Kolik bylo nakonec členů štafety a jaký byl systém jejich nasazování?

“Na rozdíl od Kipchogeho jsme neměli žádného vodiče. Měli jsme auto s časomírou, které kroužilo před štafetou s aktuálním časem. Na startu se sešlo celkem 28 borců odhodlaných absolovovat svůj 1005 m dlouhý úsek v čase pod 2:50. Bylo tedy jasné, že polovina z nich bude muset na trať vyrazit hned dvakrát, a na to už si předem nevěřil téměř nikdo. Stanovil jsem tedy pořadí prvních 28 okruhů s tím, že každý, kdo doběhne, mi sdělí, jak na tom byl a jak moc si věří nebo nevěří na repete o 70 minut později. Po spárování s časem jeho okruhu jsem pak narychlo sestavoval pořadí od 29. úseku dále. Poměrně velká část běžců ale přísný limit 2:50 nezaběhla už v prvním okruhu. A z těch, kteří to dali, někteří na repete nevypadali…”

No právě, jak jsi postupoval?

“Vše se šilo hodně horkou jehlou, ale jiná možnost vlastně v tomto počtu běžců nebyla. V době, kdy jsme dolaďovali druhé okruhy, jsme se navíc poměrně výrazně propadli za Kipchogeho mezičasy a tlak na všechny se tak ještě zvýšil. Kluci se z toho ale nesložili a pustili se do dalších okruhů na hraně svých možností. I tak nám ale dva okruhy zely prázdnotou, a tak jsme narychlo hledali dva supermany, kteří by byli schopni vsadit v tomto smrtelném tempu okruhy tři. I s rizikem, že ten třetí neustojí a složí tím úsilí 27 parťáků. Pochopitelně se do toho nikdo nehrnul, a tak jsem pod tíhou okamžiku vybral Radima Grebíka a Nicolase Vojtáše, kteří se mi v tu chvíli zdáli jako největší trumf. V záloze jsem měl syna Filipa a Honzu Bergra, kteří šli i druhý úsek výborně. Oba to zvládli jako profíci a do posledního okruhu to předali Pavlovi Maslákovi s dostatečným náskokem, aby to bez nervů dotáhl až do cíle. Pro Pavla je kilometr něčím, jako maraton pro specialistu na 10 km. Takže i na něm bylo vidět, že tam nějaká nervozita byla a také obava o společný výsledek. Atmosféra v cíli poté, co všichni proběhli cílem v čase 1:59:16, byla doslova nepopsatelná! A kámen, co mi spadl ze srdce, by nás v tu chvíli asi všechny zavalil.” 

Proč jsi neběžel ty sám?

“Tempo pod 2:50/km jsem byl schopný vyvinout naposledy odadem tak před 15 lety… (smích) Možná bych se dostal někam ke 3:00, ale určitě ne pod tři po extrémních triatlonech, které jsem si naložil v posledních třech víkendech (Ultra 515 Czech, XTRI Montenegro a Winterman XTRI). Určitě bych klukům průměrný čas nevylepšil. Chtěl jsem to udělat jako skvělou akci pro mladé kluky včetně mého syna, kteří tuto rychlost mají.”

Jak moc jsi věřil v úspěch v momentech, kdy někteří členové štafety tempo neudrželi?

“Začínali jsme od těch domněle nejrychlejších a zpočátku jsme po vteřinkách na Kipchogeho získávali. Pak ale v polovině přišly pomalejší úseky a náskok byl rázem pryč. Bylo mi jasné, že až do toho půjdou ti rychlejší kluci v únavě podruhé, bude to už mnohem náročnější a o to víc jsem je musel hecovat. Pomalu jsme se začali vracet do boje a nakonec to těsně vyšlo. Myslím, že ti kluci sami si neuměli představit k jakému výkonu je dokázal spíkr Vlado Baron, nadšení diváci i jejich parťáci vyhecovat! Ale stačila jedna křeč do jedné z 56 zůčastněných nohou a mohlo být po všem. Takže ve mně by se krve nedořezal až do poslední předávky, kdy už jsem si nepřipouštěl, že by to atletický mistr světa nedotáhl.”

Světový rekord v maratonské štafetě je 1:30:40,3, to je propastný rozdíl z pohledu nezasvěceného. Kdo z českých běžců by musel běžet, aby to vyšlo?

“O tomto pokusu jsme věděli, ale kromě vzdálenosti v něm moc podobnosti s Kipchogeho výkonem nevidím. Maratony se běhají na asfaltu a ne na tartanovém oválu. Na zmíněné akci se střídalo 59 běžců po 223m úsecích, takže šlo vlastně o štafetu sprinterů na dráze. Zvolili jsme proto asfaltový okruh a vzdálenost, která se už sprintem rozhodně nazvat nedá a kterou v daném tempu zvládne jen opravdu hodně kvalitní běžec. Myslím, že naše štafeta se Kipchogeho pokusu a velkým městským maratonům blíží výrazně více než dráhový rekord z USA. Ale mým cílem nebyl zápis do Guinessovy knihy rekordů, ani do té české. Chtěl jsem se jen pokusit o překonání magické dvouhodinové hranice, vzdát hold neskutečné výkonnosti nejlepších světových maratonců v čele s Kipchogem a dát našemu dravému mládí šanci ukázat, že by mu dokonce byli schopni i utéct na trati, aniž by se jednalo o krátký sprint.”

Jak moc ovlivnil přípravy a samotný průběh právě Kipchogeho úspěšný pokus z Vídně?

“O termínu 20. října jsme rozhodli už na jaře, dokonce se kvůli tomu o týden posouval tradiční termín Havířovské 10, protože jsem měl první volný víkend až teď. Kipchoge se k nám se svým INEOS 1:59 přidal až nedávno a tajně jsme doufali, že poběží také až 20. října, kdy jeho „okno“ pro vídeňský pokus končilo. Na rozdíl od nás se ale pořadatelé zalekli rostoucích teplot a šli do toho hned 12. října. Alespoň jsem měl díky nastavení laťky o 20 vteřin níže na 1:59:40 před sebou dalších pár bezesných nocí…”

Tvá sympatická akce byla zpestřením domácí závodní sezony. Kdo vše se na ní podílel?

“Celá akce byla naprosto nezisková a chtěl bych moc poděkovat partnerům za to, že nakonec úspěšní štafetáři neodešli úplně s prázdnou. Havířovská 10 zajistila trať, pořadatele i skvělého spíkra, Playbo­y.cz věnoval všem exkluzivní kalendář 2020 v ceně 800 Kč – a Grebík s Votášem mají hned tři (smích) -, Atex vyrobil nádherná trička z top materiálu, Nutrend věnoval každému balíček produktů a všichni také absolvovali své úseky s wattmetrem STRYD, takže dostanou výslednou analýzu svých úseků.”

Máš nějaké další sny či tajná přání? Je vidět, že sportem už se hodně bavíš, stane se z tebe pořadatel?

“Snů se mi už spousta splnila a pořád se mi zdají nové. Sportem se neskutečně bavím a nemám problém stát na obou stranách bariér. S číslem na hrudi i se startovní listinou a stopkami v ruce. Co bude kdy převažovat, to teď neřeším.”