Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

UKÁZKA Z KNIHY: Maraton už nestačí, pocit výlučnosti se rozplynul

UKÁZKA Z KNIHY: Maraton už nestačí, pocit výlučnosti se rozplynul
foto: Verbum Publishing

Jitka Jeníková | 23.09.2020 | přečteno: 1378×

Maraton nepředstavuje zdaleka takovou výzvu jako dřív. Benevolentní limity a sociální sítě mohou snadno vzbudit dojem, že maraton už běžel každý: šéf v práci, bába s roštím, maminka s kočárkem, soused pozpátku v kostýmu jednorožce… Pocit výlučnosti, který se se zdoláním legendární vzdálenosti pojil, se postupně rozplývá. Potřeba cítit se výlučně ale nemizí. UKÁZKA Z NOVÉ KNIHY – PODPOŘTE JI NA HITHITU

Čím dál víc lidí si chce zkusit ultra. Může za tím být touha poznat a posunout vlastní hranice, zjistit, kam až se dokážeme dostat a pokusit se to ještě o kus překonat. Může za tím být snaha dokázat si, že limity neexistují. Může to být výzva. A taky z toho může být parádní fotka na facebook, kterou dokážete okolí, že jste opravdu hodně drsný týpek, který toho opravdu hodně vydrží.

„Ultramaraton vyžaduje specifický životní styl a výkon,“ vysvětluje Zbigniew Waśkiewicz, vedoucí výzkumného týmu, jenž publikoval závěry studie zkoumající motivaci ultramaratonců. „Není možné se připravovat jen pár týdnů na jeden závod, jako je tomu v případě půlmaratonu nebo třeba i maratonu.“ S kolegy, kteří se na studii podíleli, dospěli k převratným závěrům – že ultramaratonci jsou o něco málo starší než maratonci a půlmaratonci a nejsou tolik motivováni dočasným úspěchem. Hm, kdo by to byl řekl.

Přestože se ultramaraton těší většímu zájmu teprve v poslední několika letech, podle statistik DUV (Deutsche Ultramarathon Vereinigungu) se ten úplně první běžel už v roce 1837. Jednalo se o závod na trati Londýn-Brighton dlouhý 85 kilometrů. Vítězem se tehdy stal šestačtyřicetiletý John Townsend v čase 8:03:24.

Ultramaraton může mít řadu podob – může se běhat po silnici nebo po stezkách, může se běhat na oválu, může mít různou vzdálenost, může to být závod etapový nebo závod, kdy máte časový limit a ten musíte splnit (jak a jestli budete spát, je na vašem rozhodnutí). Můžete se snažit uběhnout co největší vzdálenost za stanovený čas (dvanáct, dvacet čtyři nebo čtyřicet osm hodin). Zkrátka se dá říct, že ve chvíli, kdy běháte rádi daleko, vždycky budete mít z čeho vybírat.

Průměrný ultramaraton nicméně měří sto kilometrů, trvá sedmnáct hodin a dokončí jej jen každý druhý startující. To je poměrně drsná statistika. Jsou závody, kde je „úmrtnost“ ještě vyšší. Během putování se musejí účastníci vypořádat často s celou řadou nečekaných situací – to, co normálně jíte, najednou jíst nezvládnete, to, co normálně pijete, vám najednou nechutná. Nikdy jste nezvraceli? Tak teď budete.

Ve výčtu potíží a nečekaných situací, se kterými se nejspíš budete muset vypořádat, bychom mohli pokračovat. Tak třeba křeče – nikdy vás nebraly? Inu, všechno je jednou poprvé. Jedna z aktuálně největších hvězd ultramaratonu, Američanka Courtney Dauwalter, si při stomílovém závodu Run Rabbit Run v roce 2017 dvanáct mil před cílem uvědomila, že postupně přišla o zrak. Všechno bylo najednou bílé. V tu chvíli vedla ženské pole a rozhodně neměla v úmyslu zastavovat. „Nepřipadalo mi, že je to permanentní,“ vysvětlovala v rozhovoru s Billym Yangem. Později se ukázalo, že šlo skutečně o dočasný stav, tzv. edém rohovky, nicméně během devatenácti kilometrů, které jí z trati zbývaly, bylo sedm po regulérní horské cestičce a až poté se dostala na širší cestu vedoucí do lyžařského střediska, kde se nacházel cíl. „Co pár set metrů jsem se slušně nacpala prachem,“ připustila poté. Po jednom z pádů jí začalo něco téct z čela, a protože neviděla, co to je, vyhodnotila to jako pot. Byla to krev. Courtney doběhla (dočasně) slepá s rozbitou hlavou jako první.

