Na p?lmaraton jsem se t?šila. Už jsem m?la tém?? po dvou letech abs?ák, pominu-li turistický výšlap s Matýskem z lo?ska a ?adu závod? na všelijaké jiné vzdálenosti. Nab?háno jsem m?la slušn? a všechny tréninkové ukazatele slibovaly super?as. 

Týden p?ed dnem D bylo najednou všechno jinak. Od nejmladšího ?lena rodiny jsem chytila n?jakého vira a tak bylo jasné, že se magické hranici hodiny a p?l nep?iblížím ani omylem. Veškerý trénink jsem zredukovala na t?i osmikilometrové výb?hy, p?i nichž mi d?lalo problém udržet tepy proti obvyklým 140 o dobrých deset více a ani v klidu nic moc. 

Rozhodn? nejsem mamina, která jen d?epí doma a bez trochy práce by mi asi zm?kl mozek. Té se mi ale sešlo zrovna tento týden trochu moc najednou. Mimi?ák si samoz?ejm? také žádá své i v noci, a aby toho nebylo málo, kleknul mi den p?ed závodem sporttester. Co te?, když kuckající a posmrkávající Mates se mnou ješt? nem?že ven, odpoledne u?ím ve škole a cesta do servisu by znamenala o dv? hodiny navíc? To by v??n? hladový kojenec odmítající jiné tekutiny než mate?ské mléko s babi?kou asi sotva vydržel. Našt?stí servis u Sparty funguje na výbornou a messenge?i také.

Vybíhám z první lajny a vedle ?erných gazel tém?? jdu. I tak se mi první kilometr „povedl“ za 4:13. P?estože zpomalím, stále se nemohu dostat z „?ervených ?ísel“ otá?kom?ru v hodinkách. Jen málokdy se dostanu pod 173 a jestli to ukazuje dob?e, tak jsem od za?átku nad anaerobním prahem. No t?pic. Nehodlám si uhnat nic horšího ani potupn? odpadnout – p?es 4:30 na km se mi ale moc nechce. Zaseknu tempomat a doufám, že vydržím na relativní pohodu aspo? do patnáctého. Netuším, kolik lidí mne v první p?tce p?edb?hlo ani za kolik jsem ji m?la. 

Dostávám se do n?jakého transu, b?žím jakoby mimochodem. Desítka pod 45, pod nohama mi mizí další metry a blížím se k další oto?ce. Lepidlo v nose nic moc, doufala jsem, že m? to v prvních kilometrech pustí, ale nestalo se tak. Dv? t?etiny za sebou, m?la bych trochu zatáhnout. Držím tempo, vyto?ím to na n?jakých 175–6 a blížím se k Vltav?. Poslední ob?erstvova?ku si vychutnám – smíchám ?aj s trochou vody, p?ejdu do úsporného klusu a do kopce k mostu šet?ím síly. Budou se hodit. T?i kilometry p?ed cílem jsem se poprvé dostala p?es 180. Asi vyplivnu plíce, ale poda?ilo se mi zrychlit. Dobíhám kámošku Petru a do cíle se táhneme navzájem. V mlhavé zm?ti všeho slyším hlas Iva Domanského, že pro m? to už musí být sprint. Na velké zrychlení to už ale nebude, i když už te? vím, že osobák to bude ur?it?. Cílová brána už je vid?t, Petra stup?uje a utíká, mn? to n?jak nejde. Až v poslední dvoustovce se ve mn? ozve bývalá sprinterka. Protáhnu krok, získám n?kolik pozic zp?t a jsem v cíli. Posledních 1097 metr? za 4:29, celkový ?as 1:34:01, osobák o tém?? dv? minuty. Spokojená. 

Dop?ávám si masáž u své skupiny student? – ta chvilka je pro m? luxusem. Jestli si doma dop?eju ješt? vanu, totiž není v?bec jisté. Vrhne se na mn? milý malý hladovec se svými nevyzpytatelnými pot?ebami. Díky ostatním ?len?m rodiny se mi to ale nakonec poda?ilo. Zvláštní. Ani m? nebolí nohy. Kdyby se mi ješt? o n?co lépe dýchalo, bylo by to ješt? hodn? zajímavé. Už se t?ším na další p?lmaraton.

Oficiální web závodu

Diskuse k závodu na fóru

Online výsledky Pražského p?lmaratonu 2008

Záznam p?enosu ?eské televize z p?lmaratonu 2008

Fotogalerie

Kompletní výsledky