Jamajský blesk vnesl do atletiky, důstojné královny sportu, nenucenou lehkost a vtip. Celé stadiony šílí při jeho gestech, šibalských pohledech do kamer a vítězných tanečkách. Sprint je však sakra krátká disciplína a deset vteřin, během nichž zvládne na dráze svou disciplínu, je jen zlomek toho, co tenhle 30letý chlápek zažívá.

Fenomén zvaný Bolt stojí na několika styčných bodech. Především je tu trojúhelník jeho spolupracovníků – trenér a sympatický pupkáč Glen Mills, schopný manažer Ricky Simms a věrný přítel z dětství NJ. Ale nejen ti tvoří Boltův vesmír. Nezastupitelná je především jeho rodina, zejména rodiče. Ti všichni ve filmu promlouvají a doplňují je další (nejen) sportovní hvězdy, třeba Pele, Serena Williams, Neymar…

Co dělá šampion, když zrovna netrénuje? Baví se, jak jen to jde. Takže hudba do sluchátek, setkání s kamarády, legrácky na pláži, taneční party a samozřejmě girls. Jenže většinu roku je tu jen tréninková dřina, hotelové pokoje a hlavně plán na celou sezonu, podle kterého se jede. A občas i zranění, která leccos naruší, soupeřům dají záblesk naděje, avšak nakonec ani ta Bolta nezastaví v jeho spanilé jízdě.

Film se vrací do jeho dětství a roztomilých juniorských začátků, kdy měl zubatý čahoun ještě hodně daleko do svalnaté postavy atleta. V dalších zastaveních líčí klíčové závody a poměrně detailně sleduje Boltovu rok a půl trvající cestu k olympiádě v Riu. Po tomto vrcholu se sprinterský bůh s Hrami loučí a minimálně na nějakou dobu si chce dát od sportu oraz, prostě se bavit.

Titulní hrdina se snaží rekapitulovat kariéru a odkrývat třeba i odvrácenou stranu vrcholového sportu, ale zůstává bohužel jen u nicneříkajících banalit a poloprázdných frází. A i když film zaujme formální stránkou (např. atraktivně sestřihané záběry ze závodů), pocit, že sledujeme dílo nepříliš nápaditého marketingu, jen tak nevymizí. A tak potenciál velkého tématu, zde nebyl pohříchu využit. Ale Bolt zatím nekončí, kdoví, jaký kousek ještě předvede.