Vítězem na 10 km se stal mezi muži Jakub Gajdušek, mezi ženami pak Jitka Kramolišová. Dvojnásobný úsek, 20 km opanoval Jiří Petr a Denisa Krejčiříková. Velmi silně obsazenou třicítku nakonec mezi muži vyhrál Tomáš Lichý, v ženské kategorii dominovala Andrea Krstevová.

„Před závodem jsem odhadoval cílový čas někde mezi 4:15 – 4:20 a podle něj jsem se to snažil i rozeběhnout. Celá první polovina se mě až do 30 kilometru běžela zcela úžasně (2:12), ale tušil jsem, že jsem to trochu přepálil. Po 35 kilometru mě ale začala docházet šťáva. Na druhé otočce (42 km) to ještě ušlo, ale později začal skutečný boj. Začaly přicházet náznaky křečí, zásoby energie už také hlásily nulový stav,“ prozradil vítěz Palko, podle kterého pak v takových případech musí nastoupit do hry hlava, která má za úkol přesvědčit tělo, aby ještě pokračovalo dál. „Nakonec to klaplo i potřetí, i když s výsledným časem těsně pod 4:30, spokojený nejsem.“

Naopak maximálně spokojená odjížděla z Valašského Hrbu Andrea Krstevová, která zvítězila na třicetikilometrovém úseku. „Běželo se parádně, trať je velmi běhavá. Je super, že se běžci potkávají na otočce, kde se mohou navzájem povzbudit,“ pochvalovala si Andrea, která Valašský Hrb běžela poprvé.

„Původně jsem chtěla vyrazit na Běh okolo komína, ale nakonec mě kluci z našeho týmu přemluvili ať jedu s nimi na Hrb,“ uvedla Andrea, která svého rozhodnutí rozhodně nelitovala. „Byla jsem mile překvapena. Zázemím, organizací i programem. Bylo to moc povedené,“ pochvalovala si členka týmu Pearl iZumi Czech, který slavil úspěchy i v dalších dvou kategoriích. Další člen týmu Tomáš Maceček totiž doběhl třetí na třicítce, Olda Kokošek pak urval druhé místo na dvacítce.

„Prvních deset kiláků bylo strašných. Možná i proto, že kluci to rozběhli hned od startu hrozně rychle. Já neměl záměr jet hned od začátku podlahu, ale musel jsem s nimi držet kontakt. Do otočky jsem si držel čtvrté místo tak, abych byl v kontaktu s dvěma kluky přede mnou. Pak jsem zvýšil tempo a šel dopředu před ně. Od patnácti kilometrů jsem už běžel sám a v pohodě si držel druhé místo,“ prozradil stříbrný Olda. „Nebylo to vůbec jednoduché, první byl nad mé síly, ale i tak panuje velká spokojenost,“ do­dal.

Podruhé se na Valašském Hrbu objevil Zbyněk Cypra. V prvním ročníku doběhl na 50 km pátý a po závodě prohlásil: „Dobré, ale moc krátké a moc rychlé.“ Letos, navíc po téměř roční pauze zaviněné zraněním, si na stejném úseku doběhl pro třetí místo. „Jsem překvapený, na bedně jsem se rozhodně nečekal,“ usmíval se Zbyněk po letošním závodě.

„Věděl jsem, že to bude rychlé, ale šel jsem si svoje, neměl žádnou dramatickou krizi a v závěru měl i dost sil. Cíle, které jsem si dal před závodem, jsem si splnil, užil jsem si okolní krajinu,“ vyjmenovával Zbyněk. Výsledek je pro něj o to cennější, když si vybaví poměrně těžké období, které má za sebou. „Problém se šlachami v chodidle se protáhl na moc dlouho, ale dělal jsem poctivě vše proto, abych tělu dal, co potřebuje.“

Sám sebe Zbyněk nepovažuje za velkého rychlíka. „Škoda, že neumím běhat rychleji. Na druhou stranu je pravda, že podle hodinek dokážu vyvinout dlouhodoběji vyšší rychlost než před zraněním. Myslím, že cesta, kterou jsem se vydal, je správná, i když to místy vypadalo, že budu muset s během skončit.“

Pořadatelé v letošním třetím ročníku připravili pro závodníky několik změn. Mezi ty zásadní patřila rozhodně změna lokality startu a cíle trati. Zatímco v úvodních dvou ročnících vše probíhalo v prostředí horského hotelu Vsácký Cáb, letos pořadatelé přesunuli své stanoviště k hotelu Čarták, který stojí přímo pod vrcholem Soláně.

Změna startoviště se promítla také do úpravy tras jednotlivých tratí. Pořadatelé zároveň také rozšířili stávající nabídku tratí. Zrušili patnáctikilometrový úsek, naopak nově přidali desítku a dvacítku. Zbývající dvě tratě – 30 km a 50 km – zůstaly zachovány. Realizované změny si závodníci pochvalovali. „Nová trať i zázemí, které patří k jedničce v Česku, celý závod jednoznačně posunuly diametrálně někam jinam. Myslím, že i kratší distance vycházejí na nové trati lépe. Hrbu není co vytknout,“ uvedl Zbyněk Cypra.

Spokojeností zářil i Aleš Palko: „Zázemí na Čartáku je mnohem lepší než na Cábu. Myslím, že to od pořadatelů byl jednoznačně krok správným směrem. Jen pokud bych si mohl vybrat, tak bych běžel nejprve druhou (profilově těžší) půlku a pak tu první (mírně lehčí a více běhavou).“

Trať seděla i Oldovi Kokoškovi. „Byla velmi běhavá s častými výběhy i seběhy, které se střídaly. Běžel jsem tady poprvé, ale pokud mohu srovnat s ostatními závody „horského“ ražení, mohu v klidu prohlásit, že se jednalo o jeden z nejlépe organizačně zajištěných běhů, kterého jsem se zúčastnil. Přátelská atmosféra a perfektní místo startu i cíle tomu daly korunku.“