Strohá fakta: v závodě se představilo celkem 348 závodníků, z nichž plných 197 běželo desítku. Vítězem se stal Martin Kučera (VSK Universita Brno) v čase 34:15 před Jiřím Magálem (Dukla Liberec) 34:57 a Ondřejem Fejfarem (AK Kroměříž) 35:20. Z žen byla na stejné trati nejrychlejší Květoslava Pecková (Sokol Plzeň Petřín) za 38:54, druhá skončila triatlonistka Petra Kuříková (Bižuterie Jablonec) 41:04 a třetí Tereza Zuzánková (A. C. TEPO Kladno) 42:25.

Byl Liberec zlomen?

Po celkem úspěšné a přátelské Plzni (348 startujících) a menším účastnickém propadu v Brně (269 závodníků), způsobeném snad panujícími vedry a kolizí s atletickým mistrovstvím republiky na dráze, jsme s napětím očekávali, jak se organizátoři a jejich liberečtí spolupracovníci zhostí úkolu, jakým je pořádání náročné sportovní akce. Místním partnerem bylo ASC Dukla Liberec, středisko vrcholového lyžování. To dodalo nejen kvalitní borce (Jiří Magál, Dušan Kožíšek, Pavel Churavý), ale také zajistilo průběh celé akce na vysoké úrovni.

Organizátoři nově prodloužili termín online registrace do posledního možného termínu za zvýhodněné startovné, a protože i předpověď počasí byla nadějná, zájem se během několika dní ztrojnásobil. A úměrně tím narostla i kvalita a zvýšila se poptávka výkonnostních a vrcholových sportovců.

Dalším bezesporu rozumným tahem bylo rozšíření finančních odměn v hlavním závodě u mužů i žen na první tři v cíli. Napišme to bez obalu: atleti nejsou fotbalisté ani tenisté, a pokud bral odměnu pouze vítěz(ka), pak to další kvalitní běžce spíše demotivovalo. Ke cti organizátorů slouží, že řadu věcí již za pochodu změnili a tyto změny značně přiblížily RunTour České pojišťovny standardním běžeckým závodům.

Trať prověřila zkušené i nováčky

Po celkem rovinových závodech v Plzni a Brně nabídl Liberec něco zcela jiného. V tomto městě mnoho roviny nenajdete. Přesně změřená okruhová trať v Lidových sadech s dobrou návazností na městskou dopravu má na pěti kilometrech odhadem 150 metrů stoupání. Na desítku tedy 300 metrů a to už je pomalu jako u lehčích běhů do vrchu. Od startu čeká závodníky prudké stoupání asi 1 200 metrů zprvu po asfaltu, pak po šotolinových cestách, následuje „houpavá“ pasáž, kde metry převýšení rovněž naskakují, od třetího kilometru už běžci sbíhají okrajem městské čtvrti Ruprechtice po poměrně slušné cestě, v závěru převládá zámková dlažba a po oběhnutí ZOO opět krátké stoupání do cíle v areálu Lidových sadů, kde je i potřebné zázemí.

Jak vidno z výsledků, u špičkových atletů je rozdíl mezi jejich výkonem na dráze a zde asi dvě minuty, úměrně s klesající výkonností tento rozdíl pochopitelně roste. Náročnost trati by mohla být hraniční pro některé méně soudné jedince, kteří by přecenili své možnosti, naštěstí tentokrát počasí (proměnlivo s přeháňkou během závodu, teplota 18–20°C) hrálo běžcům do karet, takže do cíle dorazili všichni včetně vyslovených neběžců v pořádku a sanitka vyjíždět nemusela.

„Držel jsem raději nižší intenzitu běhu a do kopce jsem místy i šel pěšky. Výsledným časem jsem tedy projel Moji výzvu a upletl jsem si tak na sebe bič. Uvedl jsem v ní totiž, že v případě nezdaru budu muset běhat příští týden každý den, v celkovém objemu sedmdesáti kilometrů,“ postěžoval si s úsměvem v cíli Peter Helcmanovský, 35letý Slovák žijící v Praze, který skončil zhruba v třetině výsledkové listiny.

Atleti, triatlonisté, lyžaři

Vítězný Martin Kučera dorazil až z Brna a netajil se svou spokojeností. „Teprve teď mi to začíná běhat, jako starší člověk se zjara pomaleji rozbíhám. Za největšího soupeře jsem považoval Magiče (Jiřího Magála), protože ten v kopcích umí. Naopak na krajana Lukáše Olejníčka jsem si dost věřil – je výborný do tří kilometrů, kde by mě určitě porazil, a taky finiš má o hodně rychlejší, ale tady rozhodly kopce.“ Kučera, který už v minulosti oblékl reprezentační dres v bězích do vrchu, není zatím rozhodnut, jestli zkusí štěstí na srpnové kvalifikaci v Jeseníkách. „Po dnešku mě to ale začalo lákat,“ dodává 32letý závodník brněnské university.

Zastavme se ještě u dvou dalších závodníků, známých především z jiných sportů. „Před týdnem jsem nešikovně šlápl na hřebík a nemohl tak poslední dny vůbec trénovat. O to víc mě stříbro těší,“ svěřil se pětatřicetiletý Jiří Magál, který je bojovník k pohledání, což dokázal svými výkony v desítkách lyžařských závodů. Má ovšem na svém kontě také prvenství ve slavném běhu do vrchu Dolní Morava – Kralický Sněžník, kde porazil všechny atlety. Rozhodně má na to, aby se případně kvalifikoval na MS do vrchu (2. září v Ponto di Legno, Itálie). Jeho přítomnost by byla velkou posilou.

Mladá Petra Kuříková naproti tomu už v juniorské kategorii na vrchařském mistrovství reprezentovala (a ne zrovna špatně). Podobně jako kdysi u Venduly Frintové však i v tomto případě vyhrál triatlon. „Jsme teď v plném tréninku a docela mi to běhá. Za týden máme závod Světového poháru,“ svěřila se závodnice jablonecké Bižuterie, která se může pochlubit výkonem na 3 000 metrů v hale pod deset minut.

Vraťme se však k nejrychlejší ženě závodu. Ten s přehledem ovládla stejně jako plzeňský a brněnský díl série Květa Pecková: „Trať nebyla lehká, navíc já se specializuji hlavně na dráhu, ale v kopcích naštěstí dost trénuju, takže to šlo.“ A předestřela, že by ve svém vítězném tažení v podniku RunTour chtěla pokračovat i nadále.

Dodejme, že pětku vyhrál Jiří Čivrný ml. (16:41), na dalších místech skončili Luboš Gaisl (AC Syner Turnov) 16:46 a Tomáš Veber (LK Tatran Chodov) 17:55, resp. Kateřina Pokorná (AC Slovan Liberec) 22:30, Tereza Rusinová (nereg.) 23:58 a Barbora Vidimová (ŠSK Újezd nad Lesy) 24:10.

Již za necelý měsíc uvítá seriál moravská kulturní metropole Olomouc. Velký úspěch mezinárodního Olomouckého půlmaratonu dosvědčuje, že na střední Moravě je o masové běhy velký zájem a řada účastníků půlmaratonu využije nabídky dalšího velkého závodu.

Na článku spolupracovaly Lenka Horká a Daniela Havránková.

VÝSLEDKY ZÁVODU

FOTOGALERIE