Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Profily českých běžců - Jiří Krejčí

Miloš Škorpil | 07.06.2006 | přečteno: 11038×

V květnu vytvořil Jiří Krejčí v Brně světový rekord v běhu na 12 hodin na běžeckém trenažéru. O své dojmy a zkušenosti se podělil v rozhovoru s českou ultramaratonskou legendou Milošem Škorpilem. Vyprávění doplňujeme starším rozhovorem obou běžců, který vyšel již v roce 2002 v časopise Běžecký svět.

Sv?tový rekord v b?hu na 12 hodin na b?žeckém trenažéru – 141,770 km
Letošní zimní p?íprava byla pon?kud netradi?ní. Byla dlouhá a vytrvalá, takže s kvalitním tréninkem jsem moc po?ítat nemohl. Moje zimní b?hání bylo následující. Souvislé b?hání 15–20 km, jeden den v týdnu volno a jednou za 14 dní závod na 10 km. Pokud nebyl závod, vybíhal jsem na 30–50 km volným tempem. 8. 4. 2006 jsem se zú?astnil b?hu Brdská padesátka, který byl zárove? prvním závodem Evropského poháru v ultramaratonu. Tento závod jsem vyhrál ?asem 3:26,28 hod.. 25. 4. 2006 jsem b?žel 50 km v Castel Bolognese v Itálii. Tento závod již však byl p?ípravou na vrchol první ?ásti sezony a tím byl 12hodinový b?h na b?žeckém trenažéru. Dob?hl jsem na 72. míst? ?asem 3:59,04 hod.
Moje speciální p?íprava na pokus o sv?tový rekord byla následující. Nejprve jsem si musel na b?žecký trenažér p?ivyknout a nau?it se na n?m b?hat. Potom už jsem pravideln? 1 až 2 krát týdn? b?hal 1 hodinu. Pozd?ji jsem protáhl ?as až na 2 hodiny tempem 12,5 km/hod. Den p?ed pokusem jsem si p?išel vše prohlédnout, jak probíhají p?ípravy, a odb?hl jsem si volným tempem p?l hodiny. Centrum Health club Star Trac, které mi poskytlo prostory a veškeré zázemí se na tuto akci p?ichystalo opravdu výborn?.
Den „ D“ 18.5.2006
Budí?ek v 5 hodin, lehká snídan? (dva krajíce chleba s máslem a marmeládou, ?aj). Cesta do fitka trvá 15 minut, takže pohodi?ka. Trošku pracovala nervozita, hlavn? z toho, že tam na m? ?ekaly dv? televize a cht?ly rozhovor. V tu chvíli jsem si ?íkal, už a? jsem na pásu, b?hám a mám klid. P?esn? v 7:05 hod. vybíhám a popravd? ?e?eno nevím, co m? ?eká. Vybíhám voln? 11,5 km/hod., potom však rychlost zvedám až na 12,7 km/hod. Doprovod mi d?lá kamarád a také dobrý triatlonista Karel Zadák.
Ob?erstvuji se každých 15 minut: 
-          voda, hypotonický nápoj
-          voda, energetický gel
-          voda, coca-cola
-          voda, energetická ty?inka, ?okoláda apod.
-          každé 3 hodiny velké jídlo (t?stoviny, bramborová kaše, rýžová kaše)
-          celkem jsem vypil asi 10 litr? tekutin
P?estávky:
B?hem celého pokusu jsem m?l ?ty?i, p?i kterých jsem si odsko?il na WC. Za celou dobu jsem byl mimo pás asi 10 minut.
Krize:
Žádnou velkou krizi jsem nem?l, nemusel jsem n?jak výrazn? zpomalovat nebo p?echázet do ch?ze. Snad jen asi na 75.km jsem za?al poci?ovat, že nesta?ím udržovat zvolené tempo, a proto jsem rad?ji upravil rychlost.
Pod?kování:
Hlavn? manželce Jitce a ob?ma dcerám. V pravou chvíli m? dovedou povzbudit, pochválit, ale také zdrav? vyburcovat. Karlu Zadákovi, který o m? pe?oval p?i úsp?šném pokusu, Miloši Škorpilovi, který mi pomáhá s tréninkem a také vedení clubu Star Trac. P?ipravili mi opravdu výborné podmínky.
Záv?r:
Tento sv?j výkon ?adím hned za své osobní rekordy dosažené venku, možná ale jen díky tomu, že se jedná o netradi?ní dis­ciplínu. Ob?as se objeví i negativní názor na tento druh b?hání, není to ale o tom, že b?žec jenom zvedá nohy a všechno za m? ud?lá stroj. Je to regulérní b?h se vším všudy. Kdo nev??í, má možnost si takové b?hání vyzkoušet.
sepsal Ji?í Krej?í
 

