V sobotu za svítání vyrazilo do Prahy ze Šumavské Kvildy 177 týmů v maximálním počtu 12 běžců. Každý ze závodníků tedy uběhl minimálně tři úseky o délce kolem 10 kilometrů. Celou trasu také absolvovalo na 500 automobilů, ve kterých se přesouvali momentálně neběžící členové běžeckých štafet.

„Celá trasa byla poměrně dobře značená, škoda, že byla místa, kde někdo značení zřejmě záměrně odstranil. Trochu jsme bloudili v okolí Krumlova. Na druhou stranu řada běžců běžela podle GPS, která nahradila hůře viditelné značení v noci. Na Olafovy odrazky z Pražské stovky to nemělo,“ shrnuje dojmy jeden z účastníků.

Pořadatelé si oproti loňsku objednali podstatně lepší počasí. Louka u cíle se tak změnila v piknikovou zónu s výbornou fandící atmosférou. Týmy poslední stovky metrů dobíhaly společně a všichni si alespoň na chvíli užili pocity vítězů. Před každým týmem totiž pořadatelé natáhli cílovou pásku.

„Tento závod je jiný v tom, že dělá individuální sport týmovým více než například volejbal. V daný okamžik není nikdo, kdo by vám přihrál nové nohy nebo druhé plíce. Na vašem výkonu však závisí výsledek celého týmu a to vás dokáže motivovat tak, jako byste ty druhé plíce a nohy opravdu měli,“ popisuje Katka Kašparová, členka osmého týmu v pořadí Run the World Beasts team.

Krom šlachovitých postav běžců byly v cíli vidět i pečlivě vyrýsované figury sportovců z fitness center a některé účastnice si před finišem stihly udělat i perfektní make-up, aby si pocity vítězů užily i krásné. Jestliže se alespoň část z těchto nových závodníků postaví i na starty dalších závodů, čeká nás další běžecký boom. Řada z nich má určitě na to začít prohánět i „starší zasloužilé běžce“. Vždyť absolvování tří desítek v průběhu jednoho dne je velmi dobrý sportovní výkon.

VÝSLEDKY