je velkej jak kočka, tak to není prostě normální . To je jako kdybych si šel vyskakovat do Kanady na ledního medvěda.

>> Luckyboy, 07. 11. 2011 17:28:08

To máš pravdu. V Bulharsku jsem běhal bez obav ze psů, kteří se chovali velice plaše, člověka se spíše vyhýbali. Pražští zdegenerovaní panelákoví psi jsou při doprovodu svého pána nebezpečnější, neboť ví, že se jich jejich pán vždycky zastane. Asi jako rodiče svého nevychovaného dítěte.