Podařilo se vám obhájit loňské prvenství, došlo nejen hodně hlasů, ale i s vysoce kvalitními známkami. Spokojenost?

„Tak určitě… Když jsou naši běžci spokojení, jsem šťastný. Naplňuje mě to.“

Lurdy mohou v anketě těžit i z toho, že jsou svým způsobem v regionu Ostravska unikátní. Nebo už víš o někom, kdo by se chystal váš úspěch napodobit? V některých regionech už vládnou doslova termínové bitvy mezi pořadateli obdobných závodů…"

„Každý závod je jedinečný. Znám mnoho vesnických závodů, které jsou svým způsobem unikátní, hlavně pohodovou atmosférou. Jestli se někdo chystá napodobit Lurdy, to nevím. Ale pokud by chtěl, musel by se tomu hodně věnovat. Lidi tě musí znát a musí ti věřit, jinak to nejde. Navíc je to časově hodně náročné.“

Na co jsi byl loni nejvíce hrdý? Co se povedlo nejvíc?

„Nejvíce mě vnitřně uspokojuje, když Lurdy někoho nakopnou k pravidelnému běhání. Loni jsme trať označili, takže běžci na ní mohou potrénovat i v průběhu roku. Jsem taky rád, že se kolem Lurd vytvořila dobrá parta, která se schází dvakrát týdně v naší Běžecké škole Ostravy-Jihu. Tu podporuje i starosta našeho městského obvodu. Přijít zaběhat si s námi může každý, i naprostý začátečník, který uběhne sotva dvě stě metrů.“

A naopak nějaké zádrhele, nebo něco, na co byste se naopak chtěli letos více soustředit?

„Každý rok chci udržet kvalitu na úrovni tak, aby byli účastníci závodu spokojeni. Užívám si, když se procházím mezi usměvavými lidmi s koblížkem a teplým čajem v ruce. Že se jim zrovna závod nepodařil, na tom jim ani tak nezáleží. Závod trvá tři hodiny, takže mají čas poklábosit s kamarády. Je to taková příjemná tečka za sezonou. Žádné zádrhele si nepřipouštím, na organizaci makám s velkým předstihem. Je fakt, že se občas může stát něco nečekaného, jako třeba předloni, když nám došel benzín v elektrocentrále a najednou všude ticho. Mnozí si toho ani nevšimli, ale mně málem klepla pepka. (smích) Naštěstí časomíra jede na záložní baterii…“

Prozradíš nějaké novinky pro letošní ročník?

„Do druhé listopadové neděle je sice ještě hodně daleko, ale už nyní mohu prozradit, že Standa Kováček, který loni kroužil po trase 24 hodin bez trika, plánuje letos dát Lurdy stokrát, čili sto okruhů závodu chce zvládnout do 48 hodin. Je to velká výzva, musí uběhnout 320 km. Podotýkám, že Standa běhá bez trika ve dne v noci, ve městě i na horách, v létě i v zimě.“

Držíte od počátku stálý organizační tým?

„Ano, pořadatelský tým je už tři roky stále stejný. A když to klape, není třeba nic měnit. Všichni vědí co mají dělat, aby běžci byli spokojeni.“

Měnili jste loni nebo pro letošek startovné? U závodů je nyní hodně vidět „inflace“ cen…

