Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ROZHOVOR: Ne vše jde překonat vůlí. Nejsem nesmrtelná

ROZHOVOR: Ne vše jde překonat vůlí. Nejsem nesmrtelná
foto: Radek Narovec

Gabriela Gaudlová | 29.01.2018 | přečteno: 3616×

Zaber, makej, to dáš! Jak často si to v tréninku či při závodě říkáme… Příběh 47leté Silvie Dědkové z Prahy – Bájenky a matky tří dětí – však ukazuje, že toto životní krédo může mít i odvrácenou tvář. Během dvou let prodělala boreliózu, zánět šlach, operaci nádoru na mozku a při jednom výběhu pak i epileptický záchvat. A rázem bylo po sebejistotě.

Jak jsi zjistila, že máš nádor v hlavě? Měla jsi nějaké příznaky?

„Tomu, že se přišlo na můj nádor, vděčím závodu Běhej lesy Karlštejn. Běžela jsem ho v červnu 2016, chytla jsem tam klíště a docela špatnou boreliózu. Asi šest týdnů jsem neběhala, a když jsem zase vyběhla, byl z toho zánět šlach na noze. Kvůli špatnému průběhu boreliózy jsem měla chodit každého čtvrt roku na Bulovku na krevní odběry. V září jsem tam šla znovu. Říkala jsem jim, že mě pořád pobolívá hlava a cítím se hrozně unavená. Tak mě poslali na magnetickou rezonanci."

Na operaci jsi šla až v březnu. Jak jsi prožívala ty dva měsíce čekání?

„Ty byly nejhorší. O nádoru jsem se dozvěděla 17. ledna a hned druhý den měl nejstarší syn osmnácté narozeniny. Myslela jsem na to, že u mladších dcer (v tu dobu 8 a 11 let, pozn. red.) se oslav dospělosti nedožiju… U hlavy se nedělá biopsie dopředu, takže ti neřeknou, jestli je to zhoubné, nebo ne. Řeknou ti, s jakou pravděpodobností podle druhu nádoru. Mně řekli, že je to s největší pravděpodobností meningeom a ty většinou nebývají zhoubné.“

Třináctého března konečně přišla očekávaná operace. Bála ses?

„Byla jsem šťastná, že se konečně něco hnulo. Operace trvala asi šest hodin, ale biopsie naštěstí ukázala, že byl ten nádor nezhoubný. Po operaci byly nejhorší drény v hlavě. Zavedli mi tam jeden asi třiceticentime­trový. Když mi ho tahali, myslela jsem, že to nevydržím… Trošku mi k hlavě přirostl, a to byla fakt síla.“

Jenže v prosinci jsi znovu skončila v nemocnici, tentokrát kvůli epileptickému záchvatu.

„Já ráda věci plánuju. Tak jsem si před operací naplánovala, že všechno zvládnu, že operace dobře dopadne a že teď už je to na mně. Ten prosinec byl potom dost zrada. Z čistého nebe přišlo něco, co už jsem nečekala. V první chvíli mě to vzalo asi víc než ten nádor. Dřív jsem měla pocit, že všechno překonám vůlí. A pak tě strašně sebere, že jsou zkrátka věci, které vůlí nepřekonáš.“

Co pro tebe tahle diagnóza znamená?

„Musela jsem odevzdat řidičák, nesmím plavat na volné vodě… Ani na sedačkové lanovce nesmím jezdit. Kdybych na ní dostala záchvat, nikdo mě na ní neudrží.“

A běhat můžeš?

„To jo, fyzická aktivita se dokonce doporučuje. Takže už zase běhám, tak 40 kilometrů za týden. O Vánocích to ještě nešlo, po lécích na epilepsii jsem nemohla vůbec fungovat. Po pár týdnech si to ale sedlo. Pořád se cítím trochu utlumená, ale dá se s tím žít.“

Kde bereš motivaci, abys s běháním nesekla?

„Neberu, nehledám. Ta prostě je. Jsem na běhání tak zvyklá, že ho potřebuju. Manžel se mě ptal, proč musím zrovna běhat, když hrozí, že se mi někde venku něco stane, proč třeba necvičím. Jenže mně běh nejvíc dá.“

S běháním jsi začala až po čtyřicítce. Co tě nakoplo?

„Byla jsem ten typ člověka, co pořád říkal, že začne běhat, a říkal to patnáct let… Jednou jsem šla běhat a pak zase půl roku ne. Pořádně běhat jsem začala ze dvou důvodů. Vozila jsem autem holky do školky a často jsem potkávala jednu běžkyni. Seděla jsem v autě a fascinovalo mě, že jedu na finančák ve Vršovicích – a vidím ji, jak tam běží. Jedu jinam – a vidím ji, jak tam běží. To mě motivovalo, že bych měla začít taky. Až asi o dva roky později jsem z fotek ze závodů zjistila, že je to Míša Dimitriadu (mistryně světa v běhu na 24 hodin z roku 2012, pozn. red.). Loni jsem ji oslovila na semaforu a poděkovala jsem jí, že díky ní jsem začala běhat.“

Jak si teď hlídáš, abys to se sportováním nepřehnala?

„Nijak. To je těžký. Běhám pravidelně, ve středu chodím na dráhu a dávám si intervaly, o víkendu se snažím o delší běhy… Řídím se podle knížky od Hala Higdona a postupně navyšuju. Nevyhovuje mi běhat na tepovku, nemám pak pocit, že jsem udělala maximum. Potřebuju běhat na tempa, abych měla radost, že se zrychluju. Asi to není správně, ale říkám si, že je hlavní, že mi to dělá radost.“

V čem ti nádor změnil pohled na svět?

