Řada Tragédů dodnes běhá v prvních tmavě modrých trikách Tragéd Teamu, která zrealizovali právě Tučňák a Tragéd. Při PIM v květnu 2007 byl on a jeho Tučňák Team vyslancem Centra Paraple. Je také spoluautorem knihy Běháme po Praze a okolí, ve které je popsáno 35 běžeckých tras v této oblasti.

Kdy jsi udělal své první běžecké kroky, uběhl svůj první kilometr a co tě k tomu přimělo? 

Poprvé jsem zkusmo vyběhl v květnu 2005 a mojí motivací byla otázka: „Co ten Tragéd na tom běhání vidí tak zajímavého?“ Tudíž přiznávám, že on byl v mém případě ten spouštěč běhání.

Kdy jsi začal pravidelně běhat? Jak dlouho jsi vydržel běhat opravdu pravidelně? Běháš dosud? 

Týden po prvním běhání jsem vyběhl znovu. A pak zase znovu. A tak dále. Dokonce jsem si vedl o běhání blog. Byl jsem lapen. Vydržel jsem běhat pravidelně vždy do maratonu. Poté byla vždy kratší či delší přestávka. Nejdelší přestávka začala minulý rok v listopadu, kdy jsem si pochroumal páteř. Následné opravy a rekonvalescence zabraly tři čtvrtě roku.

Zažil jsi při běhu posměšné či pohrdavé poznámky kolemjdoucích? Vadilo ti to? Jak jsi na to reagoval? 

Zažil a nevadilo. Neřešil jsem to, neřeším a řešit nebudu. Je to každého názor a já mu ho neberu. Radost z běhání je totiž těžko sdělitelná.

Běháš jen pro radost a dobrý pocit nebo potřebuješ mít před sebou nějaký cíl, metu? Třeba závod, na který potřebuješ natrénovat apod.? 

Mám vždy nějaký bližší či vzdálenější cíl (např. maraton), ke kterému směřuji. Motivuje mě to. Na druhou stranu si užívám každý běh (zvlášť nyní, kdy je opravdu méně času) a snažím se mít dobrý pocit z každého metru. Nejsem ale žádný závodník, jezdím na závody jen občas a to především kvůli bezvadné atmosféře a lidem. Dobrý čas je vždy pouze příjemný bonus. Zásadně se nestresuji běháním.

Vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi zažil při běhu pocit naprosté euforie a uspokojení? 

Vždy po doběhu maratonu. Ten pocit je hodně silný a svým způsobem nesdělitelný. Znají to všichni, kdo to někdy doběhli.

A naopak okamžik, kdy jsi byl naprosto na dně a říkal sis: „Už nikdy víc“?

Něco takového ještě snad ani nenastalo. Každopádně vím, jaký je to pocit maraton vzdát… No, nic moc.

Jaké máš sportovní plány a cíle do budoucna?

Už dva roky slibuji širokému okolí a otravuji kamarády s myšlenkou, že konečně zkusím triatlony. Myslím, že nastal čas zkusit se trochu připravit na příští sezónu. Hlavní je, aby mi vydržel smír, který jsem uzavřel se svými zády. Doufám, že neporuší příměří. Od toho se to všechno odvine.

V minulosti jsi spolupracoval s behej.com, sleduješ i nyní běžecké stránky? Jak se ti líbí? 

Upřímně řečeno, už to moc nesleduji. Měl jsem to štěstí, že jsem založil (ne sám!) behej.com, dal dohromady celý projekt a poznal hromadu nadšených a hodně schopných lidí. Jsem rád, že server žije dál a nějakým způsobem se rozvíjí. To je příjemný pocit, když si uvědomím, co je za tím vším práce. V RSS čtečce mi zbylo pouze pár opravdu výjimečných blogů kamarádů nebo známých, které sleduji a kterým fandím při sportování. Občas mrknu do fóra a projedu témata. Toť vše.

Stál jsi u zrodu celého tragédího běžeckého hnutí, či jak to nazvat. Co říkáš tomu, jak se tragédí myšlenka uchytila a žije dál svým vlastním životem? 

Tak předně: za vše může Tragéd! Jak jsem se zmínil výše, i mě dostal k běhání. Ta základní myšlenka vzešla od něho. Samovolně se to pak transformovalo do současné podoby. A tomu pomohlo opravdu hodně lidí. Mám radost z toho, že ta myšlenka žije samovolně, že se z toho nestalo nějaké registrované hnutí, sekta nebo něco podobného. Nedávno jsem po více než roce znovu běžel závod a tragédí dresy nešly přehlédnout.

Chci využít tento prostor k tomu, abych znovu zopakoval, že Tragéd skutečně existuje! Není to pouze virtuální cosi, co tak nějak samo do sebe vzniklo. Mohu potvrdit, že je to moc fajn člověk z masa a kostí, který opravdu běhá i jinak sportuje. Jeho identitu ovšem sám od sebe neprozradím, tak zní naše dohoda.