Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Můj běžecký týden? Berlín, Paříž, Bukurešť a o víkendu Uhřínov

Můj běžecký týden? Berlín, Paříž, Bukurešť a o víkendu Uhřínov
foto: Běžíme na hrad

Daniela Havránková | 11.12.2018 | přečteno: 2125×

Může manažer mezinárodní firmy, který cestuje po celém světě a spoustu času na cestách, kvalitně trénovat? Navíc má-li doma manželku a dvě dospívající děti? Ano! Michal Kučera (41) a jeho žena Katka (39) jsou toho důkazem. Tady platí doslova, že „běhá celá rodina“, zvláště Michal sklízí jeden úspěch za druhým. Nedělá mu problém vstát ve tři a ještě za tmy dát svých běžných 25 km. Kdekoliv po světě.

Michale, jak vypadá běžný chod vaší rodiny?

„Pracuji jako manažer v mezinárodní firmě a cestuji po celém světě. Mraky času strávím v letadlech a v autě při přesunech, a tudíž s rodinou trávím víceméně pouze víkendy a samozřejmě dny dovolené. Katka má na starosti péči o naše děti a o domácnost a můžu říct, že za ta léta praxe by trumfla nejednoho chlapa, co se týče údržbářských dovedností (úsměv).“

Jak dlouho patříte oba mezi běžecké nadšence?

M: „Od malička jsem tíhl ke sportu. Obecně jsem vždy preferoval individuální disciplíny, kde se člověk musí spolehnout pouze sám na sebe. Na základní škole jsem začal s kulturistikou, kde jsem měl i nějaké zkušenosti se závody. V té době jsem měl kolem 100 kg a byl samý sval.“

Při pohledu na tebe dnes trochu neuvěřitelné! Co bylo dál?

M: „Po příchodu z vojenské základní služby jsem totálně změnil zaměření a začal závodit na horském kole, zhubl docela hodně kilo a spolužáci ze základní školy mě přestali poznávat. Den, kdy jsem začal s během, si přesně nepamatuji, bylo to asi před deseti lety a pěkně krůček po krůčku. Nejprve jednou týdně 2 km, poté jsem postupně navyšoval frekvenci i distanci, až to sklouzlo do dnešních dávek…“

K: „Já jsem pravý opak Michala, sport mně nikdy nic moc neříkal a ani moc nebavil. Sportovat jsem začala až po porodu našich dětí, kdy jsem byla se svou váhou nespokojená a chtěla jsem to začít nějak řešit. Začala jsem s rychlochůzí, tu jsem časem vyměnila za indiánský běh a ani to mně časem nestačilo, tak jsem běhala kratší vzdálenosti. Postupně jsem začala kilometry navyšovat.“ ¨

Hubnutí je velké téma a s během se hodně pojí. Katko, jaké s tím máš zkušenosti?

K: „Kvůli nadbytečným poporodním kilům jsem se začala stydět na veřejnosti chodit v plavkách, a tak jsem to pomalu řešila změnou jídelníčku, který byl víceméně zdravější a také dietnější. Začala jsem také chodit na stepaerobic a více na procházky. Časem mě jen procházky nenaplňovaly a tak jsem zkusila občas i běh, nakonec jsem se dohrabala až k pravidelným deseti kilometrům. Tudíž moje mise byla úspěšná, mám o 21 kilo míň a cítím se naprosto skvěle. I díky běhu se mi zlepšila imunita a nejsem skoro vůbec nemocná.”

To je skvělé, gratuluju! Co bys poradila těm, co tohle také řeší?

K: „Důležité je uvědomit si, že nejsme na světě kvůli jídlu, ale jíme proto, abychom žili. A aby si člověk dokázal najít denně alespoň chvilku na trochu pohybu.”

Kolik toho teď naběháte?

M: „Já měsíčně něco mezi 600 – 700 kilometry. V loňském roce jsem naběhal přes 8000 kilometrů. Letos to vypadá na cca 7500.“

K: „Já neběhám nějak pravidelně. Spíše podle toho, jak a kdy mám náladu. Naběhané kilometry nesleduji, a tak je těžké odpovědět.”

Trénujete někdy společně?

M: „Společné tréninky skoro nemáme. Každý si běháme podle sebe, svým tempem, svoji vzdálenost.“

A co vaše děti? Běhání a závodění je bavilo hned, nebo jste je museli nějak přesvědčovat?

