Jak se běželo tentokrát?

Bylo to skvělé, lidi podél celé trati byli vynikající. Trošičku byla zima. Přiletěl jsem na otočku z Itálie, kde už je příjemně teplo, to byla změna. Mnohem nepříjemnější byl protivítr, který se do nás opíral, když jsme běželi z Libně do cíle. Stálo to dost sil.

Běželi jste v tradiční sestavě, s kamarádem Tomášem Pěčkem, bývalým spoluhráčem ze Sparty i reprezentace Tomášem Votavou a marketinkovým šéfem adidasu Davidem Horákem. Kdo nejvíc tahal?

V tempu jsme se střídali, abychom to vydrželi. Ale užili jsme si to, i když kluci v závěru až zbytečně zrychlili, předběhli jsme hodně běžců. Bavilo nás to.

Tempo jsi udržoval okolo pěti minut na kilometr. Takhle jste to plánovali?

Ne, já myslím, že těch pět na kilák je dobrejch. Lidi nás ale strhli. Pak na konci to zrychlení bylo znát. To stačí dva tři kilometry.

Měl jsi někde na trati krizi?

Ne, ne, žádná nebyla. Těch jednadvacet kilometrů je akorát. Spíš uvažujeme, jak bychom zvládli ten maraton. Tohle je pořád jen teprve půlka. A ta druhá je na nás dlouhá, začínají bolet klouby. A stojí to víc sil.

Do květnového pražského maratónu zbývá nějakých šest týdnů. Není to příliš krátká doba?

Zvládnout se to dá, ale tím, jak mám stále méně času, se k pořádnému tréninku nedostávám tak, jak bych si přál a potřeboval. Juve se daří, jsem spokojený. Uvidíme… Na maraton ale asi přijedu, už nemám čas čekat. Bavíme se o tom asi dva roky a já stárnu. Koncem srpna mi bude čtyřicet, roky přibývají a sil bude ubývat, je to čím dál náročnější.

Potřebuješ tedy otestovat aspoň jednu třicítku, ne?

Zkusil jsem už jednou běžet třicítku, jenže jsem na ní pěkně vytuhl. Přiznám se, že se toho přece jenom trochu bojím.

Jako jeden z ředitelů klubu máš teď spíš sedavé zaměstnání. Je to tak?

Snažím se, aby to tak sedavé nebylo. Utíkám hodně z kanceláře na hřiště. Takhle nám to s trenérem Contem vyhovuje. Jsem taková spojka mezi vedením a mužstvem.

Když sleduješ fotbal, máš pořád cukání v nohou?

Ani ne, jsem realista, to bych už nezvládl. Navíc kluci hrají dobře.

Ale fotbálek si ještě zahraješ…

Na ten mám vyhrazený čtvrteční večer, bohužel jen ten.

Loni na podzim jsi před desítkou Mattoni Grand Prix přiznal poctivou porci červeného vína na krvinky. Dal sis i před půlmaratonem, nebo jsi držel životosprávu?

Trošičku lepší byla, protože trať je delší. Ale stoprocentní to nebylo. Už nejsme profíci, tak nemusíme.