Jirko, loňský rok jsi zaběhl 35 OCR závodů, což je dost vysoké číslo na člověka, který k tomu chodí do práce. Jak jsi to zvládl?

„Abych se přiznal, bylo to dost náročné. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Na posledním loňském závodě jsem si přivodil únavové zranění a k tomu se přidalo i psychické vyčerpání. Dneska si říkám, že byla hloupost odzávodit sezonu v takovém tempu, ale když je ti 27 a sbíráš jeden úspěch za druhým, jde jen velmi těžko z toho kolotoče vyskočit.“

Jak tedy trénuješ?

„Na konci loňské sezony jsem cítil totální sportovní vyhoření a ten sport mi strašně „smrděl“. Fitka jsem obcházel obloukem a teprve nyní se opět vracím do zajetých kolejí. Ale u mě je problém skloubit běh se silovým tréninkem. Miluju crossfit, a když hodně běhám, nejsem schopný zvedat velké váhy. A samozřejmě je to i naopak. Ale vzhledem k tomu, že OCR je opravdu víc o běhání, tak jsem se rozhodl letos z 90 % běhat a zbytek mám na sílu a dynamiku. To by mohlo zabrat.“

Kolik hodin týdně věnuješ tréninku?

„Byly časy, kdy jsem chodil do fitka ve dvou fázích a zvládl jsem tak 11 tréninků týdně. Teď se snažím dělat něco každý den. Ale už ne déle než dvě hodiny v kuse. Samozřejmě s tím, jak se rozbíhá závodní sezona, budu muset na tréninku ubrat a rozdělit tak čas mezi běh a funkční trénink, který mě baví mnohem víc.“

K fyzickému tréninku patří určitě i psychická síla. Jak zvládáš tlak na svou osobu?

„Toto bych v současné chvíli nazval mojí třináctou komnatou a souvisí to i se zmiňovaným vyhořením. Já neumím moc prohrávat a samozřejmě každý propad je pro mě značnou psychickou zátěží. Je příjemný, když jedeš na závod a víš, že tě lidi poznávají a třeba si s tebou udělají fotku na památku. Ale s tím, jak vnímám rostoucí konkurenci, si kladu na sebe možná až přehnané nároky, které mě svazují. Proto možná psychika je v tuto chvíli nejslabším článkem mé přípravy.“

Když jsi už začal mluvit o té konkurenci, jak ji vnímáš? Kdo je pro tebe na českém OCR poli tím největším konkurentem?

„Bude to znít možná divně, ale největším konkurentem a zároveň velkou motivací nepolevit je pro mě můj týmový kolega Tomáš Tvrdík. Je to kluk, který se loni z ničeho nic objevil na scéně a neuvěřitelně mu to šlape. Ve spojitosti s tím, že neumím moc prohrávat, je on důvodem, proč mám chuť znovu pořádně makat. Mám pocit, že na rozdíl od Petera Žišky se můžu s tímhle klukem fyzicky rovnat, přetahovat se o každý bod v žebříčku a být stejně platným členem Sweep OCRA Elite teamu jako on.“

Jaké jsou tvoje letošní cíle a směřuje tvůj trénink k jednomu vrcholu?

„Mým cílem před sezonou bylo dostat se opět na ME v OCR. Ale je to těžké, když sám sobě v tuhle chvíli nevěřím. Každopádně vrchol sezony mělo být Mistrovství České republiky v OCR. Ale jelikož se mistrovství koná na začátku sezony, a ještě k tomu v době, kdy nemám úplně dobrou výchozí pozici, tak si nejsem jistý, že by to měl být právě ten vrchol. Takže své ambice budu směřovat na velké evropské závody jako je Toughest nebo Runmaggedon.“

Rozsáhlý rozhovor s Jirkou Vacíkem naleznete v květnovém čísle tištěného Běhej se speciálem věnovaným stále populárnějším překážkovým běhům.