O život? a b?hání s Jirkou Krej?ím – rozmluva dvou ultramaratonc? 


Jaký sport jsi za?al ve svém život? provozovat jako první a co t? p?ivedlo k b?hání?
Mým prvním sportem byl, jako skoro u všech malých kluk?, fotbal. Pak se škola, do níž jsem chodil, ú?astnila b?hu Rovnosti, v jehož rámci jsem b?žel jeden kilometr a skon?il ?tvrtý. N?jak jsem se zalíbil trenérovi z techniky Brno, panu Seqvencovi, a za?al jsem pod ním trénovat. 

Vyhrál jsem krajský p?ebor starších žák? v p?espolním b?hu a skon?il t?etí na mistrovství republiky ve stejné disciplín?. 

Jako dorostenec jsem pak b?hal 800 m, 1500 m a 1500 m p?ekážek. Z té doby mám také své osobá?ky: 800 m 2:02,6; 1500 m 4:06; 3000 m 9:25; 5000 m 15:45; 10 000 m 32:50. No a jako poslední závod p?ed vojnou jsem b?žel B?chovice, kde jsem skon?il v juniorech t?etí. V roce 1985 jsem pak šel na vojnu a v mém b?hání nastala delší pauza, protože jsem se nedostal nikam do Dukly a b?hat n?kde po kotárech nešlo. Po návratu z vojny nebyla síla, která by ?lov?ka donutila op?t za?ít. Až tak dva roky jsem zase za?al trochu pobíhat, jezdit na kole, prost? se trochu hýbat. Potom jsem se oženil, stav?l jsem barák, p?išli d?ti, takže na n?jaké b?hání nebylo zrovna moc pomyšlení. Pak p?išel rok 1990 a n?jak si m? b?hání zase za?alo k sob? p?itahovat. Za?al jsem b?hat r?zný desítky v okolí a po Morav?. Pak p?išla chu? zab?hnout si maratón, ostatn? tuhle touhu jsem m?l v sob? vždycky. Mým prvním maratónem byl v roce 1995 pražský PIM, který jsem zab?hl zhruba za 3:01 hod. Ale protože jsem na to nebyl až tak docela p?ipravený a spíš zvít?zila touha si to prubnout, byl jsem následující t?i m?síce p?kn? odva?enej. Ale zase mi to nedalo a na podzim jsem b?žel ve Stromovce, tentokrát 2:49:37. Když si to spo?ítáš, tak to byly p?esn? ?ty?i minuty na kilometr. Ten ?as si pamatuji p?esn?. No a n?jak m? to chytlo. Za?al jsem trénovat víc, ale brzdily m? r?zné problémy. Jednak to byly r?zný bolístky a celý to bylo spíš takový živelný b?hání. 

