Už od příjezdu na závodiště bylo zřejmé, že toto bude závod s dobrou atmosférou. Děti zrovna přibíhaly do cíle za bujarého potlesku a já už si představoval, jak budu se stejným elánem a potleskem přibíhat po dnešním půlmaratonu.

Pořadatelé nám slíbili teplé počasí, a to se naplnilo. Teploměr ukazoval krásných 26 stupňů a závodníci se již řadili na start. Mezi nimi byl také dvojnásobný vítěz půlmaratonu Dalibor Bartoš. S kolegou Radkem jsme společně hájili barvy týmu Actigo, a proto jsme doufali v co nejlepší výsledek.

Závod byl odstartován a téměř 300 běžců se rozběhlo závodit. Radek i já jsme měli na dnešní den jiné cíle, a proto jsem se od něj záhy oddělil a snažil se postupně probojovávat více dopředu startovního pole. První kilometr závodu vedl po dostihovém závodišti a běžci museli po chvíli překonávat také trojský val. Díky tomu jsem hned pocítil plnou koňskou sílu a rozběhl to tempem 4:16/km.

Z dostihového závodiště nás trasa vedla lesem, kde jsme strávili zbytek závodu. Les to byl krásný a cesty rovné, proto jsme se rozhodl tempo držet co nejdéle. To se mi dařilo první čtvrtinu závodu, než jsem musel zpomalit na 4:20/km. Čtyřtýdenní absence pořádného běhání a nemoc si začínaly vybírat svou daň.

Na 8. km byla naštěstí občerstvovačka s vodou a ioňtákem. Věřil jsem, že ionťák mne zase trochu nakopne k zrychlení. To by se určitě podařilo, kdybych ho vypil. Mně se ale podařilo si jej stříknout do očí. Najednou jsem na něj přestal mít chuť, zbytek jsem zahodil a namísto toho jsem se snažil tu sladkou tekutinu dostat z očí.

Dále už to byla pohodička, stačilo se vyhnout další občerstvovačce, abych neudělal stejnou chybu, přeskočit pár kobylinců a nenarazit do projíždějícího koně, jako to málem zvládl Radek, a už jsem se blížil do cíle. V cíli mne čekala překrásná medaile a slíbená hlučná podpora mojí rodiny a dalších fanoušků.

Přestože jsem doufal v čas pod 1:30, s konečným výsledkem 1:33 nejsem nespokojen. 17. místo celkově a 5. v kategorii bylo to nejlepší, čeho jsem byl ten den schopen. Díky spolupráci s časomírou IronTime měli uživatelé Actigo své výsledky v aplikaci obratem.

Po závodě jsem ještě zůstal na bohatou tombolu. Štěstí se na mne bohužel neusmálo, ale naštěstí tam měl stánek Fitnessshop, takže jsem s prázdnou neodcházel. Proteinové low carb tyčinky jsem jim prostě musel vykoupit.

Závod jsem si moc užil, a bude-li možnost, určitě se ho zúčastním i příští rok. Pokud se vyhnu ionťáku v oku, tak věřím, že budu v cíli o pár vteřin rychleji. Proč byste měli zvážit se přihlásit na další ročník? Jedná se o rychlý, rovinatý závod se skvělou atmosférou, u kterého máte šanci si zlepšit své rekordy. V cíli vás čekají krásné medaile a vyhlašují se vítězové v mnoha kategoriích – 20, 30, 40, 50, 60 let. A hlavně – tombola s velkým množstvím krásných cen, včetně soudku piva.

Chcete-li zažít závod s příjemnou a přátelskou atmosférou, máte stále možnost se registrovat na Salomon Prague Park Race – Konopiště 30.9.2023, nebo Salomon Prague Park Race – Prokopské údolí 21.10.2023. Třeba se tam společně potkáme v cíli.

Pokud vás zajímají další články ze závodů nebo mé přípravy, sledujte mne na instagramu RumRunner.