M: „Bylo to takový „střídavě oblačno“. Někdy byla účast dobrovolná, někdy nějaké to přemlouvání muselo být. Syn Michal zezačátku dokonce nepodceňoval i přípravu a o víkendech se mnou vybíhal na 5 km trénink, který jsem měl jako druhou fázi. Teď je to o něco horší, jeho tréninkem je víceméně závod. Ale na druhou stranu se začal věnovat fotbalu, a tak pohybu má dostatečně. U Adélky je to naopak. Ta začínala pouze závody, ale dnes si občas s Katkou vyběhne jen tak.“

Co pro vás běh jako takový znamená? Co vám dal a co vzal?

M: „Pro mě běh znamená životní styl a víceméně mně jen dal, bez ranního nakopnutí tréninkem si ani nedovedu představit den. Naplňuje mě hromadou energie a pozitivního myšlení. Díky běhu jsem také získal spoustu kamarádů. Například přes aplikaci Endomondo jsme dali do kupy supr partu ultra běžců, která se nejprve asi rok znala pouze virtuálně, ale nedávno jsme zorganizovali první setkání spojené s ultra závodem. A co mě vzal? Pouze denně dvě hodiny spánku, kdy místo dospávání vyrážím brzo ráno, někdy i ve tři hodiny, na trénink.“

Michale, obdivuju, kolik toho naběháš a v jakou denní či spíše noční dobu! Máš i přesto dostatek spánku? Nejsi unavený?

M: „Já jsem od malička ranní ptáče. Vstávání mně nedělá velký problém. Šest hodin spánku mně bohatě stačí k tomu, abych celý den fungoval. I když je pravda, že většinou kolem 21. hodiny jsem rád, že padnu do postele.“

Katko, jak ty vnímáš běhání ve svém současném životě?

K: „Běh pro mě znamená udržování zdravého životního stylu, nabírání nové pozitivní energie a určitý druh relaxu při poslouchání hudby. A co mi vzal? Řekla bych, že vůbec nic, na rozdíl od Michala kvůli běhu nevstávám brzy ráno (úsměv).“

Jakou hudbu si pouštíš do sluchátek?

K: „Bez hudby se při jakémkoliv sportu neobejdu. Dodává mi energii a dobrou náladu, tudíž musí být svižná a rytmická, aby se s ní dobře držel krok. Například techno, dance a další jiné remixy.“

Jaká je vaše oblíbená běžecká distance?

M: „Moje nejčastější tréninková vzdálenost je mezi 20–30 km. Co se týče závodních distancí, nejraději mám od půlmaratonu výš. Postupně chci závodní délku navyšovat a pomalu se přesunout do ultra závodů.“

Co přesně tě na dlouhých štrekách láká?

M: „Vzhledem k mému věku již neočekávám nějaký větší potenciál ve zlepšení rychlosti v kratších distancích, jako je půlmaraton. Naopak v ultra jsem teprve na začátku kariéry a potenciál je obrovský. Také cítím, že právě delší destinace je moje parketa. Mně až po 20. kilometru začíná běh opravdu bavit. Velký vliv na mém rozhodnutí mají i moji kamarádi, kteří se již ultra nějakou dobu věnují a dokonale mě touto vášní nakazili.“

A ty Katko, jaké spřádáš běžecké plány?

K: „Já jsem spíše na ty kratší tratě. Moje oblíbená délka tratě je do 10 km. Ale časem bych se chtěla dostat na 15 km.“

Kde rádi běháte?

M: „U mě je to komplikované. Z důvodu mého zaměstnání víceméně každý den běhám na jiném místě, dokonce i v jiném státě! Je zcela běžné, že v jednom týdnu trénuji například v Berlíně, Paříži, Bukurešti… a o víkendu u nás v Uhřínově, a tak o pestrost nemám nouzi. Nedokáži si představit běhat stejnou trasu několikrát v týdnu. Teda vyjma dovolené, tam někdy není jiná možnost. Na druhou stranu dokáži absolvovat kvalitní trénink za omezených podmínek, například když spím v hotelu na letišti, tak si ráno obkroužím svoji dávku 20 km na letištním parkovišti (úsměv).“

A kde v cizině se ti dobře běhá? Poznal jsi nějakou „zemi běhu zaslíbenou”, kde je prostě potěšením být běžcem?

M: „Těžko říct, každá země má něco do sebe. Obecně rád běhám ve větších městech, kde je tak brzo ráno klid v ulicích a i přesto tu potkávám běžce, což mě vždy docela uklidní, že nejsem šílený pouze já (úsměv). Naopak například v Rusku, tam svým během vždy způsobuji velkou pozornost. V některých destinacích jsou ranní tréninky také trochu nebezpečné, jako například v Rumunsku a Turecku, kde je v ulicích hodně divokých psů. Tam musí být člověk hodně ve střehu.“

Hezky běhat se dá i u nás, že ano, Katko?

