ZÁPISKY NESPORTOVCE: Hon na sacharidy

Poznámka na vysvětlenou: tímto článkem se vracím v čase zpět do doby mých úplných začátků. Minulý článek o mém prvém závodě byl jen aktuálním odskokem v čase. 

Konečně přišel trénink, kdy jsem měl jen běžet. Byl to běh velmi pomalý, ale byl. Celých třicet minut jsem zvládl v podstatě naprosto rovnou trasu uběhnout bez toho, aby hodinky nějak extra vyváděly. Je pravda, že jsem se dvakrát dostal nad „povolených“ osmdesát procent, ale byl jsem schopen ještě stále běžet a dostat to zase pod.

Celé běžecké štěstí se vytratilo na dalším tréninku. Vše šlo moc dobře až do šestnácté minuty, tam jako by mne někdo vypnul. Nechápavě jsem koukal na hodinky, kde tepovka ani omylem nedosahovala limitu a spíš klesala. Smutné, zase jsem domu musel dojít pěšky.

Je jasné, že běh konzumuje energii a tu člověk musí dodávat. Úplně na tukové zásoby se jet nedá a nejsem žádná potrhlá teenagerka a stravuji se zodpovědně. Hodinky sice měří energetický výdej, ale snažím se i hubnout. Kdybych běhal a k tomu jedl jen zeleninu a krajíc chleba, tak to chápu.

„A jak jsi na tom s uhlovodanama?“ dostalo se mi jako odpověď na mé vylévání si zkoušeného běžeckého srdíčka. No tak to je zajímavá otázka.

Ze všech možných běžeckých koutů a poraden na běžce číhá poučka, že běžecká strava by měla být vyvážena v poměru 70% sacharidy – 15% tuky – 15% bílkoviny. Jímala mne hrůza, takovou dobu jsem se učil, jak běhat do 80% TF max, a teď abych začal hlídat ještě další procenta.

Existuje obrovské množství různých tabulek a dost se toho dá najít i na internetu. Abyste se vyhnuli stejnému znechucenému pohledu na svou snídani, jaký se dostavil mně, nedoporučuji k tomu zasednout, když si uděláte rohlík s máslem a hermelínem a k tomu „zdravou“ sklenici džusu.

Teď už začalo být jasné, jaký je rozdíl mezi boloňskými špagetami a španělským ptáčkem s knedlíkem. Energeticky jsou to jídla hodně podobná, nicméně z pohledu sacharidů se moc srovnávat nedají.

Následovalo období, kdy jsem nakupoval zhruba dvakrát tak dlouho, protože každá položka určená ke konzumaci musela být prověřena. A tak bylo možné vidět v supermarketech v Děčíne výjev, jak třeba u pečiva zákazníci v podstatě přesně vědí, jaký ten chleba jim chutná a kolik rohlíků poberou.

A do toho se tam motá člověk, který všechny možné balené chleby otáčí a hledá nutriční tabulku. Během toho celého hází pohrdavé pohledy na hromadu tukových rohlíků v akci, které mizí rychleji, než je stíhají dopékat.

Po čase se situace mnohem zlepšila, získal jsem obecné povědomí, jak to asi vypadá, a už nakupuji intuitivněji a rychleji. Navíc když se celkový jídelníček drží pevných kolejí, tak ho nějaké ty výjimky rozhodně nevykolejí.

Tomáš Rokos