Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Pražská 100 závodem loňského podzimu. Vyhořelý nejsem, slibuje pořadatel

Pražská 100 závodem loňského podzimu. Vyhořelý nejsem, slibuje pořadatel
foto: Trail Maniacs

Radek Narovec | 31.05.2019 | přečteno: 4375×

Výsledky hlasování byly v případě prvního a druhé závodu velice těsné – Pražská 100 Olafa Čiháka zdolala Klánovický půlmaraton o pouhou setinu, když v její prospěch hovořily vaše známky za atmosféru podniku. „Co mohlo rozhodnout v náš prospěch? Třeba ona filozofie spojovat běžce a chodce pohodáře, o kterou se snažím,“ říká vítězný pořadatel, který zopakoval triumf z roku 2015.

Olafe, předně velká gratulace k vítězství. V historii naší ankety je to druhý zápis, i když letos to bylo o kousek před Klánovickým půlmaratonem!

„Upřímně – je to pro mě velmi milé překvapení!“

Naše anketa není o exaktním srovnávání a hodnocení, hodně velkou roli hraje nadšení a vztah fanoušků a účastníků k závodu a jeho pořadateli. Tys nikde na netu o hlasy fandů nežádal, přesto jsi opět sklidil skvělé známky. Čím si to vysvětluješ?

„Ano, vím, že se Pražská stovka v této anketě vašeho časopisu drží pravidelně na předních příčkách a v roce 2015 už jednou zvítězila. Nicméně se přiznám, letos jsem to nějak v jarním shonu vypustil a fanoušky Pražské stovky o hlasování ve finále nikde speciálně nežádal. A o to více jsem teď překvapený.“

Máš nějakou tajnou zbraň, jak s účastníky závodu komunikuješ online či přímo během závodu?

„Snažím se komunikovat, co to jde. Máme velkou základnu na facebooku, kde běží informace po celý rok nejen o přípravách aktuálních ročníků, ale i dalších akcích podobného zaměření, jako je Pražská stovka. No a průběh akce? Tam to chci se stovkaři společně prožívat. Být s nimi na startu, na kontrolách, na trati a v cíli pak osobně přivítat každého finišera. To se ale poslední roky několikrát bohužel úplně nepovedlo. Bohužel jsem z mnohadenních příprav hodně vyčerpaný, asi na hodinu jsem usnul a několik finišerů tak propásl a to mě bylo hodně líto. Pražská stovka je ale především o celém týmu nadšených organizátorů, kteří tomu hodně fandí a prožívají to s účastníky stejně jako já. Bez jejich podpory a nadšení by nemohla být. Hluboce si jejich pomoci vážím a děkuji. Obliba Pražské stovky je především jejich zásluha. Mimo desítek nadšenců a kamarádů je do týmu zapojená i celá moje rodina. Přítelkyně, mamka, sestry, švagr, neteř a synovci. Ti všichni mně taky pomáhají a podporují.“

Pražská 100 má za sebou 25 ročníků, stejně jako pražský maraton! Jak vzpomínáš na ty úplně první roky?

„Pražská stovka byla z počátku velmi malou a skromnou akcí pro kamarády z malé komunity dálkoplazů, do které jsem patřil. Na prvním ročníku startovalo pouhých 13 účastníků. A další roky to rostlo velmi pomalu. Nic nenasvědčovalo, že by se z Pražské stovky mohla stát velká akce, kterou poslední roky na všech trasách navštěvuje kolem 600 startujících. Ani mezi dálkoplazy stovkaři nebyla Pražská stovka zpočátku vnímána všemi úplně pozitivně. V devadesátých letech zbylo z velké slávy dálkových pochodů 70. – 80. let v komunitě pár posledních nadšenců, většina už v seniorském věku a ti prosazovali spíš lehčí akce s převahou asfaltu nebo velmi lehkého terénu. Já byl mladý a chtěl jsem si své akce dělat po svém, tak jak by to bavilo co nejvíce mě. No nebyla to vůbec jednoduchá cesta. O nějaké vlně popularity ultratrailového běhání, jak ji známe dnes, jsem neměl ani potuchy. Postupně si ale Pražská stovka našla své fanoušky, začali k nám jezdit stovkaři ze zahraničí a akce rok po roku po malých krůčcích získávala na popularitě.“

Jak se od těch let, kdy jsi s pořádáním začínal, měnila skladba účastníků a vůbec jak hodnotíš ultratrailové běžce z hlediska výkonnosti? Je více „turistů“ nebo závoďáků?

„Já bych to takhle rozhodně nedělil. Existuje spousta způsobů a filosofií, jak by se měla zdolávat stovka. Nejde stovkaře jednoduše dělit na běžce a turisty. Je jasné, že ten, kdo je na čele, bude rychlý běžec, a ten, co přijde poslední, bude kochací typ. Nicméně celé startovní pole mezi nimi, tam se nějaká definovatelná hranice bude jen těžko hledat. Kdo vlastně je a kdo už není běžec? I ten nejpomalejší dálkoplaz si někdy popoběhne kousek z kopce, no a běžci na úplné špici v prudkých kopích a těžkém terénu zase běžně přecházejí do chůze, protože je to pro ně vzhledem k velké vzdálenosti efektivnější.“

Chápu. Ostatně o to my ani nešlo nějak účastníky škatulkovat. Spíš jsem měl na mysli, jestli se nějak za to čtvrtstoletí měnil přístup lidí ke zdolání takové štreky. Některé tvé „stovky“ mají hodně přes 100 kilometrů…

„Na dálkových pochodech už od jejich vzniku v šedesátých letech vždycky byla určitá skupina lidí, co to běželi, a druhá, co šla hodně na pohodu s tím, co nejvíce naplnit daný časový limit akce. V dávné minulosti u dálkových pochodů kvůli tomuto různému pojetí vznikaly občas velké hádky a třenice. Mně jsou ale oba tyto přístupy sympatické a myslím, že občas není na škodu běžet, co to dá, a jindy si to zase na pohodu užívat. Proto jsem se od počátku na svých akcích snažil naopak běžce a chodce pohodáře co nejvíce spojovat. Protože si myslím, že se od sebe můžou spousta věcí navzájem naučit.“

Zažíval jsi určitě za ty roky období, kdy jsi přemýšlel, jak dál… Co pak rozhodovalo?

