Běh působí jako balzám na všechny nervy. Když mě něco štve – jdu běhat… nemůžu říct, že bych na to při běhu zapomněl… ale zhostí se mě jakýsi krásný pocit… volnosti! jen já, moje boty a příroda… dokud nenarazím na psa :)

Pěkná úvaha, sedla mi do těchto dní, kdy mám taky v hlavě několik dobrých předsevzetí. Mám ovšem takový názor, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala. Častokrát to zjednodušuje život. Že je občas porušujeme, je smutná realita a pokud je to v našich předsevzetích, býváme z toho smutní, protože jsme pak ze sebe zklamaní. Ale jak říká autorka, je třeba si klást rozumná předsevzetí a tedy brát na sebe závazky dodržování rozumných pravidel. Rozumná jsou ta, která berou ohled na vlastní síly a možnosti, přesně jak opět říká autorka. Přeju nám všem, aby nám to dobře běhalo, ať se daří dodržovat předsevzetí, ať zkrátka ta dřina přináší pokoj a radost nejen z nové dávky endorfinů, ale také z toho, že občas dokážeme překročit sami sebe 

Teď mne napadla po přečtení jedna taková věta, která by snad mohla platit ještě pár let:
Nikdy jsem po běhu nelitoval, že jsem vyběhl. Ani když jsem třeba zmokl apod.

Z cukroví zbyla jen krabice čekající na vyhození, mám snad osm kilo nad normálem a chuť odjet někam do tepla. Sundávám z téměř opadaného stromečku ozdoby a schovávám spolu s nimi i papír s Novoročním předsevzetím pěkně hluboko do krabice. To pro případ, že by se vše nepodařilo, tak abych ho za rok našla první.