Hrával jste v mládí hokej na ligové úrovni, dokonce jste nakoukl do repre. Hokejista a běh?!? To se až na výjimky úplně nerýmuje. Kdy a proč jste začal běhat?

“Běhat jsem začal přibližně ve svých 24 letech (Roman je ročník 1988, pozn.red.) a důvod byl prostý – dlouho jsem hrál hokej a měl jsem stálý energetický výdej, tak jsem místo toho zvolil běh. Přivedl mě k tomu můj kamarád, se kterým jsem na vysoké škole bydlel. Byl to také bývalý hokejista a ten se teda rozběhal na opravdu výborného ultraběžce. Vždy mě vytáhl v pět ráno na nějaký kratší výběh a odpoledne jsme si to zopakovali. S ním jsem toho natrénoval opravdu hodně hodně moc. Hokej mám stále rád, i když už ho hraju pouze rekreačně.”

Jakého běžeckého úspěchu nebo mety si ceníte nejvíc?

“Já se přiznám, že si po tom, co jsem už pár let neběhal ultramaratony, cením každého dlouhého běhu, který se mi podaří zaběhnout. Já byl vždy na startu jeden z největších. I v dobách mého největšího běžeckého vzrůstu jsem měl kolem 86 kilo. Takže pro mě byl každý ultramaraton, půlmaraton i maraton, které jsem uběhl úspěch. Kdybych měl ale něco vypíchnout, tak jsou to určitě ultramaratony – myslím, že jich bylo sedm.”

Co vás na nich zaujalo nejvíc?

“Miloval jsem to! Miloval jsem, když jsme vybíhali v deset večer a běželi po tmě s čelovkou na hlavě. To mě bavilo a byl to dlouhý čas strávený sám se sebou, který ne každý má možnost zažít. Jenom běžíte, mlčíte, soustředíte se na to, jak dýcháte, jíte, pijete. Také mě fascinovalo to, že lidské tělo dokáže zvládnout takové obrovské sportovní výkony.”

A proč už tedy dlouhé běhy dnes ne?

“Na dlouhé běhy musíte mít čas. Čas na trénink, čas regenerovat, protahovat se, dobře jíst a tak dále. A já mám pocit, že ten už nemám. Pamatuji si, že když jsem po čtvrt roce intenzivního tréninku uběhl 106 km v Podkrkonoší a sedl si na lavičku, došlo mi, že dál a rychleji už asi nikdy neuběhnu. Byl to pro mě obrovský úspěch, ale věděl jsem, že to je asi také můj vrchol. Tam jsem zřejmě ztratil motivaci.”

Jakou část týdne tvoří dnes běhání? Ještě zbyly nějaké sportovní ambice, nebo je to nyní čistý relax?

“Dneska už je běhání čistý relax. Spíš si zajdu na tenis nebo na hokej. Běhání se pro mě stalo takovým rychlým únikem do sportu – vezmete si boty a jdete ven. Snažím se jednou týdně si zajít zaběhat, ale ne vždy se to povede. Kdybych vám teď řekl, že seriozně běhám, tak budu lhát (smích). Stále to mám moc rád, ale už je to spíše jen možnost vypnout hlavu a zavzpomínat na staré časy.”

To je ale přece také forma běhu, jít si orazit. Nejde vždy jen o výkony a překonávání se. Jak byste sám sebe popsal jako běžce?

“Ještě když jsem aktivně běhával, charakterizoval bych se jako běžec, který to má fakt rád. Já běh opravdu miloval a rozhodně jsem nikdy neměl žádné ambice. Nechtěl jsem dosáhnout nějakého času nebo výsledku. Pamatuji si, že jsem běhával jenom na tepovou frekvenci. Nikdy jsem moc neřešil čas na kilometr. Když mě tělo pustilo a tepovka byla super, tak jsem dokázal běžet 4:50 na kilometr, ale když ne, tak jsem se v klidu ten kopec vyplazil a bylo mi celkem jedno, v jakém čase.”

Byť už dnes běháte méně usilovně, máte svou oblíbenou lokalitu?

“Určitě mám a je jich celkem dost. Spoustu a spoustu kilometrů jsem naběhal v Kunratickém lese, který zbožňuju. Mnoho lidí chodí jenom okolo, ale když vejdete přímo doprostřed lesa, je tam nádherná skála na kterou vyběhnete. Také jsem rád běhal v Prokopáku. Tam když vyběhnete nahoru, máte krásná místa kde nikdo není. Těch míst je hodně, když to ale shrnu, vždy jsem se snažil běhat v přírodě. Nikdy jsem nešel běhat do města, protože i ta příroda kolem je jedna z věcí, která mě na běhání bavila.”

Máte projekt #BEZADRESY, kdy jezdíte lidem vařit až k nim domů. Zbyde při tom čas na běh, když se třeba vydáte do nějaké zajímavé lokality?

“Toho času právě bohužel moc není, takže když mám jenom chvilku volna a nestíhám nějakou delší sportovní aktivitu, nazuju si boty a vyběhnu aspoň na čtyřicet minut. Je pravda, že vaření mi bere spoustu času, takže je to takové #BEZADRESY a #BEZČASU, ale já vaření u lidí zbožňuju. Je to něco, co mě naplňuje podobně jako mě kdysi naplňovalo běhat ultramaratony. Já o sobě vždy říkám, že bych nedělal nic, co mě nebaví. A nakoupit si suroviny a přijet k lidem uvařit domu je to, co mě právě teď baví nejvíc. Stačí na webu vyplnit formulář, vybrat menu, napsat, kde bydlíte, a já se rozjedu k vám do kuchyně.”

Díky vaší popularitě po vítězství v soutěži MasterChef jste se stal i tváří známé značky a na rukou se vám objevily nové sportovní hodinky. Jak moc to člověka znovunakopne ke sportu?

“Přiznám se, že mě hodně nakopává mít na ruce hodinky, které mi měří aktivitu. I když nejsem typ člověka, co se žene za nějakým výsledkem, tak mě strašně baví měřit si věci typu tepová frekvence, EKG, kvalita spánku, stresu… tyto konkrétní hodinky dokonce měří průtokovost krve v žilách. Přijde mi hodně důležité kontrolovat si tepovou frekvenci, když jdete běhat. Mají také funkci zotavení, kdy vám měří, za jak dlouho se vaše tělo dostatečně zregeneruje po nějaké fyzické aktivitě. Je to dobrý nakopávač, který vám říká: Pojď, zvedej se a jdeme něco dělat. Skvělá je také výdrž baterie, kdy je můžete mít na ruce bez přestání až 21 dní a nemyslet na to, že je musíte nabíjet.”