V roce 2000 se ke mn? donesly zprávy o tom, že se ve Stromovce v Praze b?há v ?ervnu 6 a 12 hodin a na podzim 24 hodin. V ?ervenci toho roku m? pak oslovilo n?co sh?ry nebo nevím odkud a já si napsal do deníku, kam si píšu, co jsem nab?hal: „24 hodin – 200 km!“  No a za?al jsem jakoby trénovat, tedy podle m?. Prost? se trochu systematicky p?ipravovat, no systematicky, prost? jsem za?al b?hat delší b?hy. Po m?síci jsem si pak sv?j zápis opravil, napsal jsem si to datum, kdy se to m?lo b?žet, a ?ekl si, že pob?žím jenom 12ti hodinovku. Takže p?ed svým prvním ultramaratonem jsem b?hal v ?ervenci, srpnu a v zá?í tak 300  – 350 km m?sí?n?, no a v té Stromovce jsem vyhrál, b?žel jsem asi 118 km. Zajímavé je, že od té doby m? p?estaly trápit r?zné zdravotní problémy, které brzdily mou p?ípravu p?edtím. Možná je to i tím, že i když jsem b?hal delší b?hy, tak to zase nebylo tak intenzivní.

Je taky pravda, že když ?lov?k od t?la chce n?jaké výkony, tak mu musí n?co dodat, to znamená vitamíny, minerály apod.

Jirko promi?, te? bych t? rád na chvilku v tvých úvahách zastavil. Cht?l bych totiž podotknout, že jak si mluvil o svých osobá?cích, které jsi vlastn? dosáhl jako dorostenec, že m? to o to více utvrdilo v tom, abyste spolu v tréninku spolupracovali s Radkem Brunnerem. Já jsem trénoval Radka práv? už v dob?, kdy byl taky žák a i on dosáhl, zhruba stejných ?as? na tratích, které zmi?uješ. I v sou?asné dob? pokud jde o 100 km, máte zhruba stejnou výkonnost (?ty?i minuty mezi vámi nejsou p?i této vzdálenosti velký rozdíl). Radek je akorát trochu rychlejší, takže ve snaze ho dohnat by ses mohl zrychlit. Ty máš možná o trochu v?tší vytrvalostní p?edpoklady. Takže vaše vzájemné tréninky by m?ly být ku prosp?chu nejen vám dv?ma ale i celému ultramaratónu v ?R. Ješt? by to ale cht?lo najít n?koho t?etího k vám, abychom vám to nekazili pro sout?ž družstev.
Možný by to bylo. Zkusíme n?co spole?n? vymyslet. Ale abych se vrátil k nakousnutému.
Po té 12ti hodinovce, jsem se pak zkontaktoval v Brn? s Tomášem Ruskem a b?žel v roce 2001 v Itálii 50 km za 3:38, na to následovalo Passatore 100 km, to byl takový první pád, první tvrdé seznámení s realitou.
Passatore je Passatore, to se musí zažít, n?co podobného jako Spartathlon.
To je pravda, ?lov?k si myslí, že když zab?hne 50 km za 3:40, tak stovku dá s p?ehledem pod 9 hodin, no a ono to tak nebylo. 50 km jsem m?l pod p?t hodin a 100 km za 9:52. Ale bylo to vcelku pou?ení.
Jirko ty jsi spíš typ ?lov?ka, kterého motivuje porážka nebo úsp?ch?
No ta porážka je velká zkušenost! No a úsp?ch n?kdy p?emotivovává! ?lov?k si najednou myslí, že toho zvládne hodn?. Když to vztáhnu na rok 2002, tak jaro bylo naprosto super. Brn?nská 48h, 50 km v Itálii za 3:18, Passatore (100 km) pod 8 hodin, pak p?išlo MS na 100 km v Torhoutu za 7:41, vít?zství na MUMu na TMMTM a pak p?išlo vyst?ízliv?ní v Gravigni na ME v b?hu na 24 hodin. Dneska už vím, že to bylo celkem zákonité vyúst?ní, že únava p?išla. Bohužel ve chvíli, kdy to ?lov?k nejmí? o?ekával a nejmí? pot?eboval. 

