Ivo, moc hezký článek. Držím Ti palce – po té, co jsem nedávno zhlédla film Kandahar, je mi jasný, že poslední věta není žádný fór. Je neuvěřitelné, jak lidé dokázali z některých (mnoha) krásných zemí na světě udělat peklo…

Pěkný článek…

drsná realita podaná s humorným nadhledem – výborný článek
BTW díky tréninku ve větší výšce tu všechny proženeš, až se vrátíš!

Čtivý článek. Je vidět, že máš běhání ráda. A i když běh do krytu bych si jako disciplínu nikdy vyzkoušet nechtěla, celkem jsem se musela smát, když jsem si tvé „intervalové běhy“v neprůstřelce představila…

Parádní článek:)

Ivo,
hodně štěstí…

Velmi zajímavé čtení. Přál bych si víc informací o aspektech života v misích. Jako občan Ti děkuji za vše, co tam děláš za nás všechny. Jako kolega maratónec Ti přeji mnoho úspěchů a štˇastný návrat. Maratónu se neboj. Věz jen to, že on začíná až kolem 35. kilometru. Tam se dělí zrno od plev. Možná, že zažiješ i „mou“ kuriozitu : opojen euforií PRVNÍHO maratonu jsem právě na něm zaběhl nejlepší čas (3:11). Dosud jsem ho nepřekonal. Chtěl bych jednou pod 2:59:59.

Ahoj Ivo, díky za tento Tvůj článek, který se týká běhání na základně v provincii Logár, udělala jsem si aspoň nějaký obrázek o běhání v místních podmínkách.V sou­časné době je tam na půlroční misi můj syn, také běžec svého času byl i českým reprezentantem na 3 000 m př.a podle zpráv od něj tam také pokračuje v běhání a zatím moc informací nemám, jen,že musí běhat buď ráno, kdy je teplota okolo 25 st.C. a večer zase musí mít odběháno do 19 hod. pak už je tma.
Přeji Ti mnoho úspěchu v běžecké kariéře a Grand Prix v Praze držím palce.
Alena Z.

Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že letošní léto strávím na vojenské základně ve východním Afgánistánu, nevěřila bych mu ani slovo. V březnu jsem ještě stála na startu Pražského půlmaratonu, ale v době konání pravého PIMu už jsem byla v Logaru. Ne, nedala jsem se k armádě, jsem tu jako civilní člen provinčního rekonstrukčního týmu (PRT Logar) a mám na starosti zemědělské projekty. A tak teď běhám v Logaru…