Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ANALÝZA: Najde se v Čechách úspěšný běžec krosu?

ANALÝZA: Najde se v Čechách úspěšný běžec krosu?
foto: STRC, Ladislav Adámek

Petr Kostovič | 05.11.2015 | přečteno: 3495×

Popularita přespolních běhů roste, na nedávný Běh přes motolské jamky přišla v součtu tisícovka běžců a sešla se i pěkná konkurence na špici. Jak nebo co udělat, aby se zrodil přespolní běžec, který by dokázal být úspěšný na mezinárodní scéně? Recept je i není jednoduchý: Objevit vhodné typy pro tuto disciplínu a podpořit je. Věřit v úspěch a dřít na sobě však musí i samotní běžci.

„V krosu máme větší možnosti uspět i na mezinárodní úrovni než v jiných běžeckých disciplínách,“ myslí si Jiří Sequent, trenér v současnosti nejlepšího českého vytrvalce na krosových tratích Milana Kocourka.

Ze zahraničních vytrvalců se příležitosti prosadit se ve specifické disciplíně dokázal v nedávné minulosti chopit Ukrajinec Lebeď. Jeho časy na dráze a na silnici nebyly špatné, na top umístění však nestačily. Vždy se však skvěle dokázal připravit na vrcholné závody v krosu. Jeho výsledky byly impozantní. Do roku 2010 posbíral devět titulů mistra Evropy. Je příkladem běžce, který se specializoval na disciplínu, v níž cítil šanci.

Jakým typem tedy musí být běžec, který chce uspět v krosu? „Musí mít vysokou kondici, cit pro běh v terénu a změny tempa a povrchu, kdy se střídají výběhy a seběhy, často se běží na blátě, na trati jsou přírodní či umělé překážky. Alespoň část přípravy, řekněme dva měsíce, by měl přenést do terénu. Nesmí být bojácný, musí se umět vyrovnat se všemi nástrahami trati,“ říká Sequent.

Mezi českými běžci uměl v minulosti předpoklady pro tuto disciplínu zúročit Vlastimil Zwiefelhofer, šestý na mistrovství světa v krosu v roce 1979. Ze současných vytrvalců mezi muži kros nejvíce sedí právě Milanu Kocourkovi. Na českých tratích těžko hledá přemožitele. Daří se mu střídavě i na mezinárodní úrovni, v roce 2012 vybojoval na mistrovství Evropy v Budapešti 12. příčku. Teď se vrací zpět po zranění, tři čtvrtiny roku nezávodil. Za ním ale zeje velká díra.

Ze zástupkyň něžného pohlaví vybojovala pěkná umístění v mezinárodních startech mezi juniorkami Lucie Sekanová. Mezi ženami je však konkurence mnohem vyšší, tam se jí již tolik nedaří. Předpoklady pro úspěch má Eva Vrabcová-Nývltová. Kros je velice blízký jejímu hlavnímu sportu, běhu na lyžích. Závodí se v terénu, střídají se rovinky s klesáními a prudkými výběhy. Zatím se však stále hodlá věnovat hlavně běhu na lyžích, klasický běh je pro ni doplňkem. I v něm sní spíše o startu v maratonu na letních olympijských hrách.

Uvedené příklady, to jsou však jen jednotlivci…

Talenty se přitom objevují. I na Běhu přes motolské jamky zaujaly dvě mladičké běžkyně: Druhé místo tam za Vrabcovou s přehledem vybojovala Michaela Stránská, osmnáctiletá studentka čtvrtého ročníku gymnázia, letos juniorská mistryně republiky v krosu. Medaile sbírá zatím především v běhu do vrchu, snad i proto jí kopcovitější trať v Motole sedla. „Na Vrabcovou nemáme, to je jiná výkonnostní třída. Já mohu trénovat jen jednou, maximálně v některých dnech dvakrát denně,“ povzdechla si Stránská po závodě.