Jasn?, já jsem to myslel ale trošku jinak, alespo? je to moje zkušenost a to ta, že ?lov?ku se po velkém úsp?chu n?jak špatn? hledá nová motivace, nový cíl, je tu ur?itý efekt uspokojení. Když se k tomu p?idají n?jaké problémy, tak jim ?lov?k více podléhá než normáln?. Kdežto neúsp?ch t? posadí na zem a ty, protože t? to štve, hledáš jak se z toho co nejrychleji dostat. Analyzuješ p?í?iny pádu a máš motivaci, nový cíl.
Jasn?, ale ten úsp?ch ti dodá ur?ité sebev?domí, ale na druhou stranu, by to m?lo být v n?jaké rozumné mí?e, protože myslet si najednou, že je ?lov?k mistr sv?ta, nebo že je n?jak hodn? dobrej, tak to není pravda.
Na druhou stranu si myslím, že ten tv?j letošní rok byl dobrej, a zase si vezmu na pomoc Radka, u toho se zejména v maratónu projevila ur?itá výkonnostní stagnace, kdežto ty jsi šel výkonostn? hodn? nahoru. Na druhou stranu v?tšinou stagnace p?ichází ve t?etím roce, kdy se n??emu intenzivn? v?nuješ, to je zase p?ípad Radka, ale i tv?j a když se k tomu p?idají t?eba i zdravotní komplikace, což s tím ale taky souvisí, tak se není ?emu divit. Jediný co by si z toho m?l každý vzít, je to, že se musí zamyslet, pro? k tomu došlo, co ud?lal špatn? a p?íšt? se podobným chybám vyvarovat. Naznamená to, že p?íšt? neud?lám jiné chyby, ale jen hlupák d?lá stejné chyby dvakrát. Ale abych se vrátil k tob?. Ty jsi to, co jsi natrénoval za zimu, vyt?ískal v první p?lce sezóny a v té druhé už t?lo nem?lo kde brát, takže u tebe ten pokles p?išel celkem zákonit?.
Jiná otázka je taky zp?sob tréninku, n?co se dá nahnat tím, že nab?háš víc kilometr?, ale to t? p?ivede jen k ur?ité výkonnosti, pak musíš i z ?asových d?vod?, p?ejít k v?tší kvalit? a to je asi taky chvíle, která nastává u tebe. Je to ostatn? dneska problém nás všech, a tím je ?as. Máme jen ur?ité penzum hodin denn?, které m?žeme tréninku v?novat, takže je musíme využít co nejlíp, to znamená p?idat rychlost, sílu ale nesmíme zapomenout ani na regeneraci.
Chápu, dostal jsem se na ur?itou úrove? a te?ka musím n?co zm?nit.
Nejd?ív ale musíš výkonnost stabilizovat. 

