Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

22. Marathon des Sables (5) – Triumf!

Marcela Labanová | 13.07.2007 | přečteno: 10257×

Pět náročných etap pouští mám za sebou. Nohy bolavé, plné puchýřů, odpadávající nehty. Krční páteř šíleně bolí. Před poslední etapou pociťuji velkou únavu, ale člověk si říká, jen 11 km, sice přes duny, ale to už bude dobrý.

Ty duny jsme den p?edtím míjeli po naší levici. Vzpomínám na jednoho Japonce, jak mi ?íkal, když jsem ho míjela: „a tohle pob?žíme taky“. Jo, jo, kdybych to v?d?la, ?ekla bych, že ano, jenže já si vážn? myslela, že nás tam nepustí. Byly ohromné. Špi?até, jakoby do nebes vedoucí.

Šla jsem na doraz. Všichni b?želi rychle. Stále jsme se navzájem p?edbíhali. Bylo to s v?domím, že etapa je krátká. I když únava z p?edchozích etap byla veliká a vše bolelo snad nejvíce. T?lo už cítilo blížící se konec a cht?lo polevovat, ale duše si užívala p?ekrásné duny, jež miluji, a hnala t?lo k impozantnímu finiši dál.

Cíl. Ani jsem nevnímala, že držím v ruce medaili a n?kdo m? objímá, dává mi pusu. Všichni skandují. V ruce také držím igelitku s báje?nými rybkami v láku, takže první, co bylo, sundat boty, sednout si a jíst.

Když kolem nás kroužily hladové marocké d?ti, tak jsem p?lku jídla, které jsem m?la, rozdala. Taky své boty. Ne, necht?la jsem si je nechávat, protože v nich byla bolest, od?íkání, noci neprospané bolestí a zimou (14 °C), zni?ené nohy, zdecimované svaly. Vždy? já jsem zhubla skoro 6 kg za t?ch 7 dní … no, byla jsem ráda, že m?žou posloužit n?komu jinému dál. Já bych už je na nohy nedala. Dostala jsem za n? krásný kámen – fosilii, které se nacházejí v Maroku ve velkém množství – krásná symbolika.

Do m?ste?ka Qurzazate to trvalo op?t okolo 5 hodin. M?j krk op?t k?i?el, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Pocit št?stí z dokon?eného maratonu, touha osprchovat ze sebe písek, pot (vždy? 9 dní jsem spala v poušti bez sprchy, záchodu a ani jsem nev?d?la, jak vypadám) a t?šila jsem se na po?ádné jídlo a pivo.

V autobuse vedle mne sed?la asi tak 40letá slepá b?žkyn? se svým b?žeckým pr?vodcem. Musela jsem se jí dotknout a pošeptala jsem jí, že je obdivuhodná. A taky v tu chvíli mi to došlo. Došlo mi, že pro všechny z nás to byla velká výhra, každý z nás si ub?hl sv?j p?íb?h, velký p?íb?h p?ekonání sama sebe, nalezení svého dna, pochopení své existence a ?isté, úpln? prostince ?isté radosti bytí. Radosti, která už v nás z?stane navždycky.

Když se m? te? lidé ptají, zda bych do toho šla ješt? jednou, ?íkám ano! Nejen pro pocit vít?zství sama nad sebou, nad zran?ním, ale i proto, že p?átelství, lidé a tamní atmosféra jsou ve mn? stále silné. Te?, když mám jakékoliv problémy, starosti, jsem v nadhledu, vyrovnaná.

Maraton není otázka sval?, ale hlavy, odhodlání a cíle. Dokon?it maraton není otázka šoumenství, ale projevení lidství v sob? samém, toho lepšího, co je v nás a co pomáhá dál v život? nejen nám, ale i t?m ostatním okolo nás.


Oficiální stránky Marathon des Sables
Video o Marathon des Sables z roku 2006