„Vždycky jsem byla optimistkou a asi jsem jí i zůstala, ale daleko víc se bojím. Špatně spím a občas mám v noci myšlenky, že mám děti, které jsou na mě hodně závislé, tak co by s nimi bylo, kdyby se mi něco stalo.“

Redakčně zkráceno, celý rozhovor naleznete v chystaném čísle tištěného Běhej, které vyjde počátkem března.

Komentáře (Celkem 4)

Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední

GKadlecova žena 29.01.2018 13:57:17

Zaber, makej, to dáš! Jak často si to v tréninku či při závodě říkáme… Příběh 47leté Silvie Dědkové z Prahy – Bájenky a matky tří dětí – však ukazuje, že toto životní krédo může mít i odvrácenou tvář. Během dvou let prodělala boreliózu, zánět šlach, operaci nádoru na mozku a při jednom výběhu pak i epileptický záchvat. A rázem bylo po sebejistotě.
Odkaz na článek

avatar

Brno

Celkem 56953,94 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:37:39 (2014)
půlmaraton: 1:22:19 (2014)
maraton: 2:54:22 (2014)

Petr Kaňovský muž 29.01.2018 16:47:52

Určitě je pohyb v těchto případech doporučován, držím palce a přeji hodně sil a aspoň dostatečně i toho zdraví.

K části: " abych měla radost, že se zrychluju. Asi to není správně, ale říkám si, že je hlavní, že mi to dělá radost." – samozřejmě, nezbytné je sportovat tak, aby to člověka vnitřně naplňovalo. Jen je třeba počítat, že se člověk nebude zlepšovat věčně, pak je třeba hledat nové důvody, proč sportovat a případně najít i jiné způsoby, jak se realizovat, pokud člověk je stále ještě soutěživý. Pokud se to podaří, je to super, hlavně aby sportování přinášelo téměř vždy více radosti než stresu!

Motto: Dáme se v běh :-)
avatar

Praha - Strašnice

Celkem 95,38 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:56:47 (2014)
půlmaraton: 2:13:42 (2014)

SisiD žena 30.01.2018 09:48:51

>> Petr Kaňovský, 29. 01. 2018 16:47:52

Ono je to trochu zavádějící, přece jen jsou v rozhovoru informace trochu zkrácené. Mně je jasné, že nebudu zrychlovat do nekonečna, kdysi jsem četla (a domnívám se, že zde) větu „od určitého věku je zlepšení i to, že se člověk nezhoršuje“. Spíše jsem chtěla vyjádřit, že jsem takový ten tabulkovo-analytický typ, že ráda sleduju čísla a přesto běhám pro radost. Ráda do toho dávám všechno, aby mě to uspokojilo. A jako neumím běhat závody „na pohodu“, ale vím, že se vždy zničím, neumím třeba tempové nebo intervalové tréninky jít na tepovku, vždy to sklouzne do snahy o co nejvyšší tempo. Na druhou stranu stejně jako zrychlení mi udělá radost to, že dlouhý nedělní běh zvládnu i s kopečky v průměrné tepovce 140, zatímco před dvěma lety to bylo při stejné rychlosti a stejném terénu přes 150. Ráda sleduju čísla a ráda vidím zlepšení a vzhledem k tomu, že vlastně kvůli nemocem stále začínám (ještě před těmito lapáliemi jsem prodělala operaci srdce) věřím, že se ještě nějakou dobu zlepšovat budu. A děkuju za přání a přeji též ať Vám to běhá. Když jsem před čtyřmi lety začínala, byl tento server můj první zdroj informací a Vás jsem četla často.

avatar

Brno

Celkem 56953,94 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:37:39 (2014)
půlmaraton: 1:22:19 (2014)
maraton: 2:54:22 (2014)

Petr Kaňovský muž 30.01.2018 10:21:40

>> SisiD, 30. 01. 2018 09:48:51 Na druhou stranu stejně jako zrychlení mi udělá radost to, že dlouhý nedělní běh zvládnu i s kopečky v průměrné tepovce 140, zatímco před dvěma lety to bylo při stejné rychlosti a stejném terénu přes 150. Ráda sleduju čísla a ráda vidím zlepšení

Pro sledování zlepšování i při volných bězích lze využít třeba i delta deník , cílem je, aby hodnoty delta byly záporné (tep byl nižší než je očekávání), pokud to člověka baví.

>> SisiD, 30. 01. 2018 09:48:51 Vás jsem četla často

Díky. Tehdy jsem ještě byl v té fázi „zlepšování“, teď jsem ve fázi „hravého běhání“, vlastně se těším z každého běhu, běhám velmi spontánně a cítím se při tom mnohem šťastěji, než třeba v tom nejlepším roce 2014, kdy jsem se z běhu, výkonů a následných reakcí až příliš stresoval. Pak tu byly roky 2015– 2016, též borrelioza a do toho velký stres vyvolaný kombinací více vlivů. Jakmile jsem ale zjistil, že mohu i přesto být v životě i při běhání šťasný a že vůbec nezáleží, co si kdo o tom myslí a píše, tak se spousta věcí změnila k lepšímu. Ale tady to bylo i o nalezení jiných typů tratí, kde se nepřenáší negativní zkušenosti se stresem z minulosti, ty byly tak silné, že se dost možná k tomu už nikdy nevrátím. Pokud ale toto respektuji, tak je vše v pořádku.

Ještě jednou přeji vše dobré a věřím, že si tu brzy přečteme i o pokračování Vašeho příběhu, či že si i společně zaběháme, však i můžete poslat mail na petr@kanovsky.cz

Motto: Dáme se v běh :-)
avatar

Rovboy muž 10.04.2018 09:14:57

Co používáte k posílení těla?

Motto: Ling Intelligence je online platforma pro učení cizího jazyka online. Přečtěte si recenze a dozvíte se více
Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.