Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ROZHOVOR: Jsme nadšení hobíci, kteří chtějí překonat své hranice

ROZHOVOR: Jsme nadšení hobíci, kteří chtějí překonat své hranice
foto: Czech Ultram Team

Dana Odvody | 16.04.2018 | přečteno: 7507×

Karolína Dordová s Vojtou Krampotou z týmu Czech Ultram Team loni v létě absolvovali svůj první 75hodinový nonstop závod čtyřčlenných týmů, Wenger Czech Adventure Race (CZAR). Sice neohrozili vedoucí příčky, ale první ročník tohoto extrémního závodu bývá o nabytí zkušeností. Jejich tým je složený ze sportovců, kteří se soustředí na překážkové běhy a trénují ve skupině Spartan Race Training Group Havířov.

Co vás k adventure race přilákalo? Vaším hlavním sportem jsou přeci překážkové běhy?

„Nápad vzešel od Páti, člena naší SRTG Havířov. Byl to klasický večerní telefonát: Našel jsem závod na cca 500 km v týmech, je tam plavaní, kolo, atd., jdeme?“ Odpověď byla jasná. To jsme ještě netušili, že CZAR nám změní dosavadní život! Po přečtení propozic jsme usoudili, že to asi nebude taková legrace. Polovině věcí jsme ani nerozuměli. Proto jsme začali trénovat lezení, techniku jumarování (pozn.red.: metoda výstupu po laně), které pro nás bylo také novinkou. Přeci jen jsme spíše rekreační běžci, zkušenosti z mládí se ale některým hodily. Třeba inline brusle se Páťa učil od začátku, i pár příkopů v rámci přípravy detailněji poznal… Na kolo většina z nás usedla po několika dlouhých letech a v průběhu osmiměsíční přípravy se stalo prioritou číslo jedna – týdně jsme najezdili cca 100 km. Není to moc, máme rodiny, děti, práci… Milujeme ale výzvy, které se zdají být nepřekonatelné, milujeme dobrodružství, přírodu a sport ve všech podobách. Navíc závod v týmech byl pro nás úplnou novinkou a věděli jsme, že se můžeme spolehnout jeden na druhého.“

Váš tým vloni patřil k těm nejusměvavějším a nejspokojenějším. A to i přes značnou náročnost – závod trvá tři dny a tři noci v kuse. Co vás na Wenger Czech Adventure Race bavilo nejvíc?

„Začalo to příjezdem. Nádherná lokalita Kokořínska, komorní zázemí závodu, vstřícný přístup organizátorů. Jen co jsme se rozkoukali, začalo nám být jasné, že ostatní byli asi o 99 levelů někde jinde než my. Naše „naleštěná“ výbava nebyla v žádném ohledu na profi úrovni, ale úsměv nás pořád zatím neopouštěl. Pak přišla na řadu kapitánská schůzka, kde nám byly předané mapy. Tam jsme opět zjistili, že sranda skončila. Do té doby jsme s mapou moc nekamarádili, ale přátelská atmosféra na schůzce kapitánů a nápomoc zkušených závodníků nám dodaly další kus odhodlání dokončit závod za každou cenu. Nicméně druhý den, hned po hromadném startu, který začínal pětikilometrovým prologem v orientačním běhu, kdy se ostatní profi týmy rozutekly raketovou rychlostí do všech světových stran, náš tým vystartoval o něco pomaleji. Nevadí, hlavně najít body a pokračovat. Jo, takhle jsme to měli v plánu. Nicméně poslední kontrola schovaná na kraji skály nám nechtěla ukázat svou bílo-oranžovou barvičku více než 40 minut. A tohle byl jen začátek skvělého závodu.“

Odnesli jste si určitě spoustu zkušeností. Co vás překvapilo? Na co se při přípravě zaměříte letos?

„Překvapení bylo hodně. Trénovali jsme jízdu na kole, nicméně jsme měli trénovat hlavně tlačení kola do vrchu, většina terénu pro nás byla nesjízdná. Před závodem jsme měli schůzku s Markem Navrátilem, který je ostříleným borcem, hodně nám pomohl, hlavně se stravou. Klidně využijte restaurace, pokud už je nejhůře, je to příjemná vzpruha během závodu, rychle se najíst a hurá dále. Toho jsme se drželi. Smažený sýr s hranolkami nebo vepřo knedlo zelo v restauraci 4. cenové skupiny na okraji vesnice pro nás v tu chvíli bylo to samé jako hlavní chod v Intercontinentalu a hlavně psychickou vzpruhou pro celý tým. A do toho i místní obyvatelstvo, které neskrývalo své nadšení nad touto formou šílenství.“

Bylo něco, co jste podcenili?

„Hlavně náhradní oblečení! Když jste po deseti hodinách na kole při vydatném dešti promočení až na kost a nemáte náhradní suché oblečení, je to průser. Některé týmy bohužel nepodcenily jen náhradní oblečení, ale i své síly, a to pro ně znamenalo konec závodu. Heslo: „Kdo nemá v nohách, musí mít v hlavě!“ nás provázelo celým závodem. Do dalšího ročníku se zaměříme hlavně na lepší výbavu, na kterou se můžeme spolehnout. Nová kola, kvalitní čelovky – ty naše s 33 lumeny už necháme raději doma. Mnohem více náhradního oblečení. Jak do deště, tak do teplého počasí. A více párů bot. A pořádně se skamarádit s orientací v mapách.“

Co byl nejtěžší moment během závodu?

