Z iniciativy ostravského lékaře MUDr. Myslivce tak byl vytvořen celostátní výbor, v němž významnou roli sehrál např. i přední atletický trenér PhDr. Emil Dostál a významný propagátor běhání Ivo Domanský. Po celé republice (tehdy ještě Československé) začaly vznikat pobočky tohoto hnutí s názvem Liga stovkařů, které sdružovaly příznivce pravidelného běhání v příslušném regionu. Jedna z těchto poboček vznikla na jaře 1980 i v Praze a celkem přirozeně se velmi rychle stala pobočkou s největším počtem členů – v době největší „slávy“ měla až 750 běžců, kteří každé čtvrtletí hlásili počet naběhaných kilometrů.

V roce 1983 a 1984 se několik těchto poboček – např. v Olomouci, Ostravě, Frýdku-Místku, Hradci Králové a také v Praze (stalo se tak 11. září 1984) transformovalo do řádných tělovýchovných jednot. Na ustavující schůzi se sešlo přes 60 zakládajících členů s cílem podporovat především kondiční běh a zdravý životní styl. Tento směr vyjadřoval i úplný název – TJ kondičního běhu Liga 100 Praha. Již koncem tohoto roku byl počet členů vyšší než 100, nejvíce nás pak bylo v letech 1989–1994, kdy jsme měli v evidenci stále kolem 170 běžců a po Liazu Jablonec jsme měli druhý nejvyšší počet dospělých ze všech atletických oddílů v republice. Po r. 1989 došlo podobně jako v jiných oblastech společenského života k výraznému útlumu, takže současný stav členské základny je 81 osob.

Na práci oddílu se podílí devítičlenný výbor, v jehož čele stál nepřetržitě 27 let Pavel Frček a kterého lze patrně považovat za nejvýraznější osobnost TJ. Spolu s dalšími dlouholetými členy výboru (zejména Jaroslav Večerník, Jiří Hřebejk, Ludmila Hiršlová, ale i další) se podařilo založit řadu nejen kondičních běhů, ale i závodů. Přes počáteční nedůvěru až podceňování naší činnosti z řad atletických funkcionářů jsme postupně získali pověst organizačně velmi schopného atletického oddílu, který se velmi účinně zaměřil na dosud přehlíženou pohybovou aktivitu střední generace a v atletickém hnutí se mu tak podařilo získat uznání a patřičný respekt. Vzhledem k současnému průměrnému věku členské základny, který je 66 let, se naše aktivity postupně posunuly k cílové skupině starší generace.

V průběhu let založila TJ řadu akcí, z nichž většina existuje dodnes a tvoří neodmyslitelnou součást celostátní termínové listiny běhů. Z těch kondičních je to nepochybně 31 ročníků Štědrodenního kondičního běhu v Krčském lese, kterého se pravidelně zúčastní přes 150 běžců. V loňském roce dokonce rekordních 217, kteří se po doběhu shromáždí u ozdobeného smrčku a zazpívají si pár koled. Na jaře se pak koná dvanáctiminutovka (31krát), známá spíš jako Cooperův test. Závodními akcemi jsou Veteránská pětka na dráze (9 ročníků), Běh Olympijského dne (28), Hodinovka (31) a Silvestrovský běh v Riegrových sadech pojmenovaný po jeho dlouholetém startérovi, komikovi a herci Jaroslavu Šterclovi (v našem patronátu již po 30.).

Organizační schopnosti nadšených a pro věc zapálených členů stály za tím, že jsme byli v roce 1987 pověřeni kompletním technickým zajištěním 1. ročníku Běhu Olympijského dne. Ten byl natolik zdařilý, že ho pořádáme dodnes.

Získané zkušenosti jsme pak uplatnili o pár let později, když se na nás obrátili pořadatelé Mezinárodního pražského maratonu (PIM) se žádostí personálně i technicky zajistit chod všech občerstvovacích a osvěžovacích stanic. To jsme za účasti naprosté většiny členů i rodinných příslušníků a později i studentů dělali plných 15 let. Zachránili jsme i existenci nejstaršího silvestrovského běhu u nás, kterému před 30. ročníkem v roce 1985 hrozil zánik. Letos se tak poběží již pošedesáté.

