Zdravím běžce,

mám možná méně důležitou otázku, ale chtěla jsem se zeptat, zda je stále běžné se zdravit? Hledala jsem starší fóra a našla jen z roku 2015, proto si říkám, jestli se to už možná nedělá, že se to nějak vytratilo.

Protože poslední dobou si připadám už jak blázen, že zdravím a nikdo mě nepozdraví zpět. Stále nad tím přemýšlím, takže budu ráda za vaše odpovědi. 

Díky S.

>> EssBee, 25. 11. 2020 18:31:38

Je to normální, to co jsi potkala asi nebyli běžci, přestože vykonávali lokomoční pohyb s letovou fází. 

Když jsem na hranici kyslíkového dluhu, tak aspoň zvednu ruku, jinak pronesu alespoň jednoslovný pozdrav, případně upozorním na možná nástrahy, do kterých se běžec říí, a které mám už za sebou.

>> check_drummer, 25. 11. 2020 18:42:38

Tak dobrý, děkuji Také aspoň zvedu ruku když už nemůžu Tak budu tedy zdravit dál a snad zase potkám někoho kdo odpoví.

Právě jsem to měla vždy tak ráda, že to dodalo hrozně energie, když jsme se navzájem pozdravili. Proto je mi líto, že už moc takových běžců nepotkávám.

>> EssBee, 25. 11. 2020 18:31:38 …je stále běžné se zdravit…

Me zkusenosti:

• cim horsi pocasi, tim vetsi mnozstvi (proti)bezcu zdraviva
• bezec/bezkyne se sluchatky obvykle nezdravi, a naopak
• casto zdravi i bezec, ktery zapomene, ze prave ted nebezi, ale jede na kole, jde „v civilu“, atp. A konecne
• bezec konverzujici se spolubezkyni protibezce obvykle „neresi“ 

>> jm1, 25. 11. 2020 22:06:04 zapomene, ze prave ted nebezi

Myslím, že nezapomenu, že neběžím, ale běžce zdravím i tak.

Mám ale jiný problém, často nekoukám detailně, koho potkávám, ostatně někdy mám i zamlžené brýle či sleduji cestu, ale jak se tu motáme, tak mnohdy někoho zdravím i podruhé či potřetí, protože přesně nevím, zda už jsme se střetli či ne.

Při běhu na tepu nad 170 vesměs jen mávnu.

>> EssBee, 25. 11. 2020 19:17:54

kdysi to mozna bylo lepsi, zdravim tak 3/4, ale odpovedi se ne vzdy dockam,

vcera vecer –21h, jediny bezec a ten mel sluchatka na usich, takze nic 

Zalezi od mnozstva bezcov/cyklistov… Ak sa nahodou vyberiem vo frekventovanu hodinu (vikend po 8h, nebodaj po praci po 17h) tak zdravim, len ked mame ocny kontakt, pripadne predbieham niekoho v tesnej blizkosti, v lese skoro vzdy zdravim. To by clovek len maval a zdravil na uliciach. Ak som vsak pozdraveny a pocujem/vidim to, tak samozrejme odzdravim kyvnutim, ci hlasnym „Nazdar“, ak uz je mimo zorneho pola.

Skoro rano, kedy vacsinou beham – zdravim vzdy, ak sa da – tesiac sa, ze nie som jediny blb v neludsku hodinu vonku a tiez ako prevencia proti ulaku, ak je tma.

Tak ja sa pohybujem v prostredi, kde sa zdravi dost casto, az som sam prekvapeny. Mozno tak 1 z 10 bezcov nepozdravi a to sa casto pohybujem aj na hradzi, kde stretnem pocas jedneho behu kludne aj 50 bezcov. Inak ja sa tiez velakrat zasmejem, ked sadnem na bicykel a po hodine si uvedomim, ze zdravim bezcov :)

Na menším městě je jednoduchý rozeznat běžce od někoho kdo si jde 3× do měsíce zaklusat. Jednak se všichni známe z okolních závodů, nebo minimálně vím, že ten nebo onen jezdí závodit jinam. Takoví běžci nemají s pozdravem žádný problém. Pak je skupina, kterou bych ani nenazýval hobíky, protože jdou běhat asi 3× za měsíc. U těch je to s pozdravem horší, protože si buď nejsou jisti jestli zdravit nebo ne (a nechtějí se ztrapnit), nebo mají dost problémů sami se svým během. A pak existuje malý průsečík obou skupin, kdy dotyčný nezdraví nikdy… Pokud máme oční kontakt, zdravím nahlas, pokud se musím soustředit třeba na chodce nebo cyklisty, vždycky aspoň mávnu. Mávnutí používám taky u běžců a běžkyň, které neznám a jejich věk je podstatně vyšší než můj. A taky když potkám někoho, komu normálně vykám. Mávnutí je pro mě lepší, než přemýšlet jestli říct „ahoj“ nebo „dobrý den“. Ano, při sportu bychom si určitě mohli všichni tykat, ale přeci jen, když potkam paní z finančního úřadu, která jde běhat 10× ročně, tak se mi nechce říkat jí „čau“, abych jí pak druhej den vykal.

Všichni určitě známe takovou tu trapnou a vcelku nepochopitelnou situaci, kdy vidíme protiběžce na 200 metrů, a v momentě kdy se přiblížíme na vzdálenost pozdravu najednou uhne očima do pole a dělá, že nás nevidí. Tohle jsem nikdy nechápal a trochu mi to vadí.

Já zdravím vždy, nějakým způsobem mi to vždycky dodá trochu energie, zvlášť když je člověk v lese sám. Většina odpoví, stydlivé ženy málokdy. Každopádně jsem si začal trochu dávat pozor v zahraničí, protože když jsem v Německu zvedl ruku a houkl „Hi!“, tak pak mi došlo, že tady brousím hranu, kdyby se běžec v proti směru přeslechl a nebral to jako provokaci… 

>> jm1, 25. 11. 2020 22:06:04

veľmi podobné skúsenosti a ešte čím ďalej od mesta, tým viac sa zdraví. A v prírode zdravím aj turistov a väčšina odzdraví.

>> EssBee, 25. 11. 2020 18:31:38

Jasně že se běžci zdraví, je to kus od kusu. Teď to zdravení možná omezuje zamrznutí mluvidel 

Ale jestli běháš vybavená jako na fotce, tak mají někteří strach i jen pípnout 

Děkuji Vám za odpovědi a děkuji za tip.

Máte pravdu, změnila jsem dobu a hned jsem zase potkávala běžce, kteří mi opětovali pozdrav a úsměv.

Hned se mi běželo líp.