„Každý ročník se snažím vyhodnotit. Naslouchám názorům účastníků, čtu blogy, komentáře. Nejen z Pražské stovky. Negativní i pozitivní. Zároveň bych ale na Pražské stovce chtěl zanechat nějakého ducha celé akce, a tak jsem trochu konzervativní k velkým změnám. Pokud nějakou změnu udělám, snažím se to nejprve hodně promyslet. Ale vyvíjí se všechno, i Pražská stovka se od počátků hodně změnila.“

Jaké změny byly z tvého pohledu nejzásadnější?

„Podle mě nejzásadnější změnou určitě bylo v roce 2011 zavedení elektronických registrací předem. Do roku 2010 probíhala registrace všech startujících až na místě těsně před startem a to se stále zvyšujícím počtem startujících už nedalo zvládat. Ten samý rok byla Pražská stovka poprvé zařazena jako kvalifikační závod na UTMB. To přitáhlo na start zase o něco větší počet zahraničních účastníků.“

Ta moje otázka na přemýšlení, jak dál, směřovala i tím směrem, zda sis někdy říkal, že už nemůžeš, nechceš dál, máš toho všeho dost.

„Zatím u mě tento bod vyhoření nenastal, ale viděl jsem to už několikrát u kamarádů, kteří organizují jiné akce, a opravdu se něco takového může stát.“

Pořádání dálkových pochodů a běhů je pro tebe spíše koněm než koníčkem. Kde se rodil tvůj vztah k těmto akcím?

„Je to moje celoživotní náplň. Těžko bych si asi dokázal představit začít dělat úplně něco jiného. Vztah se rodil už v útlém dětství, kdy mě rodiče brali na dlouhé výlety do přírody, ale i na první organizované pochody.“

Jaký bude letošní ročník?

„To bych dopředu nerad prozrazoval. Mám sice už nějaké základní obrysy, ale přípravě se začnu naplno věnovat až ve druhé polovině léta. Teď mě ještě nejdříve čeká druhá hlavní akce, kterou pořádám, a to Týnišťské šlápoty. Což je trochu menší a skromnější starší sestra Pražské stovky ve východních Čechách.“

Účastníci se občas podivují nad tím, kudy trasa vede a co by se stalo, kdyby někde zabloudili a něco se jim stalo. Nemáš strach, že jsi za běžce odpovědný?

„Každý organizátor by měl mít trošku strach. Naštěstí se dálkových akcí většinou účastní zkušení harcovníci, kteří by si měli umět s kdečím poradit. To, že někdo zabloudí, se stane, ale je důležité, aby se uměl zase najít. Dnes je navíc spousta technologických pomůcek jako GPS a mapy v telefonu nebo hodinkách. Když probíhaly první ročníky Pražské stovky, mohli si stovkaři zavolat třeba první pomoc maximálně z nějaké telefonní budky ve vesnici! Pokud tedy měli štěstí a nějakou vůbec našli. A jako pořadatel jsem ani nevěděl, kdo ještě jde a kdo to třeba vzdal a je už dávno doma. Komunikace byla na bodu nula a stejně se to vždycky nějak zvládlo. Dnes má každý u sebe mobilní telefon, na trati jsou čipové kontroly, a tak máme docela přehled. Za celou historii Pražské stovky naštěstí neevidujeme žádné vážné zranění nebo úraz, a tak bych si moc přál, aby to tak do dalších let i zůstalo.“

Není ti líto, že jsi svou P100 nikdy sám neběžel?

„Nedá se sedět na dvou židlích najednou. Na Pražské stovce jsem organizátorem. Jako účastník si užiju spoustu jiných akcí.“

Co ty a běhání?

„V mládí jsem běhání miloval. Kromě stovek jsem si zkusil i klasický silniční maraton. Dnes jsem ale i díky tělesným proporcím spíš chodec dálkoplaz.“


Výsledky hlasování o závod druhé poloviny roku 2018:

Pražská 100: 1,21

Klánovický půlmaraton: 1,22

INOV-8 Hostýnská osma: 1,37

Vinařský půlmaraton a maraton: 1,44

Běhej lesy Jizerská 50 RUN: 1,58

Winter SkyRace: 1,88

Birell Grand Prix Praha: 1,92

Neon Run Praha: 2,58

Pozn.: Hlasovalo 153 čtenářů, z nichž 80 procent absolvuje ročně tři a více závodů (38 procent dokonce 10 a více závodů).

Vítězové ankety o závod druhé poloviny roku:

2018: Pražská 100

2017: Starobělské Lurdy

2016: Starobělské Lurdy

2015: Pražská 100

2014: Hradecký půlmaraton

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Radek Narovec muž 31.05.2019 17:29:36

Výsledky hlasování byly v případě prvního a druhé závodu velice těsné – Pražská 100 Olafa Čiháka zdolala Klánovický půlmaraton o pouhou setinu, když v její prospěch hovořily vaše známky za atmosféru podniku. „Co mohlo rozhodnout v náš prospěch? Třeba ona filozofie spojovat běžce a chodce pohodáře, o kterou se snažím,“ říká vítězný pořadatel, který zopakoval triumf z roku 2015.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.