Jasn?, nejd?ív ji musím stabilizovat, což se mi letos povedlo u 100 km. B?žel jsem t?i 100 a všechny t?i pod 8 hodin. Te? by to cht?lo dostat se k hranici 7:30.Práv?, o tom jsem mluvil, a když budeš stabiln? b?hat 7:30, tak se m?žeš odrazit k t?m 7:20 – 7:15. M?li bychom se ale zamyslet nad tím, jaké máme možnosti k tréninku. Musíme vycházet z toho, že máš naprosto amatérské podmínky, musíš živit rodinu, musíš chodit každý den do práce. Rozhodn? to není tak, jak si v?tšina lidí p?edstavuje, že když d?láš ultramaratón, tak musíš být profík. Lidi si dovedou t?žko p?edstavit, že bys mohl 8 hodin denn? makat a pak ješt? k tomu trénovat na takové úrovni, že jsi schopen konkurovat evropské nebo sv?tové špi?ce.
Je fakt, že dnešní doba, na ?lov?ka, který má ješt? jiné cíle, než jenom uživit sebe a svou rodinu, klade daleko v?tší nároky, než tomu bylo u nás p?ed rokem 89, ale alespo? si m?že o všem rozhodovat sám.
Je ale dost fuška stanovit si, co ješt? jsem schopen zvládnout a co už ne. Pokud budu p?íliš ambiciózní, tak hrozí, že m? to p?eválcuje a já nakonec nedosáhnu ni?eho, je zkrátka pot?eba najít tu správnou míru a to je hrozn? t?žké. Je pak dobré, když najdeš n?koho, kde se v dané oblasti již delší dobu pohybuje a s kým m?žeš v?ci probrat a vyhnou se tak p?ípadným pozd?jším problém?m.
Promi?, že ti do toho ská?u, ale  než  rozvinem  tuto  otázku  podrobn?ji, cht?l  bych  ješt? zmínit jeden sv?j poznatek, který myslím platí nejen v ultramaratónu, ale obecn?  se týká ultrasportu v?bec. Jde o to, že ultramaraton na ?lov?ka klade krom? sportovní stránky resp. fyzické kondice dosti zna?né požadavky na psychiku a jakousi obecnou odolnost celkov?. Já osobn? si myslím, že naše horší materiální zabezpe?ení nám m?že paradoxn? leckdy pomoci, protože naše p?íprava nem?že být sice tak kvalitní, ale práv? tím, že musíme volit nové cesty a trénovat až po práci, se zvyšuje naše psychická a celková odolnost a tím získáváme v konci závodu na své soupe?e ze zemí, kde s t?mito p?ekážkami nemusí bojovat. Je tu i jiná stránka v?ci a to ta, že když se závod láme na takovém 70 – 80 km p?i stovce nebo v druhé 12ti hodinovce ve 24hodinovce, a ?lov?k za?ne mít r?zné problémy, tak si do svých úvah o tom, zda je daný problém natolik podstatný, aby ho donutil ze závodu odstoupit, promítne i to, co ho to všechno stálo, než se t?eba na to ME nebo MS dostal, a to nemyslím na finan?ní stránku, ale hlavn? na to, co tomu musel ob?tovat. Myslí i na to, že se vlastn? pro n?j ob?tovali i jeho nejbližší, a jak by jim te? m?l ?íct, že holt to bylo zbyte?ný, protože se najednou sesypal. Navíc je tu ješt? jeden d?ležitý aspekt a ten zní: „Co t? nezabije, to t? posílí.“ Já tomu pak soukrom? ?íkám zkušenost t?la, resp. když to dneska vydržím, tak p?i p?íštím závod?, nebo p?íští podobné akci se mi to vrátí v tom, že bude moje t?lo, moje duše odoln?jší  a moje mysl optimisti?t?jší což suma sumárum povede k lepšímu výsledku.

Máš úplnou pravdu, taky jsem o tom p?emýšlel a dosp?l jsem k podobným poznatk?m. Když totiž my nastupujeme k závodu, tak se snažíme podat co nejlepší výsledek, a to vždycky, když se postavíme na start. Na rozdíl od nás b?žci z dalších evropských zemí mají tu výhodu, že se u nich nebo n?kde vedle po?ádá hodn? ultrab?h?, které oni b?hají jenom jako p?ípravu na ME nebo MS, to my si ale nem?žeme dovolit a tak jdeme do každého takového závodu naplno. Pokud ale najednou ?lov?k zjistí, že to nejde, tak jak by cht?l, musí najednou p?ehodnotit sv?j cíl, a tak místo aby b?žel t?eba 8:00 hod. b?ží 8:30hod. nebo místo 240 km b?ží „jen“ 210 km, ale dob?hne.

Práv? proto je ultrab?h tak krásný, že totiž pom?že ?lov?ku nau?it se být silný i pro život, nau?í ho skute?n? si užívat, nau?í ho poznat sám sebe a pom?že mu ur?it si priority! No a to je to pro? jsem ti do toho p?ed chvílí sko?il. Te? už m?žeš v klidu dokon?it svou myšlenku.