Naší hlavní náplní je podpora a propagace kondičního, tedy nezávodního běhu, přesto se řada členů se svou výkonností dostala na výbornou úroveň ve veteránských kategoriích a umístili se na stupních vítězů i ve významných závodech. Jsou to např. J. Čech, J. Hlusička, R. Jiranová, J. Pejpal či M. Straka. Bylo to např. na světovém mistrovství Masters v americkém Eugene v roce 1998 (dvě zlaté a jedna stříbrná medaile), na ME 2003 v Úpici to bylo stříbro v krosu, na Běchovicích celkem 4 zlaté, 5 stříbrných a 4 bronzové, ve Velké kunratické 11× 1. a jednou 2. místo, ostatní závody nevyjímaje.

Za úspěch v jiném slova smyslu lze bezpochyby označit i to, že plných 35 let (tedy ještě před založením TJ) vydáváme podle dostupných informací jako jediný atletický oddíl pro běžce čtyřikrát ročně informace, kde kromě tabulky běžců o naběhaných kilometrech poskytujeme i stručné zprávy z pražského běžeckého regionu.

Za těch 30 let se samozřejmě vyskytla spousta zajímavých situací, ať už veselejších či napínavějších, z nichž některé už lze považovat málem za oddílové legendy. Naštěstí nakonec vždycky všechno dobře dopadlo.

Koncentrátem obojího byl určitě 2. ročník BOD v roce 1988. Tenkrát byl běh součástí Memoriálu Evžena Rošického, což byl v té době nejslavnější atletický mítink u nás, s běžnou návštěvností 30 tisíc diváků. Scénář určoval, že závodníci přiběhnou na stadion bezprostředně po skončení poslední disciplíny, jíž byla štafeta na 4× 100 m. Vysílačkami jsme bylo ve spojení se stadionem a podle časového programu byl určen i start. Startérem byl tenkrát Emil Zátopek, s nímž bylo domluveno, že až přijde pokyn ze stadionu, po zvednutí ruky ředitele závodu a jeho nasednutí do auta, které pojede v čele závodu, odstartuje. To další už připomínalo slavnou scénu z filmu Trhák. Emil totiž na nic nečekal a vystřelil. Téměř tisíc běžců se vyřítilo směrem k autu, ti první se dokonce dostali až na jeho úroveň a jen zázrakem se nic nepřihodilo. Auto bylo naštěstí nastartováno, takže se z obklíčení běžců rychle vymanilo.

Tím to však neskončilo. Po příjezdu auta k bráně borců vyběhl řidič a ředitel BOD v jedné osobě na stadion a strnul. Čelo závodu, které sem přivedl, bylo necelých 200 m před bránou stadionu, na němž právě zaklekaly závodnice k poslednímu běhu, zmíněné štafetě. Dopadlo to tak, že závodnice na posledním úseku dobíhaly do cíle ve chvíli, kdy se v bráně borců objevil pozdější vítěz Zdeněk Kurka. Vše vyznělo jako dokonale zkoordinovaná akce a plné tribuny připravily svým povzbuzováním běžcům zcela neopakovatelný zážitek. Dnes už se tomu pamětníci usmívají, ale tenkrát nám pořádně zatrnulo. Představa, že by byl ulitý start… Hrůza pomyslet.

Plány do budoucna jsou velmi jednoduché: pokračovat v propagaci kondičního běhu jako jedné z nejjednodušších (a nejlevnějších) forem zdravého životního stylu a soustředit se na posílení členské základny. Současný obrovský vzestup zájmu veřejnosti o běhání je pro to velkou příležitostí.

Pozn.red.: Chcete, abychom představili i váš klub či oddíl? Napište nám o něm na redakce@behej.com a nezapomeňte připojit i fotografie. Děkujeme!