Každý cyklista, který kdy vyzkoušel běh, vám řekne, že se při něm využívají trochu jiné svaly. Řada z nich dále dodá, že jim to po několika běžeckých trénincích „moc nejezdilo“. A někteří z nich ještě zamračeně dodají, že si v běžeckých botách udělali puchýře a že tretry za běžecké boty už nikdy nevymění.

Běžci na tom budou zřejmě stejně. Vzpomínám si, jak mi jeden zkušený běžec vyprávěl o svých nových silničních tretrách, které ho však během tréninku začaly trochu tlačit… a pak si dva měsíce nezaběhal, jelikož se mu zanítil nehet.

Jsou však i takoví šťastlivci, kteří tvrdí, že čím více běhají, tím lépe jezdí na kole, a naopak. Každá aerobní aktivita je pro vytrvalostního sportovce prospěšná, ať už je to kolo, běžky, běh či cokoliv jiného. Rekreačnímu sportovci nic špatného z kombinace kolo – běh nehrozí, ale trénovaný a pravidelný běžec by si měl dát pozor, aby mu kolo nezkřížilo plány v jeho primárním sportu. Ke každé změně tréninkového procesu je třeba přistupovat s opatrností.

Co běžci nabízí kolo

Běžec se na kole podívá na místa, kam nedoběhnou ani maratonci. Přitom si odpočine od bežeckého stereotypu a dostane se mu možnosti vyplavit více adrenalinu než obvykle. Když na kole nepojede úplně odpočinkově, zvýší si výdrž a při běhu mu to nejspíš pomůže. Ale pozor, cyklisté jsou známí tím, že při „tréninku“ často zamíří i do hospůdky… a to rozvoji aerobní vytrvalosti určitě nepomáhá .

Má osobní zkušenost je ta, že většinu běžců v závodě předběhnu do kopce. Cyklistika totiž může pomoci zejména při rozvoji síly v nohou, kterou lze na kole budovat – zejména při jízdě do kopce a jízdou na horském kole v terénu – rychlým točením nohou na těžký převod. Rád bych upozornil na nutnost rychle točit nohama – odborně se počtu otáček nohy za minutu říká kadence. Většina amatérských cyklistů a všichni výletní cyklisté nohama točí příliš pomalu, ale i v profipelotonu jsou závodníci, kteří otočí pedálem třikrát za odpoledne a jsou v cíli jako první. Lance Armstrong byl znám tím, že nohama kmital jako kolibřík (například oproti Janu Ullrichovi).

Trenéři doporučují 100 otáček za minutu, ale kupříkladu při tréninku síly doporučené tempo klesá zhruba na 57 otáček s tepem v horní části aerobního pásma. Až tedy na kole pojedete, klidně zvolte lehčí převod a točte rychleji. Myslím, že pocitově rychlé kmitání odpovídá běhu více než těžkopádné točení těžkých převodů (cyklisté tomu říkají „jet pilu“).

Důležitým rozdílem mezi během a cyklistikou je jiný způsob přenosu síly „na podložku“. Já sám tomu říkám tak, že běh je tvrdý sport, kdežto cyklistika je tlumená. Při běhu se pohybujete po svých (chodidlech, kloubech), na kole ale sedíte na sedle, točíte nohama a pruží za vás bicykl. Problémovým místem cyklisty je ale zadek. Závodníci, co na kole sedí při závodě i šest hodin, mají sedla všech typů a tvarů. Od těch pohodlných až k těm, co jsou z karbonu a jsou potažená milimetrovou vrstvou látky. Jinými slovy, zvyknout se dá na vše. Citlivé oblasti si cyklisté mažou mastí, která je běžně k dostání v lékárnách. Pokud vás na kole bolí záda, je třeba změnit posed, posunout sedlo, natočit řidítka, otočit představec. Běžec na kole si tedy může odpočinout od svého tvrdého denního chleba a uvolnit svým končetinám a zároveň si udržovat nebo i zvyšovat fyzičku. 

Pokračování zahrnující podrobnosti o technice jízdy a vybavení bude následovat v dalším dílu.

Radovan Fišer, magazín bikeri.cz.