Málokdo zatím zná jméno Kristýna Dvořáková. Devatenáctiletá běžkyně, studentka prvního ročníku medicíny, má přitom stejné ambice jako Stránská, tedy pokusit se uspět v kvalifikačním závodě pro start na prosincovém mistrovství Evropy. „Se systematickým běžeckým tréninkem jsem začala až letos v srpnu, předtím jsem hrála florbal či volejbal,“ říká Dvořáková. Přitom po dvouměsíčním tréninku doběhla v závodě Běchovice – Praha mezi juniorkami na druhém místě právě za Stránskou. V Motole si vzhledem k distanci kvalifikačního závodu vyzkoušela kratší trať na čtyři kilometry a s přehledem kategorii juniorek ovládla.

Obě běžkyně zatím studují. Škola většinou umožní díky individuálním studijním plánům talentovaným sportovcům věnovat se sportu na vrcholové úrovni. Po škole však řada z nich výkonnostně stagnuje, případně končí s běháním úplně. Odvolávají se na to, že se více musí věnovat práci, mít finanční jistotu. „I za časů Zwiefelhofera běžci pracovali a přitom dosahovali výkonů, na něž dnešní běžci bohužel nemají!“ varuje Sequent.

Za tehdejšího režimu však měl jistotu pracovního místa, právo na práci, každý občan. Zkuste se v dnešní době přijít ucházet o pracovní pozici po ukončení běžecké kariéry v pětatřiceti letech s tím, že jste vystudovali nějaký obor, ale nemáte v něm oproti svým vrstevníkům žádné zkušenosti, protože jste se dosud plně věnovali běhu.

Příkladem nadějného běžce, který se rozhodl upřednostnit pracovní kariéru před sportovní, je litoměřický Jakub Živec. Mezi muži by možná Kocourka dokázal potrápit. Skvěle běhal krosy během studia na americké univerzitě, kde je navíc tato disciplína velice populární. Po ukončení studia financí se však přednostně hodlá věnovat tomuto oboru.

Jak dát běžcům větší podporu a jistotu, aby se mohli koncentrovat na svůj sport, výkonnostně růst a úspěšně reprezentovat?

„Nyní mají podporu atletického svazu v podobě hrazených soustředění, materiálního zabezpečení a další podpory jen jednotlivci. Je to málo. Aby z nich vzešel nový Zwiefelhofer nebo na silnici Zátopek, to by musel být tento výběr téměř stoprocentně úspěšný. Naděje, že to tak bude, se při tak malém počtu podpořených běžců blíží spíše nule,“ myslí si trenér Josef Smetana.

Otázkou je, zda svaz má dostatek financí na to, aby podpořil více mladých nadějí než v současnosti. Navíc jim těžko dá jistotu zabezpečení po ukončení kariéry a usnadní tak jejich rozhodování. Kdo další může pomoci. Rodiče? Firmy podnikající či investující ve sportovní branži? Movití podnikatelé se zaměří spíše na sporty, které je více zviditelní v médiích a požadují výsledky.

I kdyby vše bylo splněno a našla se podpora pro více běžců, musí být navíc oni sami silnými osobnostmi. Dát si vysoké cíle a vytrvale a systematicky k nim směřovat. V hlavě současného mladého běžce tak stále zůstává příliš mnoho otazníků. Mám do toho jít naplno, nebo se věnovat běhu jak nejlépe dokážu za současné konstelace? Chce to hodně silnou osobnost, nadšence, který touží po tom se prosadit. A to ve sportu, pro nějž má talent, který však není veřejností tolik sledovaný. Navíc ho podpoří rodina, partner, atletický svaz a úspěch mu přinese i další kontrakty, které mu dají více jistoty.

Realita, či utopie?

