Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Vienna City Marathon: Mozartova alternativa Pražskému maratonu

Radek Narovec | 12.05.2006 | přečteno: 11362×

Běh s walkmanem na uších s dynamickými rytmy není ničím neobvyklým, ale maratonská zeď za tónů Malé noční hudby? No nezkuste to, zvláště pokud se Vám již trochu okoukal termínově konkurenční PIM.

Úderem deváté hodiny v ned?li 7.kv?tna se vydalo kolem šesti tisícovek maratonc? zdolávat 42tku, spole?n? s v?tším davem p?lmaratonc?, kte?í m?li tu výsadu, že v p?lce zamí?ili za odpo?inkem, zatímco na vytrvalce se smálo stále teplejší sluní?ko.

Po?así tém?? ideální, z?ásti pod mrakem (velkou ?ást ni?ivých slune?ních paprsk? navíc pohltí rozkvetlé kaštany v nekone?né zelené aleji v Prátru), teplota nad deset na startu a kolem 19 stup?? v cíli. Lépe to už asi nešlo. Postáváme s Milošem Škorpilem na startu a p?ekvapuje nás až zneklid?ující klid. Lidi se sami ?adí do špalír?, žádná ohlušující hudba, až p?l hodiny p?ed startem se ozve amplion. Startovní výst?el není, zní n?jaká houka?ka ?i siréna, takže tápeme, zda už to je start. Vybíháme nep?íjemn? pomalým tempem, spíše se dereme davem kup?edu, abychom pak nemuseli dohán?t ztrátu a neplýtvali silami. Dali jsme si závazek 3:20 v cíli, tedy držet co možná nejdéle tempo 4:50 na kilometr, ale co b?žíme spolu, tak se nám to ani jednou nepovedlo a to jsme se fakt hodn? hlídali.

Závod je závod, nohám neporu?íte…

Prátr. Po levé ruce máme ob?í kolo, ale rychle se no?íme mezi kvetoucí kaštany. Dlouhá rovina, tisíce b?žc?, skoro žádní diváci. Zvláštní podívaná, v tichu se sune velký dav lidí. Jakobyste b?želi s tisícem rozespalých koleg? v p?t ráno v parku.

P?emýšlíme, kde spat?íme naše holky. Rozlišovací znamení kravský zvonec a ?ehta?ka fungovat nebude, má to tu každý druhý, kdo se rozhodl p?ijít d?lat atmosféru. Našt?stí se holky ozvou samy, tak jim zamáváme a soust?ed?n? pelášíme dál.

Máme náskok, tak si dovolíme p?epych ??rací pauzy. Hlavn? Miloš dokazuje nemožné – z jednoho kafe kýbl žluté tekutiny :-)

Na osmém mne ale p?echází humor. Na Víde? jsem se fakt tvrd? p?ipravoval (t?ch 20 p?tistovek ve zb?silém tempu, prost?ídávané 250m výklusu, bylo fakt humusovejch…), abych poslední dva týdny neub?hl nic. T?lo si vzalo oddechový ?as a mne zbyly o?i pro plá?. ?íkal jsem si, bu?to mi pauza prosp?je nebo pro mne bude víde?ských 42km o?istcem. A te? najednou cítím, že mi tuhnou stehna, na udržení tempa musím vydávat stále více síly a za?ne mne tahat pod levým stehnem. Ach jo, tak tedy konec a to hodn? rychlej… Nedávám na sob? nic znát a hecuju Miloše, aby tolik neprd?l, že se za ním pak nedá b?žet.

Probíháme po náb?eží a ?ešíme pom?rn? zmatené kilometrovníky po cest?. Na ob?erstvova?kách bereme jen vodu, na gatorade je moc brzy. Otepluje se a to mi na rozdíl od drtivé v?tšiny b?žc? vyhovuje. Dokonce sem tam dobrovoln? opouštím stín, abych se oh?ál…