„Výši startovného držíme na 300 Kč pro dospělé a 200 Kč pro děti a mládež do 15 let. Bude tomu tak i letos. Nechci jít cestou komerčních závodů, kde mají ceny 400–600 Kč a více. Navíc jedeme bez dotací, což bych chtěl zdůraznit. Mám pro to čtyři důvody. Zaprvé jsme v zisku, tak nevidím důvod, proč bych měl žádat o dotaci. Zadruhé nechápu, proč město Ostrava doslova daruje některým pořadatelům statisíce korun do podniků, které jsou stoprocentně ziskové. Považuji za nemorální žádat o dotaci, navíc když má organizátor startovné 400–600 Kč. Kdybych dostal sto tisíc jako tito pořadatelé, tak mi skončí v kapse, to říkám otevřeně. Dotacemi by mělo město podpořit sportovní organizace, které se věnují zejména dětem a mládeži. Peníze mají sloužit jejich rozvoji a růstu. To byl třetí důvod. A čtvrtým důvodem je nerovnost na trhu. Když dostanete 100 000 Kč, máte v rámci konkurence obrovskou výhodu proti těm, co žádné peníze nedostanou. Navíc někteří organizátoři dostanou peníze od města i od kraje. Takže částky se násobí a jdou opravdu do statisíců a nikomu to nevadí. Je mi prostě líto, když spolek nebo organizace, který pracuje s dětmi, nemá ani na pronájem tělocvičny. Tito mají dostat dotace.“

Prozradíš rozpočet vaší akce? Podíl od sponzorů a příjmu ze startovného?

„Rozpočet akce se pohybuje kolem 250 až 300 000 korun. Náklady jsou hrazeny pouze ze startovného. Něco málo vyděláme na čepicích a čelenkách nebo na pronájmu stánku.“

Lurdy – jakási ostravská Velká kunratická – si za krátkou dobu existence získaly na popularitě. Nepřemýšlel jsi o tom přenést toto „knowhow“ do dalších krajů?

„Samozřejmě jsem o tom přemýšlel, ale pak jsem došel k závěru, že to nejde. Technicky vzato by to tedy šlo, ale na můj vkus už by to bylo moc byznysové, komerční a hlavně neosobní. A takhle to dělat nechci. Když v tom daném městě nebydlíte, s těmi lidmi neběháte a vlastně je ani neznáte, tak ani ten závod nemůže mít tu správnou atmosféru. Musím být s lidmi pořád v kontaktu, musím se s nimi potkávat na závodech, na bazéně, v obchodě nebo aspoň občas poklábosit na facebooku. Jak se máš, co děláš? A co koleno, už nebolí?“

Jaké další akce pořádáte?

„Mým druhým miminkem je Štramberský Jasoň. 19. května mu budou dva roky. Nejedná se o běžecký závod, ale o klasickou rodinnou turistiku. Loni jsme měli na prvním ročníku účast 1138 lidí, letos očekávám na startu 3000 turistů. To máš, tak… když se vydá rodina na běžecký závod, tak to většinou dopadá tak, že taťka vyběhne a maminka s dětmi ho uvidí až v cíli. Kdežto na turistickém pochodu jde celá rodina pospolu. Nebo skupina kamarádů popř. spolupracovníků, prostě bez ohledu na kondici jdou všichni společně. Navíc každý nemůže běhat. Lidé mají různé zdravotní problémy, mnoho z nich trpí nadváhou. A když nemohou běhat, mohou provozovat chůzi. Navíc chůze je i pro běžce výborný způsob regenerace. Mnoho lidí taky zapomnělo na termín kondiční chůze. Prostě si vybereš trasu a tu jdeš svižně. A když dostaneš v cíli medaili, voňavé štramberské uši, pivo nebo kofolu a navíc se vydaří počasí, jsou lidi spokojení a usměvaví. A to já k životu potřebuju. Lidi se pak k tobě vracejí, protože zažili něco, co ještě nikdy. A přitom je to tak jednoduché – vstát z gauče a jít. Někteří ale potřebujeme, aby nám někdo ukázal směr a řekl, jak na to.“

Co říkáš boomu pořádání běžeckých závodů po celé zemi?

„Pro mne je to radost. Čím více závodů, tím více lidí začne běhat. Je to nejlepší propagace běhání, jakou si můžeme přát. Ve zdravém těle zdravý duch, o to přece jde.“

Jaké závody – menší, větší – máš ty sám osobně rád? A na jaké bys rozhodně nikdy nejel?