Komentáře (Celkem 14)

Nalezené položky: 15 První Předchozí | 1 | Další Poslední

PetrK muž 04.11.2015 16:47:27

Popularita přespolních běhů roste, na nedávný Běh přes motolské jamky přišla v součtu tisícovka běžců a sešla se i pěkná konkurence na špici. Jak nebo co udělat, aby se zrodil přespolní běžec, který by dokázal být úspěšným na mezinárodní scéně? Recept je i není jednoduchý: Objevit vhodné typy pro tuto disciplínu a podpořit je. Věřit v úspěch a dřít na sobě však musí i samotní běžci.
Odkaz na článek

avatar

Motor České Budějovice

Celkem 258 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:04 (2013)
půlmaraton: 1:23:45 (2015)

Jachym muž 05.11.2015 11:39:42

Myslím, že článek si na otázky vlastně odpovídá sám. Navíc v krosu jsme nikdy nedosahovali žádných výrazných úspěchů. Zmíněné šesté místo Zwiefelhofera před skoro 40 lety je částečnou výjimkou. Jako rekreační běžec s občasnými závodními ambicemi oceňuji daleko víc, že popularita běhání jako takového roste, zvyšuje se počet závodů, běžeckých obchodů a služeb pro běžecké nadšence. Trošku jsem se pousmál a nostalgicky vzpomenul na své mládí při této větě mladé studentky běžkyně: „Já mohu trénovat jen jednou, maximálně v některých dnech dvakrát denně.“ Já to mám spíše tak, že často mohu trénovat jednou maximálně dvakrát týdně:-) V době studií jsem ještě hrál fotbal a samostatně v podstatě neběhal, i když času bylo dost… I kdybych byl ale bůhvíjaký talent, 100% bych dal přednost jistotě zaměstnání a běhal bych pro radost, jak to ostatně má většina české špičky. Vůbec se jim nedivím.

Motto: "Do what you love and love what you do." Ray Bradbury (1920-2012)
avatar

DaliborB muž 05.11.2015 11:51:08

Ahoj Petře,

Díky za moc pěkný článek !

Jsem duchem optimista, ale myslím si, že u nás se špičkového vytrvalce pravděpodobně dlouho nedočkáme. V současné době jde o osamělé jedince – řekl bych zarputilé amatérské nadšence – kteří se tomu snaží obětovat svoje maximum. Zaplať pánbůh alespoň za ně. Pro svaz jsou myslím zajímavější nadějní koulaři, oštěpaři, tyčkaři – zkrátka borci technických disciplín – než vytrvalci. Podle mě jediná šance jak se zviditelnit, je na mílařských tratích, které jsou bílým běžcům od přírody tak nějak bližší a dokážou se v nich, oproti záplavě běžců tmavé pleti, mnohem líp prosadit (J. Holuša, Poláci, …)

Osobně bych si přál, abych neměl pravdu :)

avatar

Praha

10 km: 0:29:57 (1992)

Trepifajxl muž 05.11.2015 13:47:26

navážu na vás, pánové: dříve jsme vytrvalce měli, dnes je nemáme – důvod vidím prostý – vstup tmavých běžců z Afriky, kteří mají takové genetické předpoklady a předchozí trénink, související s životním stylem, díky kterýmžto faktorům již evropan de facto nemá šanci

pokud a priori nemá šanci, nezačne se tomu sportu věnovat na profesionální úrovni, resp. nemůže začít, protože jej neuživí, pokud je talentovaný jde na střední trať, kde ta šance ještě je a výsledky bílých běžců to jen dokazují

(užívám slova tmavý a bílý jen v smyslu odlišení specifických genetických a životně stylových daností)

Motto: není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
avatar

Postrizin

Celkem 41 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:34:30 (2011)
půlmaraton: 1:13:56 (2011)
maraton: 2:39:32 (2011)

SlavoK muž 05.11.2015 14:12:57

>> Trepifajxl, 05. 11. 2015 13:47:26

To mas pravdu ale predci jen v tom bude neco vic. Nesleduji to sice az tak moc, ale vem si, ze Polak vylepsil narodni maratonsky rekord nekdy pred 2–3lety. Nemec ted prednedavnem. Takze tam asi maji i ted vytrvaleckou spicku na urovni jako „kdysi“