„Pokora a obrovský respekt k závodu nás provázely celých osm měsíců přípravy. Ale ani společné tréninky – lezení, in-line, běžecká příprava cca 50 km týdně, silová příprava, veslování v tělocvičnách a později na vodě, spousty kilometrů strávených na kole, každý týden společný trénink a plánování atd., nic z toho vás nepřipraví na realitu a nečekané události. Vojtovi po prvních 20 kilometrech praskl bowden u přehazovačky a představa, že dalších cca 200 km nás na kolech ještě čeká, jsme šli do kolen, ale smíchem. Odhodlaní to nevzdat a závod dojet stůj co stůj, přehazovačka nepřehazovačka, my jedeme dál!“

Jak jste zvládali etapy, které se odehrávaly v noci?

„Budeme upřímní – prospali jsme je. Bylo nám jasné, že vedoucí příčky nemůžeme ohrozit a potřebujeme vydržet.“

Jak se ti jelo se třemi kluky? Brali na tebe ohledy?

„Kluci jsou úžasní a každý úplně jiný, takže žena v týmu funguje jako katalyzátor. Ženská energie a diplomacie jsou v týmu důležité. Vždy mi pomohli, hlavně Páťa s kolem a Tomáš v noci, kdy jsme spali venku – půjčil mi svou karimatku. Ono spát venku bez bot, přikrytí jen pláštěnkou, to je parádička. Ale třeba na treku chlapi ženou dopředu, už je ani nevidím a já na ně volám: „Kluci, máte tuhle kontrolu?“ Nemají, přešli ji. Žena je vždy v týmu potřeba. Bylo mi s nimi super a těším se na další ročník.“

zdroj: Spartan Race Training Group Havířov

Jaká je vaše zimní příprava? Kolik toho týdně naběháte?

„Především objemy v pohodovém tempu. Běháme cca 60 km týdně, dlouhé treky a silové tréninky, lezení, plávání a rotoped.“

Kolik překážkových závodů za rok absolvujete?

„Během roku absolvujeme cca 12 závodu OCR a různé obtížnosti v rámci Evropy. Také ladíme psychiku na HH6, HH12 (Hurricane Heat v rámci Spartan Endurance). Účastníme se i běžeckých závodů, duatlonu, triatlonu, extrémního závodu LH24 (Renault 24 hodin na Lysé hoře), In-line 24. Všechny závody bereme hlavně jako přípravu na CZAR.“

Čím je trénink na překážkové závody specifický? Trénujete intenzitu i vytrvalost stejně, nebo je něco důležitějšího?

„Vytrvalost je základem tréninku. OCR závody však vyžadují i sílu na překonání překážek, a proto zařazujeme tréninky úchopové sily a techniku překážek, na kterou máme speciálně vybavenou vlastní tělocvičnu Utram gym. Tady najdete hlavně hrazdy, lana a vše pro funkční trénink, který je nejlepší přípravou na OCR závody.“

Jak se liší výbava překážkového běžce? Máte speciální boty s hřeby? Rukavice? Nebo má každý svoje osvědčené vychytávky?

„Ano, vychytávky typu magnezia na ruce, které vás podrží na kluzkých trubkách a mokrých lanech, máme zmáknuté a v tomto sportu jsou dobře známé. Ale my se spoléháme na své schopnosti a berličky tohoto typu nevyužíváme. Oblečení na překážkové závody není žádnou alchymií: triko a delší upnuté legíny, ať si nesedřete kůži při plazení pod drátem, a kvalitní trailové boty bez goretexu, které vás podrží v kopcích i sebězích a rychle se vysuší po plavání a vodních překážkách. Rukavice také patří do výbavy, a to protiskluzové. Boty s hřeby jsou povolené jen na některých OCR závodech, jako je Predátor Race. Na delší tratě o délce 25 km uvítáte camelbak (pozn.red.: lehký batoh vyvinutý pro běh).“

Jakého úspěchu si nejvíce ceníte? A čeho byste chtěli dosáhnout?

„Jednoznačně dokončení Wenger Czech Adventure Race. To je daleko za hranicí našich nejdivočejších snů. Nikdo z nás není profi sportovcem. Jsme nadšení hobíci, kteří chtějí překonat své hranice a být motivací pro ostatní. Běžte za svými sny, to vám vzkazuje Czech Ultram Team!“

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jfiasdfnrfvna žena 17.04.2018 12:39:46

Karolína Dordová s Vojtou Krampotou z týmu Czech Ultram Team loni v létě absolvovali svůj první 75hodinový nonstop závod čtyřčlenných týmů, Wenger Czech Adventure Race (CZAR). Sice neohrozili vedoucí příčky, ale první ročník tohoto extrémního závodu bývá o nabytí zkušeností. Jejich tým je složený ze sportovců, kteří se soustředí na překážkové běhy a trénují ve skupině Spartan Race Training Group Havířov.
Odkaz na článek

avatar

vita_k muž 17.04.2018 19:49:50

pokud behate 60 km tydne, tak to zkuste priste na bednu, to je velky objem, ktery by mel byt znat. Meli byste mit vetsi cile pri takovem treninku :)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.