Nádherný článek. Jako bych tam byl. A to srovnání běhu a běžek – super.

Jela jsem 25km.Poprvé. Lyžař jsem mizernej a tak před startem převládal strach , jak to zvládnu.Ve startovací vlně se mnou klábosila lyžařka , která má ročník narození 1934!„Čeho se bojíš?Vždyť jedem pro radost néé?“Měla pravdu.Závod jsem si nesmírně užívala.Takže pokud to půjde , příští rok jedu určitě zas,letos mám ještě spoustu času zlepšit techniku.A lyže jsem si nechala namazat před startem od profíků..prostě paráda.

super, každý rok si říkám, že to musím někdy zkusit – zatím mi to nikdy nevyšlo. Na běžkách ted jezdím (hlavně bruslím, více mně to baví, přijde mi to větší záběr:)))na Hvězdě, a je pravda že jako samouk moc technikou nevládnu, zvlášt když se na ty prkýnka dostanu jen jednou-dvakrát za několik let a to ještě jen někde kolem chalupy s lidmi jež jsou mi blízcí mám je ráda ale nebaví mne na ne pořád někde čekat, a terén kolikrát hrůza, až je na to těch skejtů škoda. Takže asi kdybych vedle toho měla běžet, o moc si na lyžích neujedu, ale je to příjemná změna:)
a propos vzpomínám, když jsem byla na zimním táboře někdy v 10–11 letech a stála podruhé na běžkách, vytáhli nás po jizerkách na celý den, měla jsem tedy dost…v závěru jsme dostali diplom za absolvování 25km trati a teprve po letech jsem se dověděla, že to bylo 37, ale na diplom nám napsali raději 25, aby někteří rodiče neukamenovali vedoucího:))) takže asi nejsem bez nadějí…

Ivano, děkuju Ti za krásný článek. Kdybych si nedávno nepořídila své první běžky, udělala bych to teď, po přečtení. Dokonce si mě nalákala na vyzkoušení krátký Jizerský příští rok. Uvážím-li, že jsem na běžkách/lyžích stále v neděli podruhé v životě a prvně to bylo před 12 lety na povinném kurzu, mám co dělat. 

>> kámen úrazu, 14. 1. 2009 11:58:06

Běhat nebo jinak se pohybovat na běžkách je hrozně fajn, rozhýbe se celé tělo a vždy když se jede do kopce, tak se můžu těšit, že se z kopce svezu. Bruslení je sice namáhavější, ale mám ho raději a na výletech ho obvykle střídám s klasikou. Není potřeba hned závodit, my si třeba jednou v roce projedem trasu Jizerské 50, ale s obědem na Jizerce a pivínkem na Smědavě. Ale i tak dojedem za světla do Bedřichova k autu. Běžkování si užijem, hory taky a nemusíme se štvát kvůli každé minutce, vždyť když je slunce a jsou rozhledy je to tak krásné!!!

Velmi hezký článek, který vyjadřil dobře porovnání běhání bez a s běžkama. Pouze je skutečně nutno zdůraznit, že se musí dobře namazat. V r. 1979 se mi to na Jizerské podesátce moc nepovedlo (ještě na dřevěných práskačkách) a pěkně jsem se nadřel, i když do cíle jsem se nakonec dostal. Vzpomínka na celý život, ale přesto to bylo krásné. 1/2 maratony a maratony na PIM jsou jiné zážitky ale také silné a krásné. Obojí mohu doporučit (samozřejmě po patřičném tréninku). Už se těším až se tam letos potkáme.

>> Schestauber, 14. 1. 2009 16:25:31

Aha, tak to jsem tě jednou potkal, a můžu ti říct, že lyžaři nejsou ani tak udivení jako spíš nasr…, když rozdupeš čerstvě urolbovanou trať – ten pás uprostřed totiž není na běhání, ale na bruslení a ony ty ďoury tam kupodivu vadí. Tak doufám, že už tě tam nikdy nepotkám.

>> JirinBezec, 14. 1. 2009 16:42:14

Ďoury? Copak je kůň? Trocha míň přehánění a trocha víc tolerance by neuškodila.

Já jsem si zkusil letos padesátku poprvé v životě a zvládl jsem to. Říkal jsem si, že když jsem uběhnul maraton tak uběhnu i 50 km na běžkách, ale nebylo to tak lehké. Byl to krásný zážitek v pěkné přírodě a jelikož vyšlo krásné počasí tak jsem stihl i pěkné výhledy do okolí. Ujet to za 4 a půl hodiny není žádný zázrak, ale je to motivace do příštího roku. Navíc nepojedu z poslední vlny jako teď poprvé a bude větší šance se zlepšit. Chytlo mě to a za rok určitě zase pojedu. Vřele doporučuji všem.

>> JirinBezec, 14. 1. 2009 16:42:14

Asi to byl od Tebe jenom žert, ale přečetl jsem si Schestbauerův text několikrát a nepochopil jsem z něj, že by běhal bez běžek po běžkařských tratích:-)

>> JirinBezec, 14. 1. 2009 16:42:14

Já bych Tě naopak rád potkal (185 cm) a vysvětlil Ti, že v roce 1979 nikdo nebruslil (touto technikou se začalo běhat mnohem později) a všichni běželi ve stopách. A navíc jsme k sobě byli slušní.

>> JirinBezec, 14. 1. 2009 16:42:14

Já bych Tě naopak rád potkal (185 cm) a vysvětlil Ti, že v roce 1979 nikdo nebruslil (touto technikou se začalo běhat mnohem později) a všichni běželi ve stopách. A navíc jsme k sobě byli slušní.

>> JirinBezec, 14. 1. 2009 16:42:14

Ještě bych chtěl JirinBezece ubezpečit, že jsem běžel celo trasu na běžkách s dřevěnou skluznicí a šlápoty ve stopě také nemám rád (a nedělám je).

>> Schestauber, 15. 1. 2009 12:58:45

Omlouvám se, mělo se to vztahovat k článku, nikoli k příspěvku od Schestaubera. Ano, je to o toleranci – jeden běžec zkazí bruslení prvním X(řádově stovkám – podle kvality sněhu) bruslařům – to mi přijde dost netolerantní. Člověk si přečte na stránkách Jizerské o.p.s., že je čerstvě upraveno, tak tam natěšeně brzo ráno vyrazím, abych se nesrážel s klasiky, a ono je sice upraveno, ale i rozdupáno. Na těch samých stránkách si můžete přečíst pravidla chování ve stopě + kolik úprava tratí stojí + případně si za nějaký peníz nechat upravit svoji trasu, kterou můžete rozdupat, jak chcete.

Závod Jizerská padesátka je prvním závodem v životě, na jehož start jsem se v roce 1985 postavila. Ne, že by mě to poprvé nějak zvlášť chytlo – za dob dávno minulých byl tento závod záležitostí pošlapaných lyží a lidí, zlomených bambusových hůlek a špiček dřevěných lyží, nepublikovatelných slov v tlačenici, kterou neznáme ani ze socialistických obchodů. Prostě maso. DOPLNĚNO O ODKAZ NA VÝSLEDKY