Boty

To je základ. Neplatí, že ty nejvíc odpružené ušetří nejlíp klouby. A že ty nejlehčí zrychlí váš krok. Hledejte někde mezi, zkoušejte a myslete na kvalitu. Ne každý potřebuje speciální závodní modely. Zvlášť pokud nejste zvyklí, brzy byste se v nich odrovnali. Ale také neběhejte v těžkých a tvrdých sportovních botách určených spíš pro chůzi do terénu. Slušné boty slušných značek stojí od dvou do čtyř tisíc korun. Nechte si poradit ve specializovaných obchodech, záleží i na tvaru chodidla, tzv. supinaci nebo pronaci. Při tréninku střídejte víc párů. A na závod zvolte ten prověřený, prošlápnutý. Snižujete riziko puchýřů, otlaků a rozedřených pat. Pamatujte na o něco větší velikost, při delším běhu nohy otečou. A neběhejte v oblíbených botách do úplného roztrhání, to už mají svůj život za sebou. Jsou „rozkeclé.“

Vložky do bot

Schválně: Argumenty výrobců o podpoře chodidla na míru znějí racionálně. Ale na druhou stranu, proč byste si do boty za dva a půl tisíce – bez označení polotovar – měli kupovat ještě vložky pomalu za stejnou cenu? Zaručená rada neexistuje.

Tkaničky

Pořádně zavažte. Přidejte druhý uzel pojišťovák a přesahující konce zastrčte nad jazykem. Utíkající tkaničky už dokázaly přivést řadu běžců k psychiatrovi. Triatlonisté používají „rychlovazače“, koupíte v turistických prodejnách.

Ponožky

I tady se kvalita platí. Měly by sedět pevně, ale netáhnout. Lepší funkční materiál, běžecké ponožky mají zpevněnou patu i špičku, proužky pro snazší odvod vlhkosti. Propocená bavlna se shrne, tlačí a způsobí puchýře. Nebo se rychleji protrhne. Používají se i kompresní podkolenky (cena přes 600 až do 1000 Kč), které podporují rychlejší cirkulaci krve a zpevňují zatížená lýtka. To není jen retro móda „golden seventhies“

Trenýrky

Speciální běžecké jsou lehoučké jako vánek. Mívají už všité prádlo z funkčního materiálu. Ne každému však „sluší“. Pamatujte však, že delší nohavice mohou po delší době dřít přes stehna, zpocené jsou těžší a obtěžují. I v teple se používají krátké „elasťáky“, které lépe přilnou, vydrží a odpadá tření. Oproti cyklistickým nemají sedací vložku, většinou se berou „naostro“. Jak je libo.

Triko

Bavlněné reklamní tričko s propocenými mapami? Byli byste sami proti sobě. Opět volte funkční materiál. Většina firem má více modelů do různých teplot, ale s podobnou funkcí. Vyzkoušejte, zda při opakovaném pohybu zpoceného podpaždí líp sedí tílko bez rukávů, nebo s rukávy. Na maraton si muži často oblepují prsní bradavky, protože prosolené triko je dokáže nepříjemně rozedřít. Dámy používají speciální sportovní podprsenky, které drží jejich pýchu i odvádějí pot.

Běžecké dresy nejsou úplně na tělo jako cyklistické, ale nemusí zase zrovna povlávat. Při delším běhu, což už je i desítka, se vždy dostatečně prohřejete. Hrozí spíš jen profouknutí případným ledovým vichrem. Při květnovém maratonu v Praze se málokdy použije víc než jedna vrstva, naopak při půlmaratonu koncem studeného března často. Pohodlné jsou cyklistické návleky na ruce, stahují se jednodušeji než další triko s dlouhým rukávem. V bundách, ani lehkých šusťačkách, se závod neběhá. To je zkrátka „out“.

Brýle

Otázka pocitu i nutnosti. Kdo je zvyklý na kontaktní čočky, neváhá. Tmavé brýle sportovních designů nejen chrání proti slunci, ale také tak trochu přispívají ke koncentraci od „řeči očí“ s okolím. Prověřte, jak se potíte a zamlžujete. A mějte jasno, kam případně brýle úplně odložit (kapsička na dresu, za gumu trenýrek), aby vás neobtěžovaly, pokud půjdou z obličeje pryč.

Čepice s kšiltem, nebo čelenka

Především brání potu, stékajícímu do očí. Kšilt pomáhá stejně jako brýle k soustředěnosti. Někoho zase „cosi“ na hlavě rozptyluje. Jednoduché řešení: Vyzkoušejte předem.

Hodinky, sportester

A zase: každý podle svého. I světový rekordman Patrick Makau nenosí ani hodinky, ruší ho. Umění porozumět vlastnímu tělu nahradí sportester při volbě tempa. Hrudní pás může překážet, pažní pásek rozhazovat koordinaci.

Ledvinka

Netřeba. Ani camelback – zásobník v podobě batůžku na vodu na záda. Vody a iontových nápojů bývá po trati dost, obvykle po 2,5 kilometrech, na delších tratích se pije i cola. Dva tři pohotovostní gely, nebo tablety proti křečím zastrčíte do kapsičky u trenýrek. Víc dostanete na občerstvovačkách. Desítku byste měli zvládnout bez nich, půlmaraton podle potřeby. Maraton už určitě i s energetickou tyčinkou, banánem, kouskem čokotky. Nebo i pár sousty chleba se šunkou a hlty nealkoholického piva na uklidnění žaludku, rozblázněného sladkými ionťáky.