Dan je pro mnohé diváky symbolem vědecké redakce České televize, pro fandy sportu ale nevyčerpatelným Duracellem s mikrofonem v ruce. V podcastu Kilometry Jiřího Ježka moderátor detailně popsal, co se odehrává v zákulisí maratonů z jeho pohledu, i jakým způsobem do tohoto světa promítá svůj vlastní vytrvalostní trénink.

Moderovat masový závod rozhodně pro něj není o klidném stání ve studiu za pultíkem. Zatímco u vodního slalomu, kde taktéž exceluje, přiznává, že komentuje výhradně pro diváky a otevírá jim taje jízdy v brankách, běžecké akce vnímá naprosto odlišně. Veškerou svou pozornost a hlasový fond směruje na samotné aktéry, aby jim pomohl vyždímat ze sebe i ty pověstné poslední zbytky sil. “Proto vlastně zůstávám celou dobu v cíli. Nehnu se odtud a dávám si high five se všemi závodníky.“

Být empatickým průvodcem dobíhajících hobíků si ovšem vybírá svou fyzickou daň. Rozdat několik tisíc plácnutí a neustále držet tělo v napětí a emocích znamená obrovský výdej energie, o čemž Stach vypráví se svým typickým nadšením: „Po komentování Světového poháru nebo třeba maratonu mě nejvíc bolí nohy. Já za maraton nachodím v cíli klidně i půlmaraton!“

Aby vůbec několikahodinovou zátěž bez potíží umluvil až “uzpíval”, aplikuje speciální techniky. Pije až neuvěřitelných osm až deset litrů vody denně, aby mu nevysychaly hlasivky, a zvuk vědomě tvoří rezonancí „přes záda“, aby krku ulevil.

Jako jeden z největších českých popularizátorů vědy si Daniel uvědomuje, jak moc technologie promlouvají do dnešní podoby vytrvalostních sportů. Obdivuje nové maratonské světové rekordy pod dvě hodiny a přiznává, že speciální boty dnes dokážou běžcům nahnat důležitá procenta výkonu. I v civilním životě nosí chytré hodinky a rád sleduje svou „baterii těla“ či klidovou tepovou frekvenci, která u něj dosahuje elitních hodnot kolem 42 úderů za minutu.

Když si ale jde sám zaběhat, nepotřebuje data. Obleče si staré kraťasy, ve kterých kdysi maloval byt v Českých Budějovicích, a vyrazí si vyčistit hlavu. Jednou se ale rozhodl svůj běžecký koníček povýšit, což se neobešlo bez komické vložky. Coby člověk ctící vědu a zodpovědnost se před přípravou na svůj opravdový maraton objednal ke sportovnímu lékaři na zátěžové testy, aby vyloučil skryté zdravotní vady.

„Vybalil jsem u něj ty věci, já jsem je ráno balil po tmě, abych nevzbudil doma rodinu, a zjistil jsem, že jsem si místo kraťasů vzal manželčinu sukni. Takže ten test na pásu jsem běžel v běžecké sukni.“

Sám nakonec absolvoval Třeboňský maraton v pěkném čase 3:44, ačkoliv snil o prolomení hranice tří a půl hodiny. Osobní zkušenost mu tak dodává obrovskou dávku respektu k výkonům těch, které zpoza mikrofonu hecuje.

Běh je oslavou lidského odhodlání, ale někdy dokáže být zrádný. Stach, který projevuje i obrovský přesah do lidskosti (dostal dokonce Cenu fair play), musel nedávno přímo u cílové pásky chytat borce, jemuž kvůli vyčerpání „vypínal mozek“ motorické funkce. I proto využívá Stach svou pozici autority k důraznému apelu na všechny amatérské běžce.

„Mám fakt prosbu na všechny: Když se vám tohle na závodech stane, tak zastavte. Fakt nestojí za to doběhnout za každou cenu. Nejlepší je zastavit, počkat až tam přijdou zdravotníci a pak doběhnout.“