Nejlepší běžci do vrchu, světová esa paraglidingu, mistři světa a olympijští vítězové v kanoistice, vítězové Světových pohárů horských kol. Takový je vrchol pyramidy závodníků usilujících o vítězství v nejprestižnějším štafetovém závodě extrémních sportů. V závodním poli však najdeme i obyčejné hobíky, kteří si startem na přetěžkém závodě plní své sportovní sny – a uplynulý víkend v tom nebyl výjimkou.

Dolomitenmann je těžký pro každého účastníka, s extrémem se nepotýkají jen běžci (12 km do vrchu s převýšením 1 950 m), ale na dno si sáhnou i paraglidisté (start v 2 441 m n. m., mezipřistání s kilometrovým výběhem s padákem v rukou), kajakáři (5 km na kajaku se startem ze sedmimetrové rampy) či závodníci na horských kolech (14 km stoupání, osmikilometrový sjezd, 1 400 výškových metrů, 26 % stoupání).

Historie této extrémní lahůdky se píše od roku 1988 a letošní ročník byl z pohledu běžců ve znamení obhajoby loňského prvenství. Od úvodních rovinatých kilometrů se na čele rekordně početného pole závodníků (125 štafet) pohyboval eritrejský závodník Azarya Weldemariam. Ani na okamžik nenechal nikoho na pochybách o svém vítězství. Druhé místo si až do poloviny držel stříbrný z letošního mistrovství Evropy v běhu do vrchu Anket Aslan z Turecka. Evidentně však neodhadl na přetěžké trati své možnosti a závod dokončil na třináctém místě se ztrátou více než jedenácti minut na vítězného Weldemariama.

Pětinásobný vítěz běžecké části Dolomitenmanna Jonathan Waytt se stupňovaným výkonem propracoval na druhou pozici v cíli. K vítězství mu tentokrát scházela necelá minuta (42 vteřin). Třetí v cíli byl keňský závodník Geoffrey Gikuni, jeho odstup na druhého Wyatta byl 2:37.

Nejlepším z českých běžců byl po výborném výkonu a osobním rekordu na této trati Jiří Voják startující v barvách Eurofoam sport teamu. Celkové deváté místo ve velmi silné konkurenci a výsledný čas 1:28:52 potvrzoval skvělou formu běžce z Koutu na Šumavě. Druhým nejlepším Čechem se stal zkušený Roman Skalský.

Už před startem Jiří Voják tvrdil: „Závod chci rozběhnout s Romanem Skalským, má zde spoustu zkušeností a dokáže vystupňovat tempo.“ To se na trati nakonec také potvrdilo a dvojice Voják-Skalský se ostatním českým běžcům v druhé polovině trati výrazně vzdálila.

S 18. místem nebyl v cíli spokojený Robert Krupička. Startoval však pouhých pět týdnů po zlomenině klíční kosti a tréninkové manko mu nedovolilo navázat na absolutní vítězství mezi běžci v roce 2000.

Na náměstí v Lienzi vládla při večerním vyhlašování výsledků skvělá atmosféra a početné pole českých závodníků i fanoušků potěšilo vítězství týmu Eurofoam deflammo v kategorii amatérských týmů. Mezi profi týmy byl na 11. místě Global Asistence rozbíhaný Romanem Skalským.

Z celkového vítězství se v Lienzi mohli Češi radovat v roce 2003 zásluhou štafety Škoda Auto, kterou tehdy výborně rozběhl na třetím místě Robert Krupička. Dočkáme se dalšího triumfu už v příštím ročníku?