Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

4. etapa MUM - Kunštátská

Sváťa Sedláček | 05.07.2007 | přečteno: 11436×

V bráně nádvoří kunštátského zámečku se tentokráte startovalo na třikrát: ve 14:00 hlavní skupina, ve 14:30 skupina opozdilců, kteří by jinak patřili do hlavní skupiny a v 15:00 skupina rychlíků, obohacená tentokráte o amerického Posserta. Bude Danovi dobrým vodičem? Kdo vyhraje?

Ve zprávě o Veverské etapě jsme slíbili dosavadní výsledky, a také dojmy Pavlíny Procházkové ze tří etap. Obojí plním až teď: Výsledky byly uloženy na behej.com a krátce zde odcituji Pavlínu Procházkovou (komentář z fóra): „Po absolvování tří etap jsem pořadatele prosila, aby mě dobili palicí, abych se dlouho netrápila. Dnes ráno zase tělo začíná fungovat, takže pravděpodobně nastoupím i do 4. etapy. Tento závod je opravdu krásný, co etapa to skvost. Stále čekám na nějakou oddychovku, ale ta se nekoná a konat nebude. Etapy jsou vedeny přes hory a doly, převýšení v každé je okolo 1000 m. Ale vídáme nevídané. Okolí Lomnice je opravdu nádherné. Složení běžců je mezinárodní, ale všichni jsou milí a usměvaví. Každý večer absolvuji masáž nohou (poctivou) asi i díky tomu stále nohy drží. Horší je to už se žaludkem a střevama – nějak nestíhají…“

Dosavadní dojmy Pavlíny mohu potvrdit: proti všemu očekávání problémy s pohybovým aparátem (svaly, klouby) se etapu od etapy zmenšují, pokud se o nich vůbec dá hovořit. Hodně dělají asi masáže, sprcha a rozumné protahování. Ale to, co reaguje čím dál hůř, je žaludek a ostatní vnitřnosti.

Nejen proto bych označil Kunštátskou etapu za „osudovou“. Nejen pro mě, ale i pro další. Mám-li však říci, v čem pro mě, je to především proto, že toto byl můj první maraton v životě před třemi lety a zanechal na mě úžasný dojem. Když jsem se loni pokusil o zlepšení, zakufroval jsem krátce po startu a naděje na zlepšení času byla pryč. O to více, že se mi sevřel žaludek a odmítal spolupracovat, takže se pak projevil i deficit energie. A letos? Na start jsem nastoupil ve skupině opozdilců a žaludek zase těžkne a po vyběhnutí mi skáče v břiše. Musím dělat krátké kroky bez kolísání těžiště.

Po občasném zastavení a odříhnutí se žaludek uklidňuje a já opouštím Slavomíra Gleska a Standu Jungu svým vlastním tempem. Po hodince a půl doháním Sigrid, ale dříve, než se mi to podaří, mihne se kolem mě Dan Orálek následovaný americkým Possertem. Za dalších 7 minut se kolem mne na stoupající louce řítí německý Jobst von Palombini následovaný Ivanem Ďurkovským. Takže slibovaná honba se opravdu uskutečňuje.

Takže v čem je ta osudovost? Po výběhu a výstupu z Hodonína u Kunštátu na Starý Kvartýr jsem postupně předbíhal řadu běžců, kteří startovali o půl hodiny dříve. Osudový okamžik nastal, když se mi do zorného pole dostal běžec s holemi a začal jsem se k němu přibližovat a přitom jsem přehlédl odbočení značky doleva – on běžel nesprávně a já jsem ho slepě následoval. Tak jsem ztratil víc než čtvrthodinu, než jsem se dostal na trasu. Některé běžce předbíhám podruhé, u jiných už to do cíle nestihnu… Na stejném místě zbloudili i další, i když místo bylo označeno dobře.

Na předposlední občerstvovačce mě vítají s řehtačkou a Karel Zadák se mě ptá, jestli jsem si odskočil do Kauflandu. To je takový jeho oblíbený způsob, jak otestovat běžce, jestli je orientovaný, nebo už zcela dezorientovaný. Obvykle se snažím o nějakou vtipnou odpověď, teď mě nenapadá nic jiného než přitakat, že ano, odskočil jsem si na čtvrthodinku do Kauflandu. Dozvídám se, že Standa Junga je asi 8 minut přede mnou, tak se vydávám do stíhacího běhu.

Je až pozoruhodné, jak obsluha na občerstvovacích stanicích každého povzbuzuje. Každého tak, jak to on potřebuje. Každému fandí. Pro každého mají připraveno to, co vědí, že má rád. A výběr je zde velmi dobrý: voda neperlivá i perlivá, mírně ochucená, multivitamín, jonťák i kola (a také pivo). Sušenky, tatranky, čokoláda, jablka, kiwi, pomeranče, banány (a další). Skutečně profesionální, a zároveň tak trochu domácké.

Za tím je vidět pečlivá příprava, kde v zázemí vykonává cennou práci Maruška Skyříková, a samozřejmě i další.

A jak dopadla honička těch rychlých? Přestože se zdá, že tato etapa byla těžší než předešlá, všichni ze skupiny „rychlých“ byli v cíli dříve než v předchozí etapě. Dan Orálek zatím ale přemožitele nenalezl, ale o to mu ostatně asi ani nešlo.


Stránky ČAU (Česká asociace ultramaratonců)
Propozice MUM (Moravského ultramaratonu)