Každý kilometr Miloš sleduje hodinky a mra?í se. Modlím se, aby ne?ekl, že to je pomalé. Naopak, zase jdeme moc rychle. Blížíme se Schoenbrunu, kde ost?e zatá?íme vpravo. Tak ost?e, že soust?ed?ný Miloš symbol Vídn? po levici v?bec nezaregistruje. Cítíme, že se blíží klí?ový bod trati. Mezi 16.a 19.km je dlouhé stoupání, ale najednou zjiš?ujeme, že nám to jede. Pak p?ijde zlom profilu, na horizontu je ob?erstvova?ka, kde se zdržím pro banán a chvíli jdu, abych se nepokecal. Houknu na Miloše „dobrý“ a je to, jako bych do n?j st?elil. Snad kilometr b?žíme zb?silým tempem z kopce, ale máme radost a nijak nebrzdíme. P?ichází další záludnost. P?lmaraton. Drtivá v?tšina kolemb?žících zatá?í do cíle, my si ale máme šanci vychutnat další architektonické skvosty Vídn?, tak kdo by odolal, že? P?tikilometrový úsek mezi 20. a 25.km je náš nejrychlejší. Paradox, strašn? jsem se toho bál. Cítím se skv?le a ani Miloš mne nepoznává. Žádné zpomalování, žádné výmluvy, pro? to dneska není ono, chvílema táhnu já jeho. Jako vždy mne povzbuzuje: „t?ch 3:20 dneska dáš“, ale já to dnes nepot?ebuju slyšet, já to vím.

Obracíme se na 24.kilometru zp?t do centra, p?edbíháme stále více lidí a já se cítím jako nikdy. Op?t ob?erstvova?ka, to už do vody p?icmrndávám ionty, cítím pot?ebu se na blížící se ze? po 30 kilometrech ?ádn? p?ipravit. Tak poj? holka, t?ším se na tebe! Budeš jako vždy hnusná, ale já dnes mám v hlav? srovnáno, že jsem si p?ijel pro osobák, dnes mne nezastavíš!

Miloš zvol?uje a mne bleskne hlavou, že se asi za?íná šet?it na Prahu, kde bude už za týden d?lat vodi?e na slušných 3:30. To vše pár týdn? po skv?lém Bostonu, kde nám mladým znovu ukázal, že rychlost neztratil. Otá?ím se na n?j stále ?ast?ji, až to nevydrží a houkne: „Jestli ti to p?ijde pomalý, jdi!“. To byla jeho jediná trenérská chyba, kterou ten den ud?lal. M?l mi spíš dát pár facek a nakázat, a? zvolním a nehoním si triko. Pozd?. Vyrazil jsem za svým snem. Už jsem se vid?l, jak Luboš B. bude kroutit hlavou nad SMSkami s mezi?asy a dumat, pro? Miloš ztrácí na takovýho loosera, jako jsem já. Ješt? mne napadne se na to divadlo posilnit a vytáhnu z ledvinky importovaný d?tský sen: Jesenku. Na startu do mne Miloš hu?el, že ji musím po?ádn? zapít. Nezapil. Po p?lkilometru mi n?kdo svázal nohy. Zpomalení jsem zaregistroval jednoduše – Miloš prolet?l jako blesk, ani náhodou se ho nešlo chytit do háku a zkusit to urvat.

Proti nám už b?ží ženská špice závodu, mají jen 8 kilometr? náskok. To je fajn, ?íkám si, za chvíli bude otá?ka a pak hybaj do posledních ?ty? kilometr? a do cíle!

Stále více tuhnu, ale ?íkám si, že tentokrát nep?ejdu do ch?ze. Nemám to zapot?ebí. P?edbíhá mne nep?íjemné množství lidí, n?kte?í jsou úpln? ?erství!!! Sakra, jak to ti Víde?áci d?lají? Takhle si rozvrhnout tempo, fakt paráda. Až pár dní poté se mi rozsvítilo: b?želi štafetu…

Po?ítám každý kilometr, mám pocit, že jsem n?kde blb? uhnul a bloudím. Potkávám proti sob? b?žícího Ros?u. Má náskok, ale vypadá nedob?e, op?t p?epálil úvod, to je naše spole?ná specialita. ?íkám si, jestli op?t plánuje p?ší vložku, mohl bych ztrátu dohnat, ale nemám na to p?idat. Ros?a nakonec láme skv?lých 3:15. Bravo!

Kone?n? jsme zpátky na náb?eží, 38.km. Nemám pon?tí o ?ase a ani to ne?eším. Poprvé se ozve tlumené „Komm, Radek, komm!“. Po vzoru NY jsem se op?t oblepil nápisy se jménem a CzechRep, ale tady to nezabírá. Rakousko není tak daleko mentalitou od nás, mihne se mi hlavou.