K: „Já mám doma pár oblíbených tratí v Balinském a Nesměřském údolí. V oblibě mám také tratě, které si vymýšlím, když jsme někde na dovolené.”

Běháte celý rok, nebo jen v určitém období?

M: „Běhám za všech podmínek, mráz, déšť, sníh, tropy… nic z toho mě neodradí. Povinné volno mám pouze před závody a na Štědrý den, to mám od Katky nařízeno (úsměv). I když v poslední době se snažím občas den volna zařadit kvůli regeneraci.“

K: „V létě se mi běhá daleko lépe, a proto také běhám častěji než v zimě. Když pro mě není vhodné počasí, vyměním venkovní běh za běžecký pás.”

Podle čeho běháte, máte svůj tréninkový plán?

M: „Já nějaký speciální tréninkový plán nedodržuji. Důležitý je dobrý pocit z tréninku. Většinou trénuji brzo ráno před snídaní. Obvykle začínám mezi 4–5 hodinou ráno, odběhnu si svých 25 km, a pak po snídani vyrážím za pracovními povinnostmi.“

K: „Stejně jako Michal žádný tréninkový plán nemám, běhám podle nálady a podle množství energie, které v sobě mám.“

Michale, už jsi zmiňoval svou vysokou kilometráž, co na to tvoje tělo? Potýkal ses s nějakými zraněními?

M: „Musím to zaklepat, ale nějaké vážnější zranění se mně zatím vyhýbá. Samozřejmě, že nějaká ta bolístka občas je, ale nepamatuji si, že bych musel kvůli zranění přestat běhat, maximálně snížit kilometráž. Holt určitá bolest k běhu prostě patří.“

Provozujete i nějaké jiné doplňkové sporty?

M: „Občas si protáhnu tělo v posilovně nebo si jdu zaplavat. Rád regeneruji v sauně.“

K: „Mimo jiné chodím do fitka s dcerou a občas na in-line brusle.”

Katko, prý máš ráda malování na obličej na závodech? Je to součást tvé běžecké image?

K: „S malůvkou na obličeji neběhám, ale nechávám si ji malovat jako odměnu za odběhnutý závod. Je to také příklad pro děti, aby věděly, že se dá malovat na obličej v každém věku. Je to můj rituál na závodech.“

Podle jakého klíče si vybíráte závody a kolik jich za rok zvládnete?

M: „Dávám tak asi patnáct závodů ročně. Mám pár „povinných“ v okolí bydliště, tedy Velkomeziříčský, Třebíčský a Jihlavský půlmaraton, a celý seriál Běžíme na hrad. Zbytek vyplňuji podle volných víkendů. Letos jsem například běžel Pražský maraton, Strom Ultra trail a další.“

K: „Vedle zmíněných Hradů se zúčastňuji i pár jiných závodů do 10 km. Výběr nechávám víceméně na Michalovi. Pokud je součástí jeho závodů i kratší trať, tak se občas zaregistruji také.“

Dáváte přednost menším závodům nebo máte rádi i větší „komerční“ akce?

M: „Oba dva typy závodů mají něco do sebe, ale obecně preferuji méně masové akce. Nicméně atmosféra Pražského maratonu je také úchvatná!“

K: „Já jsem se žádných větších závodů nezúčastnila.“

Jaké máte běžecké plány pro příští rok?

M: „Vedle již zmíněných závodů bych se chtěl více zaměřit na delší distance. V plánu mám Pražský maraton i nějaký ultramaraton kolem 100 km a více.“

K: „Mimo seriálu Běžíme na hrad bych si chtěla zaběhnout i nějaký jiný, trošku delší závod. S Michalem se pokusíme najít nějaký závod i pro mě z jeho běžeckého kalendáře. V tréninku běhám i desetikilometrové trasy, a tak si myslím, že by nebyl problém uběhnout i nějaký delší závod.”

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

daniela82 žena 11.12.2018 12:05:37

Může manažer mezinárodní firmy, který cestuje po celém světě a spoustu času na cestách, kvalitně trénovat? Navíc má-li doma manželku a dvě dospívající děti? Ano! Michal Kučera (41) a jeho žena Katka (39) jsou toho důkazem. Tady platí doslova, že „běhá celá rodina“, zvláště Michal sklízí jeden úspěch za druhým. Nedělá mu problém vstát ve tři a ještě za tmy dát svých běžných 25 km. Kdekoliv po světě.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.