Jak ?íkáš je to tak, n?kdy b?žíš, a ani o tom nevíš, a n?kdy se trápíš už chvilku po stratu, ale když to pak jednou skute?n? sedne,  jako m? v roce 2002 na Passatore (100 km), tak je to jako sen. Tam jsem zažil v posledních 20 km takovou euforii z b?hu, že to bylo až neskute?né.  B?žel jsem stále kilometr co kilometr po ?ty?ech minutách a m?l jsem na finiš a pocit, že bych mohl lítat. Bylo to i tím, že mi v tom záv?ru pomáhali ?ty?i lidi, a i myšlenka na n?, že oni spole?n? se mnou prožívají n?co nádherného, neopakovatelného a d?lají vše pro to, abych podal co nejlepší výkon,  mi dodávalo sílu b?žet a rvát se o co nejlepší výsledek. Nakonec m? pak v cíli i mrzelo, když m? p?edb?hl Rus o 5 vte?in, p?itom co to je na 100 km. Pak jsem si ale uv?domil, že to byl b?h, jaký se mi už nikdy v život? nemusí povést zopakovat, a byl jsem vd??ný tomu co je nad námi, že mi umožnil takový pocit zažít.
Te? si Jirko zabrousil do oblasti, která m? taky zajímá a tak se t? zeptám, jsi v??ící? Medituješ nebo modlíš se? Nebo komunikuješ n?jakým zp?sobem s podv?domím, s bohem nebo jak si pro sebe to, co je v nás nebo mimo nás, nazýváš?
?ekl bych, že v??ící jsem, ale nemodlím se ani nemedituji, spíš se to u m? projevuje tak, že najednou za?nu uvažovat o v?cech, které by? hodn? ovliv?ují náš život, stojí mimo nás. Rozhodn? taky nechodím do kostela, protože si nemyslím, že tak se projevuje víra. Myslím si, že jestli jdu jednou za týden do kostela abych se vyzpovídal, a p?itom celý týden d?lám jednu špatnost za druhou, a myslím si, že to sta?í, resp. žiji stále v p?etvá?ce. Tak že takto se víra rozhodn? neprojevuje. Na druhou stranu, nemusím chodit do kostela v?bec, nebo jen ob?as, a p?itom si v ur?itých chvílích vzpomenout na to n?co nad námi, nebo toho n?koho nad námi. Nejd?ležit?jší ale podle m? je žít a chovat se tak, jak si myslím, že by se ?lov?k chovat m?l. Tak že to je ur?it? lepší a ten nad námi to musí, je-li, vid?t. Asi takto o tom uvažuji a takto chápu víru a m?j vztah k ní.
P?esn? vím o ?em mluvíš, sám jsem totiž taky v??ící, ne že bych pat?il k n?jaké církvi, ale p?es východní u?ení jsem se nakonec i jako žák Sri Chinmoye dostal ke Kristu. Je to zajímavý vývoj a vím, že  nijak ojedin?lý v západní spole?nosti. Protože jistá volnost ve východních filozofiích, ale stejné je to i u Krista, nebo? se nikde nedo?teš, že by se tvoje víra m?la projevovat tím, že máš chodit pravideln? do kostela, to si tam zabudovali až církve, aby m?li nad lidmi moc, zrovna tak buddha ne?íká, že máš ob?tovat a meditovat v tu a tu dobu. ?ekl bych, že u obojího se nástroj, který m?l ?lov?ku pomoci se nau?it ur?ité disciplín?, než ti ur?itý návyk vejde do krve, stal prost?edkem k uzurpaci. Pro m? je dnes d?ležité, že jsem schopen se v dané chvíli v koloto?i d?ní kolem m? zastavit, zklidnit, zhodnotit, co jsem ud?lal a ?eho jsem byl sv?dkem, a vzít si z toho pou?ení pro chvíle, až se do obdobné situace zase dostanu, abych neopakoval bu? své chyby, nebo chyby jichž se dopustil n?kdo jiný. Aby mi zkrátka tohle malé zamyšlení pomohlo postoupit zas o krok dál. Je to vlastn? takový trénink na život. P?i tréninku ?lov?k taky zvolí ur?itou formu o níž je p?esv?d?en, že by mohla být tou správnou, a postupnými kr??ky, jak si vždy nabije, ji p?ibližuje k dokonalosti.
