Běžecký národ je však nezdolný, a tak se horko ani příliš na účasti nepodepsalo. Především hlavní závod mužů na osm tisíc metrů v terénu značně kopcovitém měl úroveň, za kterou by se nemusel stydět leckterý celostátní mítink, a tak početní „naháči", okupující břehy přilehlé vodní nádrže, mohli sledovat kvalitní výkony staronového vítěze Víta Pavlišty (27:14,3), druhého Jiří Čivrného ml. (27:32) i třetího Martina Berky (28:23,8). A nebýt nešťastné minely Táni Metelkové, o níž píšeme dále, bylo by na místě hodnotit Běh lužanskými hvozdy pouze v superlativech.

Závod pro celé rodiny

Na obecním webu Lužan má běh svou samostatnou sekci, v níž se dočteme, že závod vznikl jako původně lokální akce, avšak na rozdíl od jiných podobných, které po několika letech zpravidla končí, se rozvíjel do netušených rozměrů. Pomohla k tomu patrně i přesná statistika účasti a odměňování věrných, kteří se sem vracejí buď sami, nebo s celými rodinami. Jde často již o druhou nebo dokonce třetí generaci běžců. Ale i ti nejmenší, teprve dvou- a tříletí caparti, zdolávali v sobotu svůj první závod v životě statečně, byť za přispění rodičů. Pokud nepoleví, mohou třeba už ve dvanácti letech získat pamětní tričko běhu s emblémem restaurace Koliba a velkou desítkou na zádech. Podobně za 15, 20, 25 účastí, ale viděl jsem tady borce, kteří měli triko s číslem 35!

Na tomto principu je založena i štafeta „rodič a dítě“. Lužanští jsou právem pyšní, že byli patrně první u nás, kdo něco takového vymyslel a odzkoušel v praxi. Dítě musí být mladší šesti let, vybíhá jako první a po 50 m jej vystřídá jeden z rodičů nebo jiný člen rodiny, který musí uběhnout dalších 350 m na standardní trati. Že se tato netradiční štafeta těší nebývalému zájmu příchozích, je zřejmé. Letos se přihlásilo 22 rodinných dvojic.

Nešťastný omyl Metelkové

Už jsme si zvykli, že s přibývajícím věkem žáků a žákyň klesá zájem o aktivní účast v běžeckých závodech. Patnáctiletí a hlavně patnáctileté mají v tomto životním období jiné závislosti, takže kilometrovou trať absolvovala v sobotu pouze jediná dorostenka. Stejně tak se ale potvrdil trend rostoucího zájmu žen o závodní běh, obě volitelné tratě (2 500 m nebo 5 000 m) byly obsazeny poměrně početně. Kvalitní vítězný čas slibovala účast vrchařské reprezentantky Táni Metelkové, která nejdříve odkoučovala všechny tři své ratolesti a v rodinné štafetě spolu s tou nejmladší obsadila druhé místo, aby se pak vydala s ostatními ženami a juniory na pět kilometrů. Už po absolvování prvního kilometru měla takový náskok, že o jejím vítězství nemohlo být pochyb.

Bohužel na kritickém místě trati, kde závodnice nabíhaly do velkého okruhu, si Táňa nevšimla pořadatelského auta a vydala se na okruh v protisměru. Trať si sice nezkrátila, ale přesto ji neminula diskvalifikace. „Jsem z toho nešťastný a nejen proto, že se to stalo takové osobnosti, jakou je Táňa. Něco podobného se nám přihodilo poprvé,“ smutnil ředitel závodu Jiří Kůtek, jehož firma ELMAT je hlavním garantem závodu. Vítězkou byla prohlášena Dagmar Tůmová z Vrchlabí, kterou pamětníci znají pod dívčím příjmením Havlíčková. Ta uběhla kopcovitou „pětku“ za 25:35,2, druhá skončila Hanka Jirásková z českotřebovského Iscarexu (25:57,2) a třetí finišovala Jana Lenčová ml. (AC SYNER Turnov) v čase 26:21,5.

Pavlištův vítězný kvapík

Muži s výjimkou těch nejstarších, kterým určitě stačí zdejších pět kilometrů, mají trať osmikilometrovou. Od startu v kempu, kde je potleskem doprovázely desítky žen a dívek, které v bikinách lemovaly břehy vodní nádrže, vedla trať hlavního závodu do obce Lužany. Následovalo dlouhé a v panujícím vedru velmi úmorné stoupání na hřeben, po následném seběhu a nedlouhém rovinatém úseku přišel obávaný „druhý kopec“ s velmi strmým profilem. Ani po jeho zdolání neměli borci ještě vyhráno, protože na dalších kilometrech je čekaly převážně polní cesty s minimem stínu. Oddechnout si vlastně mohli až tehdy, když se v dálce objevily první stany kempu.

O tom, že druhý muž z vyškovského mistrovství na 5 000 m Vít Pavlišta (AC Slovan Liberec) je ve formě, se všeobecně ví. Méně se už ví, že má nakročeno k získání půlmetrového skvostného poháru, věnovaného organizátory do trvalého vlastnictví tomu, kdo vyhraje Běh lužanskými hvozdy třikrát za sebou. Protože Vítek vyhrál Lužany také loni, kdy mu zde naměřili za mnohem lidštějších teplotních podmínek 26:51,7, bylo jasné, že druhé vítězství v řadě by jej k tomuto cílu hodně posunulo. Ztížit to ovšem Pavlištovi mohli další výborní vytrvalci, především vítěz libereckého trailu Radoslav Groh a nevyzpytatelný Jiří Čivrný ml., jehož výkon sledoval ostřížím zrakem otec Jiří Čivrný st., držitel fantastického traťového rekordu 25:29,5. Pavlištovi nezbývalo proto nic jiného, než do toho bušit od samého začátku a pokusit se soupeře udolat tempem. Podařilo se, i když zejména Čivrný dlouho nechtěl svému soupeři přenechat vítězství lacino. „Větší strach než z vedra jsem měl z Jirky,“ přiznal vítěz, který si kromě čárky na zisk poháru odnesl peněžitou prémii. Zasloužil si ji měrou vrchovatou stejně jako další borci na druhém až šestém místě.