Srandovní byla diskuze den před startem s Honzou Havlíčkem o hůlkách a jídle před závodem. O tom, proč já sním dvě večeře a on za celý den jednu housku… Bral jsem ten závod na lehkou váhu. A dobře mi tak. Nakonec vydřené 15. místo beru v té situaci jako adekvátní výsledek a velkou výzvu pro příští rok.

Po Perunu jsem měl trochu problém s chůzí, přeci jen ty kopce a hlavně seběhy udělají své. Navíc jsem si tam v prvním seběhu zvrtnul kotník a ten se druhý den ukázal v různých barvách a velikostech. Doktor po pondělním ohledání konstatoval, že běžet hned další neděli PIM maraton je hloupost a že to bude chtít aspoň týden klidu. Naštěstí každý týden trvá jinak dlouho a ten můj trval čtyři a půl dne. Pak jsem už usoudil, že bude dobrý začít něco dělat (rozuměj nabíhat kilometry).

Týden 5.5.b-11.5., 52 km

Běhat jsem začal až v pátek.

Týden 12.5–18.5., 185 km

Kotník už jsem docela rozběhal, ale aby to nebylo tak pohodový, od čtvrtka mě začal tahat úpon mezi achilovkou a lýtkem na stejné noze. A tenhle problém s občasným otékáním trvá dodnes. Holt už nejsem nejmladší a každá sranda něco stojí, zvlášť když se nedoléčí. V tomto týdnu jsem odběhal 185 km, včetně dvou tréninků v tempu 3:35–40/km a sobotního závodu Běh za újezdskou sovou. Je to pětka v „domácím“ Klánovickém lese, a tak byla škoda tam nejít. Běželo se prima, lehce, tak na půl plynu. V neděli jsem si doběhl k bráchovi do Loučně, 44 km v tempu 4:40/km. Původně to nebylo v plánu, ale když už jsme tam jeli, tak bylo škoda sedět v autě. Tak jsem běžel.

Týden 19.-25.5., 159 km

V pondělí nicnedělání, protože achilovka se fakt dost hlásila o slovo. V úterý dvoufázově se střídavými kiláky. Ale jen tak to nezarvat, těch rychlých bylo jen šest. Na středu jsem naplánoval 30 km ale po třech kilometrech jsem se to otočil směr domů. Každý krok byl znát a nemělo cenu to rvát přes závit. Čtvrtek a pátek klusy a v sobotu Šutr 72 km. Je to můj oblíbený závod, bezva parta lidí a pro SK Babice tak trochu povinnost. Vzhledem k tomu, že na startu nebyl ani Dan ani Michal Kovář, bylo mi jasné, že to bude trénink proti hodinkám. Odběhl jsem v pohodě, podrobnější popis je u mě na blogu. V neděli jsem zakončil klusem 43 km po 4:53/km k tátovi na chatu.

Týden 26.5.-1.6. celkem 88 km

V pondělí zase volno, už taková klasika, jak se dát po víkendu dohromady. Další dny jsem taky běhal málo, ale aspoň v rychlostech pod 4:00/km. V úterý 10 km (3:58/km), středa 15 km (3:54/km a čtvrtek 16 km s vloženými pětistovkami (celkem průměr 4:00/km). Pátek sobota klus a v neděli závod Praha-Brandýs 15 km. Čas 52:26 a celkové třetí místo je dobré. Odběhl jsem to celé lehce a s rezervou a vědomím, že to hlavní mě ještě čeká.

Týden 2.-8.6. celkem 181 km

Tohle byl ten zásadní týden. V sobotu Silva Nortica Run. Závod, na který se chystám celý rok. Den, ke kterému všechno směřuji. Ten prostě musel vyjít. V pondělí 20 km (4:56/km), úterý 15 km (4:02/km), středa 10 km, čtvrtek 14 km a v pátek před odjezdem jen 6 km.

A pak nastala sobota. O Silva Nortica Runu jsem si napsal trochu víc na blogu, protože to je zážitek, který chci mít uchovaný. Srdeční záležitost, takové moje české Western States. S výsledkem jsem byl maximálně spokojený, i když jeden cíl mi unikl: Chtěl jsem vyhrát, chtěl jsem traťový rekord a chtěl jsem ho mít pod osm hodin. To poslední se nepovedlo. A to je fajn, protože teď mám zase motivaci na příští ročník. Hlavní však je, že už vím, jak na Mammuta (pozn.red.: dřívější sponzor ultra části Silvy Norticy).