A pokud jde o chození do kostela, ur?it? proti n?mu nic nemám, ale nemyslím si, že Boha lze nalézt jen tam. Jist?, prost?edí kostela, ur?ité p?ítmí, obrazy, výjevy, to, že kostely byly stav?ny v místech zlom?, kde proudí síla zem? a stýká se se silou z vesmíru, je p?edpoklad, že atmosféra, která zde panuje, mi pom?že se zklidnit, zamyslet se a najít odpov?di na moje otázky. Navíc v lét? se zde mohu zchladit a v zim? tu naleznu teplo, které mi také m?že v danou chvíli pomoci po t?lesné stránce.
Možná ješt? jednu d?ležitou v?c je t?eba ?íct, že k Bohu bychom se nem?li obracet jen ve chvílích, kdy nám je t?žko, ale m?li bychom být s ním prost?ednictvím své duše spojeni stále, jak ve chvíli smutku, tak ve chvíli št?stí, ale hlavn? stále.
Jinak sám Ježíš ?ekl: „Každý ?lov?k se má stát chrámem, a já se zabydlím v každém, kdo m? pozve dovnit?.“
To o ?em, jsme nyní mluvili, nebylo jen proto, že jsem cht?l znát tv?j názor na otázku Boha, ale mí?il jsem tím k další záležitosti, která je dosti opomíjena, a to je otázka motivace a v?bec p?ípravy na závody v?bec. Jak ty vlastn? trénuješ?
Zatím jsem trénoval spíš tím zp?sobem, že jsem jen nabíhal kilometry, tedy obecnou vytrvalost. Speciální tempo, sílu, nebo rychlost, jsem netrénoval. Trošku jako o tréninku speciálního tempa se dá uvažovat, pokud vezmu to, že se snažím b?hat nap?. každých ?trnáct dní závody v Brn?nském poháru nebo pak v?bec závody jako takové. Je fakt, že po našich posledních rozmluvách jsem došel k názoru, že pokud se chci zejména zrychlit, tak s tím budu muset n?co ud?lat.
Jak je to s tebou co se týká potravních dopl?k?, regenerace, výživy v?bec apod.?
Je mi jasné, že jsou to dost zásadní v?ci, ale tady ?lov?k asi nejvíc h?eší, tedy hlavn? z toho d?vodu, že se mu nedostává ?as a pak taky finance. Pokud bych m?l možnost potravní dopl?ky získat sponzorsky nebo n?jak výhodn?ji, tak bych toho bral ur?it? víc. Takhle se alespo? snažím dopl?ovat C 500 mg denn? a v poslední dob? minerály Power Mins (Ca, Mg, Zn, Fe, Se, Mo, Cu), tedy to, co pro sv?j výkon a pro obnovu obranyschopnosti organismu pot?ebuji. Samoz?ejm? vím, že je na trhu mnohem víc povolených produkt?, které by mi pomohly zejména rychleji regenerovat, ale jak jsem ?ekl, ?lov?k si m?že dovolit jen to, na co má. Pokud jde o výživu jako takovou, tak si myslím, že ?lov?k by se m?l i v téhle oblasti pohybovat n?kde na st?ední cest?.