Míjím transparent Ježíš ti pom?že, ale nev??ím, že by m?l dnes na starosti maratonce… Na pouli?ních hodinách zahlédnu 14 minut po dvanácté. Ješt? mi to nedojde, s chutí poslouchám rozhlasovou reportáž o dob?hu a rekordu vít?ze a teprve pak mi dojde, že když pohnu zadkem, bude z toho osobák. Klidn? jen minutu nebo dv? od 3:29 z NY, ale pro? to nezkusit. T?ch kopc? jsem letos na ja?e po Prokopáku nab?hal mo?e a taky si vybavím 30 kilometr? tréninkového b?hu za Jitkou na kole. Sakra, te? nebo nikdy. Riskuju, že mi t?lo vypoví poslušnost pár set metr? do cíle a namísto finiše dojdu do cíle p?šky, ignorujíc povzbuzování dav? a ztrapním se tak na videu, se kterým Jí?a ur?it? v cíli ?íhá.

Není na mne hezký pohled. Já již od prvních kilometr? mám v tvá?í výraz post?eleného štvaného zví?ete a na 40.kilometru to je zpravidla ješt? horší.

Jitka stojí p?ekvapiv? kilometr p?ed cílem a huláká, se? jí síly sta?í. Dojde mi, že se asi nedostala do cílového finiše a p?idám do kroku. Poslední stovka metr?, žasnu, kde se to ve mne bere, ale fakt b?žím velmi rychle.

Beru snad dvacet lidí, ale na snížení ztráty z posledních 10 kilometr? to nesta?í. Cíl se blíží. Brzdím, abych se nedostal do chumlu a zvedám ruce, abych m?l hezkou cílovou fotku. Kone?n? konec. Oto?ím se a nev??ím svým o?ím. 3:24:30. A k tomu ješt? cca minuta k dobru, chvíli nám na startu trvalo, než jsme protli fotobu?ku. Necítím št?stí ani radost. Chce se mi zhroutit. Zastavuji a chci si sednout. Okamžit? mi dojde, že takovou blbost nesmím ud?lat. „Odkrá?ím“ si pro medaili, vyberu si nejhez?í sle?nu a chci ji obejmout. Je z toho ein bisschen p?ekvapená, ale výraz v mé tvá?i jí zabrání v odporu. Vyfasuju goodie bag z Plusu, je to na nás v cíli ale legra?ní pohled. Jako když tým vyhladov?lých v?z?? pošlou na nákupy :-) Tak je to tedy za mnou. 3:20 nepadlo, ale v?bec mne to netrápí. Na sv?t? jsou jiné priority…

 

Hodnocení:

Zde je n?kolik subjektivních náhled? na víde?ský maraton:

+ bezchybná organizace, by? party v centru na radnici byla hodn? vzdálená od expa

+ nevelká vzdálenost od Prahy

+ park v Prátru je sice hluché místo z hlediska divácké podpory, ale i tak p?ekrásný p?írodní kout

+ skv?lý nápad s SMSkami (neocenitelná služba pro doprovod, který má p?ehled o vývoji závodu svého sv??ence a p?edpokládaný dob?h do cíle)

– chabé expo v kapitalistické cizin? nep?íjemn? p?ekvapilo

– diváci spíše pasívní, výjimkou byl skv?lý špalír na posledních kilometrech

  • na ob?erstvova?kách v kádích s vodou chyb?ly houbi?ky

– kamiony s bágly byly v cíli neuv??iteln? daleko a spousta lidí v?etn? místních tak místo vypráv?ní si s rodinnými p?íslušníky bloudila po prostoru cíle

Celkové hodnocení:

Víde? za to ur?it? stojí, ale ?lov?k by si nem?l slibovat p?íliš. Je to úrovní n?kde mezi PIMem a New Yorkem :-) Víde? ni?ím nep?ekvapí, neodnášíte si nep?íjemný zážitek, ale ani nejste ni?ím nadšeni.

Nápad s vážnou hudbou je skv?lý, strašn? krásn? se do toho b?ží a nutí Vás to si melodii broukat i v momentech, kdy byste si nejrad?ji sedli n?kam ke kraji silnice a znovuzvážili argumenty pro b?hání maraton?…

Víde? krom? osobáku pro mne znamenala i ponau?ení, že maratony se b?hají nikoliv nohama, ale hlavou. Milošovi moc d?kuji za ochotu d?lat mi osobního vodi?e, navzájem jsme se drželi na uzd? až do cca 28.km, kdy jsem v euforii vyrazil za snem a na 29.km narazil do zdi. Miloš mne sotva sta?il pozdravit, jak rychle mne míjel a tam mi došlo, že b?hat na dobrý ?as se nedá sám, ale nejmén? ve dvou.

Radek N. 

viden.jpg