Co přináší život

Podat pomocnou ruku všichni neumí nebo nechtějí.
Opět vidím,že máte v sobě hodně citu a snahu druhému pomoci.To se velmi cení.Teď bude záležet na tom,jak bude přijata.Přeji a držím palce,aby se to povedlo. 

On je to asi záměr…ale stejně jako minule vůbec nevím, o koho v článku šlo. Ale napsáno je moc dobře

Myslím, že tu nejtěžší práci už udělal sám, bojoval sám se sebou a vyhrál-zatím…
Podaná ruka, dobré slovo a čas věnovaný tomu druhému je to nejcennější, co můžeme dát. Co můžeš udělat zítra, udělej raději dnes, protože zítra už to nemusíš stihnout.
Držím palce a přeju vše dobré.

Já tuším kdo to je. Skvělý mílař a dobrý kamarád z Ivanovic u Vyškova.

>> runner04, 17. 2. 2009 21:53:01

to tušíš dobře, já ho pamatuju z období dvou sezón, kdy jsem začínal a on byl pro mne idol, při cestách na závody dokázal bavit celý autobus, absolvoval 4 disciplíny a náladu udržoval pořád skvělou.Když před posledním závodem v r. 1993 prohlásil : pokud nepostoupíme končím, nikdo to nebral vážně. Nepostoupili jsme a další sezóny jsme na něho čekali marně…už se neobjevil.Také jsem ho potom několikrát potkal na fotbale, a nevěřil jsem svým očím, jak může dopadnout skvělý sportovec, když se podívá až na dno…Držím mu pěsti aby se z toho dna pořádně odrazil a už zůstal nahoře.

Objevil se znenadání. Na jaře v pětaosmdesátém. Přišel na stadion, čišela z něj touha něco dělat. V té době jsem cítil, že je třeba něco změnit. V naší tréninkové skupině byla po tvrdé zimní přípravě ponurá nálada. Všichni byli podráždění a navíc nervózní před prvními jarními závody.