V Cechach je to prepad minimalne o tridu a na Slovensku jeste horsi. Takze to nebude jen cernou konkurenci, ale i neco vnitrostatniho.

avatar

Praha

10 km: 0:29:57 (1992)

Trepifajxl muž 05.11.2015 14:30:44

>> SlavoK, 05. 11. 2015 14:12:57

teď jen spekuluji a domýšlím, takže prosím berte s rezervou, ale není to tím, že jsme prostě měli příliš dobré vytrvalce a tak není příliš co vylepšovat?

ovšem relevantní vyjádření by vyžadovalo studii, sledování nejlepších výkonů v té které zemi v delším časovém pásmu, což nemám, nevím, takže opravdu jen spontánně hádám od boku

další výjimka co mě napadá je „bílý“ maraton na ME v atletice v Curychu, ale tam se běhalo do kopce a to tmavé maratonce asi poněkud zaskočilo

Motto: není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
avatar

DaliborB muž 05.11.2015 14:54:19

>> SlavoK, 05. 11. 2015 14:12:57 myslím, že na tom něco bude. Němci i Poláci budou mít pravděpodobně lepší podporu a podmínky pro společný trenink / soustředění – nevím. Poláci často trénují kousek od nás v horském středisku ve Skl Porebě. Možná mají daleko širší běžeckou špičku, ze které pak dokáže někdo výrazněji „uletět“. Jednou jsem viděl výsledky pětky na mistrovství republiky Německa – poslední dobíhali v časech kolem 14:35“, což u nás několik let bere s přehledem medaili. Nijak tím nechci snižovat naše výkony, sám vím co to stojí dřiny a úsilí, zaběhnout jen 5km pod 15 min natož pak 10km pod 30min, ale je to prostě tak..

avatar

Praha

10 km: 0:29:57 (1992)

Trepifajxl muž 05.11.2015 15:09:00

jo, jo, před čtvrtstoletím jsem uměl desítku kolem 30 a tenkrát to absolutně nikoho nezajímalo, zaběhnout to dnes tak je velká sláva a bije se na buben

a další věc, i když odbočuji, pokud chci pořádně trénovat na běžkách, musím do Německa

u nás je zakopaný pes v tom, že se prostě na atletiku sere (pardon), je velký boom hurá běhání (nic proti hobíkům, zde to zmiňuji jen v kontextu) ovšem z toho neplyne žádná podpora a de facto ani nesílí základna skutečných atletů a budoucích sportovců na světové úrovni, za boomem hoby běhání stojí bussines, prodej vybavení, dojení hobíků na startech mega akcí atd., ovšem toto přinese plus ve všeobecném zdraví společnosti, nikoli však vrcholového sportovce, dále pak nejsou sportoviště (hobík je nepotřebuje), není zázemí, není koncepce (hobík nepotřebuje)

občas se objeví nějaká vlna ne které se nějaký sport sveze, teď je to třeba biatlon, v atletice – bězích jakš-takš ty střední tratě, dlouhé tratě zkomírají, jako by nebyl zájem

Motto: není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
avatar

Motor České Budějovice

Celkem 258 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:04 (2013)
půlmaraton: 1:23:45 (2015)

Jachym muž 05.11.2015 15:46:30

>> Trepifajxl, 05. 11. 2015 15:09:00

Souhlasím, protože i já patřím mezi hobíky, které mají firmy (sledující primárně svůj zisk) a organizátoři závodů opravdu důkladně podchyceny …:-) Tvrdá běžecká příprava bolí a konkurence afrických běžců je nemilosrdná. Navíc jsme tady nezmínili jeden důležitý faktor jejich úspěchu, a tím je touha uniknout chudobě. My hobíci běháme pro radost, abychom si odpočinuli od práce a odreagovali se od konzumního světa. Ti lepší z nás a vrcholoví sportovci k tomu přidávají silné ego a soutěživost. Afričané mají běh jako často jediný prostředek uniknutí z chudoby, neboť výhry na velkých závodech mohou zabezpečit je, jejich rodiny i rodné vesnice. Sportovní anomálie sice občas nastanou (např. Sáblíková a její dominance v rychlobruslení), ale v případě vytrvalostního běhu si ji u nás momentálně těžko dokáži představit. Ale buďme skromní, nemůžeme chtít vynikat ve všech disciplínách. Celkově nám atletika dělá v posledních letech radost, a to i díky běžcům a běžkyním (Maslák, Holuša, Hejnová, Rosolová…)…

