Běhací pás už dávno není pouhou nouzovou náhražkou pro situace, kdy není možné běhat venku. Mnozí běžci už dnes běhají téměř výhradně na pásu. Výhody, které jim chráněné a stabilní prostředí běžeckého trenažéru přináší, u nich převážily nad zážitkem, který může poskytnout pouze běh ve volné přírodě.
Odkaz na článek

Upřednostňuji běh v přírodě, ale jsou situace, kdy musí pás stačit. Byl jsem půl roku v Bagdádu a běhání na pásu v posilovně bylo jediným míste kde se to dalo bezpečně přestát. Díky pásu jsem mohl běhat. Takže já osobně ho nezatracuji.

Jsem jednoznačně běhátková. V zimě, kdy jsou dny krátké, bych se ze tmy ven bála. Všechny mé trasy jsou mimo veřejné osvětlení. Navíc běhátko je pro mě ušetření času. Nemusím se dopravovat na a z místa běhu. Nemusím se příliš oblékat a balit si ledvinku na běhání. Mám běhátko doma v ložnici. Oproti těm ve fitnessu vypadá jak dětská hračka, ale drží. Pravda na nějaké dlouhé běhy to není. Hodina je tak akorát.

V posilovně si občas připadám divně, když na pásu opravdu BĚŽÍM, tzn. dupu, funím a vůbec vypadám značně neesteticky. Zdá se, že většina lidí, zejména holek v mém věku, na nich převážně trénuje jak venčit čivavu…

>> svetluska, 08. 11. 2010 10:57:06

Přesně tak, divím se, že článek tuto úžasnou vlastnost pásu opomíjí – prostě na pásu se lze plížit a vydávat to za běh:-)

Pás doma mám, dokonce i velmi kvalitní, ale používám ho jen ve stavu krajní nouze (například ledový zimní déšť). Je to tak trochu jako sex bez ženský…

Kurňa, kluci, jak o tom píšete, to běhátko zní docela přitažlivě:) Ale když jsem jednou běžela tmou kolem megafitka, které zářilo světlem, byly v něm narovnané pásy jeden vedle druhého, a běhali tam lidi jak myšky v kolečku ve výkladní skříni, pochopila jsem, že já jsem ten desperado, který musí běhat tam venku. Popisované výhody pásu má více méně i dráha. Desperádům zamlada bylo ovšem zapotřebí na tu dráhu lézt přes plot a sázet se, kolik kdo uběhne koleček, než na nás vyběhne správce:)

Tak dnes jsem byl poprvé na běhátku a mám z toho smíšené pocity. Tepovku jsem měl strašně nahoře, spocenej jak prasátko a musel jsem si dát o hodně pomalejší běh než venku abych vůbec tep držel. Nějak jsem přesně nevěděl. Asi jsem dost cupital nebo nevím. Prostě mi to nějak nesedlo. Snad to bude příště lepší. Sklon 3%.

Pás jsem objevila letos na jaře, kdy jsem k běhání přidala trochu cvičení…on tam stál v té posilovně a vyloženě na mě čekal:-) Do té doby mě to vůbec nenapadlo. Teď ho využívám při kombinovaném tréninku, čistě běhat chodím ven. Dovedu si ale představit, v zimě při hodně nepřívětivém počasí si půjdu odběhnout na pás třeba i celou hodinu. V posilovně je pás pořád obsazenej, no běhá pouze zlomek lidí, většina chodí.

Pro mě nepřichází v úvahu: mám odpor k posilovacím strojům a posilovnám vůbec a tam ta běhátka jsou. A domů se mi nevejde 

Venku je běhání lepší!

začal jsem v posilovně využívat a jako výhody vidím

• nesbíhá se s kopců a je to odpružené (kolena, holeně) … při problémech lze naběhat víc než venku
• programy, u kterých se nemusí přemýšlet
• pro začátečníka s nadváhou ideální
• naučil jsem se na pásu běhat pomalu, což jsem neuměl

Na běhátku běhám pouze když to nejde venku. Byl jsem měsíc v Bombeji a tam to venku opravdu nešlo. Když jsem po měsíci opět vyběhl podél Berounky, měl jsem pocit, jako bych celou tu dobu vůbec něběhal.....

Přibližně dvakrát týdně chodím do fitka a neumím si představit, že bych začala jinak, než 20 minutami na pásu. Běhám tam ve VFF a po pár km už se vždycky těším jak slezu a lehnu na bench press :D

Jinak venku, v lese, loukou, polní cestou! Nejkrásnější pocit – kličkovat mezi kořeny, přeskakovat potůčky a na poslední chvíli se rozhodovat, na kterou stezku odbočím.

Chodím jen na běhátko – neběhají za mnou psi, nepřeskakuju výkaly, nestojím na červené (bydlím v Praze), běhám v dešti, mrazu, když to nejde, slezu a jdu dom. Přesně se měří vzdálenost a čas, prokládám sprinty, běžím na 2 běhátkách, každý má nastaven jinak čas a přeskakuju, je to skvělý. Je pravda, že víc jak 10km je nuda, ale to, že můžu kdykoli bez ohledu na počasí to výváží. Samozřejmě tedy musít běžet na profi běhátku, jinak se to klepe.

Je pravda, že když to někomu řeknu, že ven nechodím (od té doby, co bydlím v Praze), všichni na mě koukají skrz prsty. Ale mě to neva, nemám zážitek z přírody, ale jen z toho pohybu 

Na běhátku se nedá zabloudit. Leda v myšlenkách..

Místo krajiny člověk zírá na baby. Ono to jinak nejde, i kdyby nechtěl.

Já běhátko také nezatracuju. Na jaře jsem nedokoncil PIM 1/2 maraton kvůli únavové zlomenině holenní kosti. Teď jsem zlehka, po té co mi to ortoped dovolil, zkusil běžet na pásu (vlastně jsem to zkusil poprvé po půl roce minulý měsíc na pláži u moře) a 8 km se dá vydržet, i když souhlasím, že většina zejména slečen skutečně venčí čivavu. Pás je určitě šetrnější a rozhodnul jsem se, že alespoň jednou týdně budu běhat ve fitku. My padesátníci se musíme začít šetřit a konec konců většinou ve fitku narazíš na pěkné kosti :) Ale venku je to určitě příjemnější.