Indiáni mají pojetí jmen naprosto odlišné od nás, bílých středoevropanů. Jméno nemusí být na celý život, během něj mohou získat a přijmout jiné nebo své darovat. Vždy je důležitá jeho síla. Daniel Orálek, lídr české výpravy na letošní Cooper Canyon Ultra Marathon, je možná raritou v tom, že své indiánské jméno získal ještě před cestou do země Tarahumarů.

Během korespondence s ředitelem závodu Micahem Truem alias Caballo Blancem (Bílým koněm) obdržel přiléhavé jméno El Capitan, které není třeba překládat. Můžeme se těšit, že silu tohoto nového jména ukáže celému poli závodníků, které čítá zhruba 300 domorodých indiánů a 83 ultramaratonců z celého světa. „Startovat v závodě s Tarahumary na jejich půdě bude pro mě velký zážitek. Myslím, že je dnes v Česku spousta fandů knihy Born to Run, kteří by to také chtěli zažít,“ říká Dan těsně před odjezdem do Mexika.

„Při tak obtížném závodě budu ráda, když doběhnu. Potěší, když to bude v dobrém čase. Soupeřky neznám, takže o umístění nepřemýšlím. Hlavně na indiánky jsem zvědavá. Nedovedu si je dost dobře při běhu představit. Při naší předchozí výpravě jsme žádnou z žen běžet neviděli,“ odpovídá na otázku o svých šancích a cílech další česká účastnice Alena Žákovská.

V posledních létech Alena patří do českého reprezentačního družstva žen v běhu na 100 km. Jakou speciální přípravu na tento závod podstoupila? „Snažím se nyní naběhat objem kilometrů, nejde o speciální trénink. Samozřejmě se nemohu srovnávat v naběhaných kilometrech s Danem. V posledních pěti týdnech to bylo většinou 80 km týdně, což je asi 320 km za měsíc. Do posilovny chodím třikrát týdně. Protože nás čeká 3 000 metrů převýšení, tak jsem k obvyklým cvikům přidala i posilování nohou.“

Všichni členové české výpravy jsou věkem již veteráni. Nejstarším je 65letý Jan Charvát, který se v minulosti věnoval kromě běhu i triatlonu a v poslední době se často účastní ultramaratonských akcí jako doprovod. Do Mexika však odlétá s rozhodnutím postavit se na start s cílem absolvovat obtížnou osmdesáti kilometrovou trať. Stejný cíl má i Tomáš Odehnal, který se aktivně věnuje běhu asi dva roky.

Milan Daněk má, vedle aktivní účasti v závodě, cíl natočit materiál pro dokument o legendárních běžcích. „V posledních několika letech mě provází zdravotní problémy, hlavně bolesti zad, přibral jsem na váze a nějak se nemůžu z problémů vymotat. Přesto bych také moc rád získat indiánské jméno. Autor knihy Born to Run Christopher McDougal měl údajně při absolvování závodu váhu 105 kilo. Dostal jméno El Oso – Medvěd. Je hodně pravděpodobné, že letos budu s váhou 99 kg nejtěžším účastníkem právě já. Vysloužit si jméno El Segundo Oso – Druhý medvěd, by mě velmi potěšilo,“ říká.

Od počátku příprav akce je zřejmé, že závod ultramaratonců s tarahumarskými běžci má širší rozměr než běžná akce sportovního charakteru. Účastníci neplatí startovné, ale každý je vyzván k poskytnutí daru pro místní obyvatelstvo.

Krvavou válkou drogových kartelů sužovanou oblast letos postihlo nebývalé sucho, které zapříčinilo neúrodu kukuřice a fazolí. Veškerý výtěžek z akce je předán zástupcům indiánské komunity. Nejde však jen o materiální podporu. Možná ještě větší je podpora v uvědomování si ceny bohatství původních tradic domorodého obyvatelstva.

Milan Daněk