Motto: "Do what you love and love what you do." Ray Bradbury (1920-2012)
avatar

Praha

10 km: 0:29:57 (1992)

Trepifajxl muž 05.11.2015 16:24:38

>> Jachym, 05. 11. 2015 15:46:30

vystihl jsi to moc pěkně, co dodat

snad jen takovou perličku – Sáblíková má neskutečnou laktátovou křivku… víceméně vrozenou, proto jezdí i dobře na kole, ač šlape jako plašan, tu vzít na maraton tak máme brzy top závodnici

Motto: není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
avatar

Luhačovice

10 km: 0:34:32 (2008)
půlmaraton: 1:16:11 (2012)

daliluh muž 10.11.2015 15:36:32

Já vidím jeden z důvodů také v tom, že z těch cílevědomých lidí, kteří mají dostatek zdraví, nadání a podpory svého okolí, se jich spousta věnuje jiným sportům. Máme skvělé orienťáky, běžce na lyžích, triatlonisty, duatlonisty, biatlonisty, cyklisty, rychlobruslařky – ve všech těchto sportech jsme světové i evropské špičce blíž než v klasickém běhu a všechny tyto sporty odčerpávají talenty, které by mohly uspět na dráze či v krosu výrazněji víc než nyní, pokud by se tomu věnovaly naplno. Jenže proč by to dělaly, když v jiném sportu mohou uspět víc…

avatar

10 km: 0:35:46 (2007)
půlmaraton: 1:15:50 (2007)
maraton: 3:00:58 (2008)

Iva Milesová žena 10.11.2015 21:36:45

Nedávno jsem četla knížku o Vlastíkovi Zwiefelhoferovi od Jiřího Šoptenka, tak pro upřesnění: Vlastík Zwiefelhofer byl ve středisku vrcholového sportu, když zaběhl 6.místo na MS v krosu, v té době se tedy věnoval jenom tréninku. On se rozhodl poměrně záhy ukončit vrcholovou kariéru a najít si takovou práci, aby mohl být s rodinou, nechtěl být pryč na soustředěních. Vystudoval učitelství, většinu času se pak také učitelství věnoval. V tu dobu už ale vrcholově neběhal.

Příspěvky na soustředění jsou sice dobré, ale neřeší to, že musíte jíst, bydlet a mít zaplacené zdravotní a sociální pojištění. Trénovat můžete i doma, ale na základních výdajích na živobytí se ušetřit nedá.

Sponzoring se v českých podmínkách týká zase jen materiálu (boty, oblečení), což zase nic neřeší. Nějaké boty a oblečení či poukázky na ně běžec občas vyhraje na závodech, pokud zaloví ve výprodejích, může se s vybavením vejít do 10000Kč ročně, ale měsíčně potřebuje skoro 4000Kč na zdravotní+sociální pojištění, zhruba tolik na jídlo a musí bydlet.

Asi nejstěžejnější položkou je tudíž bydlení. Běháním se mohou ti nejlepší uživit (a to ještě zuby nehty) za předpokladu, že mají levné bydlení: tedy bydlí ve svém, v podnájmu u rodičů nebo v nějaké komunitě. Třeba kamarád z Ameriky vzpomínal, jak po škole bydlela skupina běžců v přívěsu, společně jedli, trénovali, motivovali se, většina z nich se dokázala dostat MS/OH, ať už na dráze, v krosu či v maratonu. Takhle žít lze do té doby, než přijdou vážné vztahy a děti, pak už lidi chtějí mít trochu zázemí a soukromí. Pokud někdo platí tržní nájem či hypotéku, je to s běžeckou kariérou neslučitelné.

