Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Jsem běžec radosti, říká sklepák Slovák

Jsem běžec radosti, říká sklepák Slovák
foto: Martin Sidorják

Tomáš Nohejl | 20.02.2012 | přečteno: 4679×

Dost bylo Branek, bodů a sekund. Tepovek. Ionťáků. A odpružené pryže v podrážkách. Aspoň na chvilku. Probudili jsme termíny jako radost, volnost. Podvědomí, sen. Poetika, úžas. A pořád se bavili o běhání. Poslyšte, jak ho vnímá a kam ho ve svém životě staví muž renesančního rozptylu Jan Slovák. Přinášíme vám ukázky rozsáhlého rozhovoru, který vyšel v čerstvém čísle tištěného Běhej.

Jak se běhá ve Sklepě?

Záleží na velikosti a jak dokážeš běhat na malým prostoru.

A lidsky?

Určitě velký běžec je David (Vávra). On je vskutku větší sportovec než já. Historicky. O mnoho! I člověk. O pár centimetrů. On je poctivý běžec, ale popravdě asi jediný. A ještě víc cyklista a běžkař. Jizerská 50 před představením. Po něm dlouho nic. Pak snad já. A pak už nevím, nebo spíš nemám už takový přehled. Promiňte, na koho jsem zapomněl. Nejsme spolu každý den. Ale všichni jsou fotbalisti.

Co zažíváš při běhu? Jako běžec průzračné radosti…

Ano, přemýšlel jsem o tom. Mým běžeckým předobrazem je indián, který běhal z čistě praktických důvodů. Indián bez koně, pro nějž je běh přirozenou součástí života, protože se chce někam přesunout rychlejc. A taky to mám po tátovi, on byl léta dobrovolnej běžec.

Kam chodíš běhat? Kdysi jsi žil přímo na Starém Městě, nyní bydlíš na Letné.

Troja, Stromovka, Letná. tahle oblast je moje. Mám různý okruhy, ale většinou to je tak, že si řeknu udělám tenhle, běžím a najednou to změním a už běžím domů. Anebo navíc přidám po téhle cestičce pět kilometrů navíc. Protože v tu chvíli mě vede nálada. A tělo to dovolí. Baví mě ta improvizace. Těším se z tý myšlenky, že nepodléhám diktátu hodinek a měření časů, vyhodnocování nějakých profilů v kompu. Na to jsem pyšný. Samozřejmě drobně. Protože to je nesmyslná pýcha.

Co se děje u tebe v hlavě? Spustíš samočistící mechanismy, anebo raději s někým sdílíš radost?

Mám tendenci si vymyslet, že bych šel s někým. Ale z důvodu improvizace i času jsem šťastný, že běžím sám a nemusím se s nikým domlouvat. Udělám si to, jak já chci a to mě těší.

Myslíš pak na něco?

Asi jak kdy. Někdy mě baví věnovat se jen vnímání snadného pohybu v krajině. Nic neřeším, to ne. Když už myslím, tak že nechci na nic myslet. Jen si užít volnost, že tělo funguje.

Rauš? Nirvána? Opuštění vlastního těla a kochání se pohledem na něj jako Big Lebowski?

Nic tě nebolí, sleduješ to z výšky, není to v tvých rukách, ale nejseš mimo, víš o tom. V divadle navíc dostáváš okamžitě zpětnou vazbu a energii od lidí. V lese tě ty veverky přece jen tolik neocení.

A sen, běžecký, by se našel?

To tě složím, mám ho. Dokonce jsem přečetl knihu o Ivaně Pilařový, jak jezdí za běhy, jsem informovaný. Ten můj závod je v Jižní Africe, Comrades Marathon někde v Durbanu, myslím? Nejstarší ultramaraton na světě. Musíš mít něco za sebou, aby ses tam dostal. Viděl jsem film, jehož příběh byl do něj zasazený (Long Run z roku 2001, v hlavní roli Armin Müller-Stahl, pozn. red.). Vybíhá se za tmy v pět ráno, jde o život.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

tono muž 30.01.2013 13:13:34

Dost bylo Branek, bodů a sekund. Tepovek. Ionťáků. A odpružené pryže v podrážkách. Aspoň na chvilku. Probudili jsme termíny jako radost, volnost. Podvědomí, sen. Poetika, úžas. A pořád se bavili o běhání. Poslyšte, jak ho vnímá a kam ho ve svém životě staví muž renesančního rozptylu Jan Slovák. Přinášíme vám ukázky rozsáhlého rozhovoru, který vyšel v čerstvém čísle tištěného Běhej.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.