Pokud jde o stravování p?i závodech, tak moje osobní zkušenost je taková, že 100 km se dá odb?hnout na gelech, ion?ácích, vod?, s tím, že n?kde na 80 – 90 km si dám dva loky piva, abych si trochu srovnal žaludek. Pokud jde o 24hodinovku, 48hodinovku, nebo vícedenní b?hy, tak tam to samoz?ejm? nejde odb?hat jen na n?jakých ty?inkách, protože ?lov?k je za chvíli p?eslazený a dostane chu? na ku?e, okurku, jogurt, prost? na cokoli, co se dá jíst, jde jen o to se toho nep?ecpat. Dokto?i p?es výživu se na to samoz?ejm? dívají jinak.
Myslím si, že každý doktor, který chce d?lat poradenskou ?innost v téhle oblasti, by si m?l zkusit odb?hnout maraton, 100 km nebo 24hodinovku, aby v?d?l o co jde. Navíc t?žko jim ?lov?k bez toho, aby m?li vlastní zkušenost, m?že ?íkat, že si b?hem závodu dá takovou kombinaci jako je nap?. pivo, jogurt a d?tská p?esnídávka. P?itom jsou to už vzhledem k celkovému vy?erpání, n?kdy dehydrataci, nebo kdoví pro?, jediné potraviny, které je ?lov?k schopen  p?ijmout.  D?ležité  je  to  i proto, že  pokud  nejsi  schopný jíst, tak zákonit? kon?íš, protože tyhle závody se nedají b?žet z podstaty.
To je hodn? d?ležité si uv?domit a nau?it se jíst p?i závod?. Nau?it se to ale musíš v tréninku, v závod? samotném už je v?tšinou pozd?. Prožil si to prakticky každý ultramaratónec, najednou máš v puse knedlík, který nem?žeš polknout a jseš v loji.
Jirko, poslední otázka, co na tvoje b?hání ?íká okolí a co rodina?
Když jsem za?al zase po letech b?hat, tak jsem se zejména u jiných lidí setkával s udiveným pohledem, jakoby ?íkajícím: „ty ses asi úpln? pomátl.“ Jak jsem ale za?al dosahovat ur?itých výsledk?, tak už se ty pohledy spíš stávaly obdivn?jšími, a dneska už nikomu nep?ijde, když m? vidí jak kolem n?j b?žím. Spíš bych ?ekl, že lidi za?ínají být rádi, že n?koho takového znají.
Pokud jde o rodinu, tak musím ?íct, že doma mám, jak ze strany Jitky, tak i holek, skv?lé zázemí. Možná je to i tím, že se snažíme d?lat všechny v?ci dohromady, že se je snažím brát co nejvíce sebou. Ur?it? si myslím, že to, že m? mohou vid?t, jim pomáhá m? lépe pochopit, a zárove? jsem rád, že jim alespo? takto mohu projevit vd??nost a hlavn? být s nimi, nešidit tak ani je ani b?hání. Proto bych jim cht?l nakonec touhle cestou pod?kovat.
rozmlouval Miloš Škorpil 

Ji?í Krej?í (nar. 1966) za?al b?hat jako dorostenec a po delší p?estávce se k b?hání vážn?ji vrátil až ve 33 letech. Za sedm let se sta?il vypracovat mezi nejlepší sv?tové ultramaratonce, když v roce 2005 vytvo?il nejlepší sv?tový výkon v b?hu na 12 hodin. V roce 2005 se stal také poprvé mistrem ?R a to v b?hu na 100 km. 

Z dosažených výsledk?: 2005 – Mistr ?eské republiky v b?hu na 100 km,  2002 – vít?z Transmo­ravského masochistického ultramaratonu, 2006 – vít?z závodu Evropského poháru v ultramaratonu – Brdská 50, nejlepší výkon na 100 km – 7:26:14, nejlepší výkon na 24 hodin – 243,634 km, nejlepší výkon na 12 hodin – 143 km.