Ve stejném roce vyhrála jiná velká hvězda ultramaratonu, Kilian Jornet, jednu z nejprestižnějších trailových stomílovek na světě, Hardrock 100, s vykloubeným ramenem a rukou zavěšenou na pásce. Kilian si rameno vykloubil na 22. kilometru a místo, aby závod vzdal, pokračoval dál. Do cíle dorazil po 24 hodinách a 32 minutách a druhému muži nadělil 23 minut. Zkrátka, sportem ku zdraví.

Takže až se vám nebude příště chtít běhat, protože vás tu píchá a támhle tahá, nebo dokonce jen proto, že venku fouká nebo je zima/vedro, vzpomeňte si na Kiliana nebo Courtney. Člověk se prostě občas musí kousnout. Pokud budete čekat na ideální běžecké podmínky, je dost dobře možné, že nevyběhnete nikdy.

Pozn.red.: Ukázka z knihy Do formy – společně i každý zvlášť, kterou můžete podpořit v právě probíhající kampani na serveru Hithit.

Komentáře (Celkem 4)

Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Jizi žena 23.09.2020 16:26:34

Maraton nepředstavuje zdaleka takovou výzvu jako dřív. Benevolentní limity a sociální sítě mohou snadno vzbudit dojem, že maraton už běžel každý: šéf v práci, bába s roštím, maminka s kočárkem, soused pozpátku v kostýmu jednorožce… Pocit výlučnosti, který se se zdoláním legendární vzdálenosti pojil, se postupně rozplývá. Potřeba cítit se výlučně ale nemizí.
Odkaz na článek

avatar

check_drummer muž 06.10.2020 00:59:43

Taktak, větší výzva je 10km pod 35min nebo třeba 1500m pod 4:20. :-)

Motto: Spojení jako "běž nakoupit" ukazují, že běh je stejně přirozený jako chůze.
avatar

Zem

rudo muž 06.10.2020 08:21:33

Čím dál víc lidí si chce zkusit ultra. Může za tím být touha poznat a posunout vlastní hranice, zjistit, kam až se dokážeme dostat a pokusit se to ještě o kus překonat. Může za tím být snaha dokázat si, že limity neexistují.

je to naopak, neschopnost a lenivost behat rychlo a podstupit k tomu trenink vedie „bezcov“ ku maratonu aj za 4–5 hodin a ked aj to je moc rychle tak ku ultra

je to prave naraz na osobne limity a nasledny utek k dlhsiemu a pomalsiemu

a pre mnohych uz potom niet cesty nazad

zostanu naveky pomali a vycerpavaju si zivotnu energiu placanim sa dlhe hodiny v podstate koli nicomu

Motto: 528 citaj: geopolitics.co
avatar

Bratislava

Celkem 142498 km
Minulý měsíc 0 km

Mato muž 06.10.2020 08:43:10

>> rudo, 06. 10. 2020 08:21:33

Ale takto vseobecne by sme to mohli povedat o kazdej discipline nad 400m, kedze to je asi najdlhsia trat, ktoru este prezije aj cisty sprinter. Ak to nevies pod 50s, tak len kvoli neschopnosti, lenivosti behat rychlo sa posuvame dalej?

To je absurdne.

Ak si uvedomime a prizname, ze kazdy mame ine schopnosti/danosti a v niecom som lepsi a ine mi nikdy nepojde dobre, aj keby som spal na drahe, tak to nevidim ako nedostatok vole, ked si vyberiem inu trat, ktora bude lepsie korespondovat s mojimi schopnostami, mentalnym nastavenim, ci treningom, ktory som schopny a ochotny v danych zivotnych podmienkach absolvovat.

Zo zdravotneho hladiska by vsak vacsina ludi spravila lepsie, keby sa venovala skor pohybu ako takemu, ako behu. Ono totizto, napriek vselijakym popularnym sloganom, bezcom nemoze byt kazdy. Tak ako nie kazdy moze byt akrobatickym lyziarom, ci gymnastom lietajucim nad hrazdami.

Popobehnut, ci obcas sa prebehnut je jedna vec, behat pravidelne do vycerpania je uplne ina zataz, na ktoru, zial, vacsina ludi nema aparat. McDougalovi sa asi otvara nozik vo vrecku, ale je to kruta pravda, najma z dlhodobeho hladiska.

avatar

Zem

rudo muž 06.10.2020 11:00:20

>> Mato, 06. 10. 2020 08:43:10

ak mas vacsi talent vyhrat na 1500, alebo na 3km prek.

tak to nie je utek z pomalosti na 200m

ale mysliet si, ze ma nejaky vyznam sa vytrapit na 42km za 4H ?

ak das M za 2:10, tiez to nie je utek od pomalosti na 400m.

ale hobik pre zdravie by mal co sa tyka vzdialenosti koncit niekde pri teste zvanom hodinovka.

Motto: 528 citaj: geopolitics.co
Nalezené položky: 5 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.