„Závody mám rád malé, vesnické, s účastí třeba i jen 70 lidí. Člověk pak má šanci stát ve své kategorii na bedně. Jednou jsem takhle běžel v Jilešovicích nedaleko Hlučína závod tréninkovým tempem a skončil jsem úplně poslední, ale i to poslední místo mi stačilo na třetí místo v mé věkové kategorii. Takové snesitelné maximum je pro mě cca 1000 lidí. Můžou být i větší, ale zázemí závodu, hlavně prostor startu a cíle, musí být dostatečně velké pro volný pohyb a orientaci. U těchto závodů je pak pro mě důležitá propustnost na trati. To u mě nesplnil 1/2Maraton Praha v roce 2012. Takže tento bych už nikdy neběžel. Nejlepší mega masovkou byl pro mě Berlínský maraton ve stejném roce – absolutně bez chybičky, ačkoliv tam bylo 30 000 běžců. V prostoru startu a cíle byly desítky dobrovolníků, kteří mě navedli tam, kam jsem potřeboval, navíc všude byly směrové tabule atd. Je fakt, že v Berlíně je mnohem větší prostor v místě cílu a široké bulváry.“

s přispěním Petra Římana

---

VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ

Celkové pořadí závodů

Starobělské Lurdy 1,19

Pražská stovka 1,59

RunTour Pardubice 1,61

Behej Lesy Vysočina 1,68

Baroko maraton 1,71

Inov-8 Jizerky Run Race 1,73

Night Run Praha 2,60

Kašavský kros 2,70

Systém přihlášek, prezentace

Starobělské Lurdy 1,19

RunTour Pardubice 1,60

Pražská stovka 1,65

Behej Lesy Vysočina 1,68

Baroko maraton 1,68

Inov-8 Jizerky Run Race 1,79

Night Run Praha 2,59

Kašavský kros 2,79

Organizační zázemí na místě

Starobělské Lurdy 1,28

Pražská stovka 1,66

RunTour Pardubice 1,70

Behej Lesy Vysočina 1,71

Baroko maraton 1,77

Inov-8 Jizerky Run Race 1,91

Night Run Praha 2,56

Kašavský kros 2,68

Atraktivita tratě

Starobělské Lurdy 1,17

RunTour Pardubice 1,54

Baroko maraton 1,59

Pražská stovka 1,60

Behej Lesy Vysočina 1,66

Inov-8 Jizerky Run Race 1,72

Night Run Praha 2,62

Kašavský kros 2,66

Atmosféra

Starobělské Lurdy 1,20

Baroko maraton 1,56

Pražská stovka 1,56

RunTour Pardubice 1,58

Behej Lesy Vysočina 1,66

Inov-8 Jizerky Run Race 1,85

Night Run Praha 2,48

Kašavský kros 2,57

Doprovodný program

Starobělské Lurdy 1,50

RunTour Pardubice 1,71

Baroko maraton 1,81

Behej Lesy Vysočina 1,86

Pražská stovka 1,89

Inov-8 Jizerky Run Race 2,20

Night Run Praha 2,80

Kašavský kros 2,84

Vyhlášení výsledků, výsledkový servis

Starobělské Lurdy 1,25

RunTour Pardubice 1,64

Pražská stovka 1,73

Baroko maraton 1,75

Behej Lesy Vysočina 1,75

Inov-8 Jizerky Run Race 1,95

Night Run Praha 2,55

Kašavský kros 2,60

Vztah pořadatele k běžcům, obsah startovního balíčku

Starobělské Lurdy 1,31

Pražská stovka 1,60

RunTour Pardubice 1,69

Baroko maraton 1,80

Inov-8 Jizerky Run Race 1,82

Behej Lesy Vysočina 1,86

Night Run Praha 2,56

Kašavský kros 2,63

Pozn.: Do finálového kola se zapojilo 912 hodnotitelů, přičemž nejvíce hlasovalo pro Starobělské Lurdy (293 hlasů). Hlasování se účastnili spíše zkušenější závodníci, plných 70% uvedlo, že se ročně účastní tří a více závodů (28% dokonce více než deseti).