Samozřejmě pro vrcholovou kariéru potřebujete běžce, který je talentovaný, pracovitý, motivovaný a má buď kvalitního trenéra, nebo má sám trenérské vzdělání a dokáže mít kontrolu sám nad sebou. Plus si většinou dělá sám i manažera, což taky vyžaduje čas, znalost jazyků, určitou kultivovanost.

Dalším uměním je sladit komerční a vrcholové závodění tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá: běžec musí být schopen odběhat hodně závodů, aby si vydělal, zároveň se ale potřebuje připravit na vrchol ve své nejsilnější disciplíně. Musí se naučit říkat „ne“, pokud závody jdou proti tréninkovému plánu, nebo vybočují z rozpětí tratí, na které se připravuje.

Další důležitou věcí je postavit dobré skupiny pro výjezdy na závody. Nejlépe mít v autě dva kluky a dvě holky, z nichž aspoň dva řídí a mohou se střídat za volantem. Samozřejmě všichni musí mít takovou výkonnost, aby dosahovali na prize money. S Čechy to často vypadá tak, že jezdí každý sám, pak náklady hodně rostou.

Běh je skvělý v tom, že ze všech možných sportů v něm máte asi nejvíc vše ve vlastních rukách (vlastně především nohách): skoro nic na něj nepotřebujete, nemusíte při něm padat při stokilometrové rychlosti z kola a především nesedíte na střídačce!

Ale zpátky ke krosu: na něj musíte být rychlí a lehcí (a zároveň mít tempovou vytrvalost), což mnohé s typickým českým somatotypem už předem vylučuje. Naštěstí se závodí v širokém rozpětí jiných disciplín a ve většině jsou i nějaké prize money. Samozřejmě jen pro ty nejlepší. Je v zájmu těch nejlepších, vážit si dobrých organizátorů a na druhou stranu nenechat se zneužívat a neběhat každou blbost.

Řekněme, že vrcholový běh se bude vždy týkat jen malé skupiny lidí a také jen po nějaké životní období. Teoreticky se sice člověk může držet na vrcholové úrovni přes dvacet let, prakticky ale z toho několik let studuje, renovuje bydlení, plodí děti, je zraněný…takže na špičkové výkony stejně zbyde jen několik sezón.

Takže důležité je běhat pro radost, pro zdraví, pro duševní i tělesnou pohodu, v souladu s rodinou a prací a výkony až tak moc neřešit. Protože stát se vrcholovým běžcem je tak trochu i osud, tak trochu to přijde i odněkud shora a vytlačit to silou vůle zdaleka vždycky nejde. Ale když to náhodou jde, pak je také uměním využít příležitost.

Iva M.

avatar

Ústí nad Labem

Celkem 4525,62 km
Minulý měsíc 19 km
10 km: 0:45:53 (2008)
půlmaraton: 1:42:24 (2008)
maraton: 3:54:51 (2004)

PetrK muž 12.11.2015 10:25:28

>> Iva Milesová, 10. 11. 2015 21:36:45

Ahoj Ivo, díky za pěkný koment. Přečetl jsem i ten, cos mi poslala do mailové schránky. Ať ti to běhá a jak píšeš sama, ať máš z běhu hlavně radost :)

avatar

ČTBK Iscarex Česká Třebová

10 km: 0:34:14 (2006)
půlmaraton: 1:17:25 (2009)
maraton: 2:54:48 (2008)

klasta muž 12.11.2015 23:55:58

Díky Ivo, krásně napsané…

avatar

Praha

10 km: 0:29:57 (1992)

Trepifajxl muž 13.11.2015 11:15:05

>> Iva Milesová, 10. 11. 2015 21:36:45

„Nejlépe mít v autě dva kluky a dvě holky“ proč tento poměr dle pohlaví?

Motto: není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
Nalezené položky: 15 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.