Petře, jsi hlavou týmu, který má „na triku“ mimo jiné Jizerskou 50, Běhej lesy, Bike Prague či pražské Primátorky. Byl jsi též mezi zakladateli RunTour. Vše to jsou akce, které sklízejí u svých účastníků velmi kladné ohlasy. Jaký to je pocit?

„Mám samozřejmě velkou radost, když vidím na našich závodech spokojené závodníky. Je to pro nás také závazek udržet nastolený trend a kvalitu servisu, který závodníkům na závodech poskytujeme.“

Jaký je recept na to být úspěšný v podnikání s běžeckými akcemi? Kde je ta hranice, kdy se to dělá jen pro prachy, jak se někdy říká?

„Z mého pohledu je klíčové udržet si přízeň běžců. Tu se snažíme získávat zajímavými lokacemi a skvělým servisem závodníkům. Také si závody důkladně vyhodnocujeme, čteme všechny příspěvky a náměty od závodníků a ty se snažíme promítat do pořádání dalších závodů.“

O běžeckém boomu se hovoří snad již dvě dekády. Myslíš si, že běh v Česku má již komerční vrchol za sebou?

„Myslím, že ne. Ve svém okolí vidím, jak se „rozbíhají“ moji kamarádi, u kterých bych nikdy neřekl, že budou někdy běhat. A stále je podle mě hodně lidí, které k běhu můžeme přivést.“

Přesto – až boom ustane, co po něm zůstane? Máš zkušenosti z kol, kde se již mluví o tom, že to nejlepší má tento obor za sebou.

„Nestane se vlastně nic. Lidé nepřestanou běhat ze dne na den. Bude to jen znamenat, že si budou opravdu dobře vybírat, kde a s kým budou běhat.“

Co je podle tebe úspěch? Myslím obecně, co si za tím slovem představíš ty.

„Dobrý pocit z dobře odvedené práce.“

Považuješ se za businessmana?

„Ano. Musím být. Živíme se v Raulu sportem, je to naše práce, která nás navíc baví. Aby ji však bylo dostatek, neustále vyhledáváme nové businessové příležitosti. A to je vlastně hlavním úkolem dobrého businessmana, ne?“

Máš nebo měl jsi v podnikání nějaký vzor?

„Přiznám se, že žádný přesný vzor jsem nikdy neměl. Ale rád se dívám kolem sebe a snažím se od různých lidí čerpat to, co si myslím, že je přínosné a líbí se mi to. Jednou z inspirací je pro mě například řezník ve vesnici Vacov na Šumavě, který má ukázkový client servis – ačkoli on sám by tomu tak určitě neřekl. Zná své zákazníky skoro jménem, ví, co chtějí, a on jim to umí doručit“.

Je nějaký zásadní rozdíl v klasickém businessu a v tom sportovním? Samozřejmě kromě objemu peněz.

„Já žádný zásadní rozdíl nevnímám. Musíte být precizní a odvádět vše na maximum. Je jedno, jestli se jedná o sport nebo o jiný obor.“

Kdy ti bylo během let pořádání závodů nejhůř? Jak se v takových chvílích nebo hned po nich dostáváš zpět do pohody?

„Asi letos před Jizerskou 50, kdy jsme neměli sníh a ani předpověď nebyla zrovna pozitivní. Celý rok připravujete v týmu tak velkou událost a pak vám chybí to nejdůležitější a vy nemůžete všem ukázat, jak skvěle jste Jizerskou připravili. Navzdory počasí se nám ale podařilo závod uskutečnit. Bylo to hodně díky tomu, že jsme to do poslední chvíle nevzdali a měli v záloze několik scénářů, jak si s nedostatkem sněhu poradit. Právě tato příprava a snad i zarputilost celého týmu Jizerské 50 nás v této relativní pohodě udržela.“

Kolik dní v týdnu pracuješ a kolik hodin denně?

„Snažím se pracovat osm hodin denně pět dní v týdnu. Ale ne vždy se mi to povede. Když máme závody, pracuji i o víkendu. Volný čas trávím sportováním, abych měl na vlastní kůži vyzkoušeno, co potom nabízím.“

Kdybys měl odhadnout, kolik procent pracovního času trávíš v kanceláři a kolik venku?

„Je to tak 50 na 50. Mám poměrně hodně schůzek mimo kancelář, ale na ty se musíme právě v kanceláři dobře připravit. Samotné akce probíhají venku a ty si samozřejmě také nenechám ujít. Jsem za tento poměr rád, rozhodně nemám sedavé zaměstnání. To by v oblasti sportovního marketingu byl snad protimluv.“

Pozn.red.: Plné znění rozhovoru naleznete v aktuálním čísle tištěného Běhej.com