“Vlastně ani nevím, co budu běhat potom. Zatím si jen tak povídám s borci, se kterými se potkávám na závodech Běhej lesy a samozřejmě některé z akcí, které si zaběhli, zní hodně lákavě,” začíná vyprávění člověk, který měl sice ke sportu a turistice velmi blízko, ale sám se za výkonnostního běžce rozhodně nepovažuje.

“Já se při běhu kochám! Běhám si na pocit, když doběhnu a cítím se skvěle, jsem nadšený. Hodinky vůbec nemám, běhy si eviduji v apce Runtastic a jen si po závodě zkontroluji, jak mi to běželo nebo naopak neběželo na některých klíčových místech trasy.”

Sjezdit tolik závodů v celostátním seriálu, to obnáší i hodně kilometrů za volantem. AI nám spočítala, že to je něco přes 7000 kilometrů ročně, pokud se rozhodne nechybět na žádném ze závodů.

Někdy jede sám, jako naposledy, kdy jel štreku Frýdek-Místek – Klínovec, někdy s rodinou, když si chtějí udělat krásný výlet třeba do slovenských hor. Na těch je ostatně slovenská verze – mladší sestřička Běhej lesy – vystavěná. Ne že by v Česku nebylo na co vybíhat, ale přeci jen výhledy na tatranské masívy to lehce přebíjejí.

Na Tomášovi je znát, že cestování a turistiku miluje. Z rukávu sype místa na mapě dané lokace, byť je od jeho domova notně vzdálená. Ostatně dříve se kolikrát sebral a vyrazil na celodenní výlet po svých. Pak přišla rodina a práce a zaměstnání v cestovkách vyměnil za asi lukrativnější, ale maličko sedavější povolání. A i proto se dal na běhání.

“I na chození po horách bylo míň času, a když už jsem se na hory na konci roku 2015 dostal, tak to bylo s kočárkem… Takže jsem začal běhat, v roce 2016 přišel onen první závod Běhej lesy Bílá, bylo to hned napoprvé 20 km.” Což není úplně typická začátečnická štreka, ale Tomáše neodradila, spíš navnadila k dalšímu a hlavně pravidelnému pohybu.

Když se jej dnes zeptáte, co by vzkázal těm, kteří o běhu jen přemýšlejí, zamyslí se a pak opatrně přizná: “Já vlastně nevím, proč někdo běhat nechce. Já už si to bez běhání neumím představit.”

Sám měsíčně nasype do apky něco kolem 130 km. Takřka vše v trailovkách a v terénu. Jednou jej kamarádi překvapili a koupili mu silniční půlmaraton na Mallorce. A při něm pochopil, že příroda a nerovný povrch jsou mu podstatně bližší. Ostatně silniční běhací boty si pořídil poprvé nyní, až po deseti letech běhání!

Jak dlouho mu trvalo, než se proběhal od prvních ufuněných krůčků do běžecké kondice? Tak touto otázkou jej rozesmějete. “Vždyť já se jako začátečník kolikrát cítím i dneska! Ne nadarmo mi v Běhej lesy dali přezdívku Zlatý medvěd (za 80 a více startů) a já, když při závodě náhodou někoho předbíhám, tak na něj volám: ‚Pozor, běží medvěd!‘”

A ulehčeně dodává, že na opravdového medvěda zatím na Slovensku ještě nenarazil. Možná nevíte, ale při jednom z tamních dílů Behaj lesmi mají závodníci na botách rolničky, aby případného “méďu” vyplašili. “Já to mám dobrý, já běhám v chumlu uprostřed startovního pole. Horší to mají ti běžící osamoceně vepředu nebo na chvostu pole,” směje se Tomáš. Pokud byste někdy na Běhej lesy vyrazili, vcelku snadno jej poznáte podle hodně barevného “repre” dresu jeho zaměstnavatele.

Jelikož často kvůli práci cestuje, boty má občas s sebou v autě. A s podobně naloženými kolegy pak vyrážejí poznat místa i daleko od Ostravska.

A jaký závod Běhej lesy či Behaj lesmi mu učaroval nejvíc? Tady vás notně překvapí. Přestože o sobě tvrdí, že to je kochací typ běžce, z celého portfolia jmenuje Týmovku. Která sice také nabídne přírodu (Vysočiny), ale primárně je o soutěžení týmů a odehrává se i za tmy.“ To se měním v lovce a bojovníka za tým! A taky se mi líbí, že si běžím sám v noci lesem a skoro nikoho nepotkám.”

Pozn. red.: Článek je součástí mediální podpory seriálu Běhej lesy.