Potkali jsme se v kavárně divadla Kašpar v centru Prahy, nedaleko redakce univerzitního nakladatelství, kde pracuje. Na nedávném závodě Šutr54 dokázal porazit i českou ikonu ultra běhů Dana Orálka. Patří k nejlepším běžcům do vrchu u nás a je vyznavačem „minimalistických“ bot (Inov-8). Na otázku, co mu běh dává, se na mě trochu divně podíval. Jako kdybych se ho zeptal, proč dýchá.
Odkaz na článek

Honzo, jak jsme spolu mluvili před P100, co zkusit tu Andorru ? V Skyrunner World Series

SWS 2013

nějaká nabídka je, ale ta Amerika je přeci jen trochu z ruky. Jak Pikes Peake tak finále Ultra je v Coloradu a další ultra ze série je v Utahu. Nic moc levně dostupného.

To ty evropské závody jsou snáze dostupné a finančně méně náročnější.

>> sam, 17. 12. 2012 10:05:35

Ahoj Same, Andorra je hodně těžká a dlouhá, na tu si příští rok netroufnu. Uvažoval jsem spíš o Matterhorn Ultraks nebo Ice Trail Tarentaise. Do Ameriky bych hrozně rád, ale to je hodně na dlouho, jestli vůbec. Stejně tak bych rád někdy do Británie a zkusil tam oběhnout některý z klasických „koleček“, ať už Bob Graham Round, Paddy Buckley Round nebo Ramsay Round. Jenže to jsou zatím opravdu spíš sny. Měj se, Honza

>> hajaj, 17. 12. 2012 19:24:14

Honzo, krásný a tvrdý závod je prý Maratòn Alpina Zegama-Aizkorri. Ale to je v Baskické části Pyrenejí a dopravně to je ještě trochu náročnější než ta Andorra.

Honzo, můžeš prozradit jakto že jsi v kopcích tak dobrej? Běháš v tréninku něco speciálně na sílu, nebo jak to děláš? Částečně bych to dokázal pochopit vrozenými předpoklady. Ale považuju tě za top vrchaře v ČR a tak bych se rád přiučil. Jak vypadá třeba složení tréninků teď v zimním období? Dík.

>> TomK, 18. 12. 2012 14:05:17

Tome, nijak zvlášť na vrchy netrénuji. Vždycky jsem trénoval v podstatě stejně jako běžci, co běhají dráhu a silnici. Možná víc naběhám v terénu, ale to je asi vše. Jen mi to v terénu jde o dost líp než silnice a dráha – neběhám příliš dobře technicky, nedokážu držet rovnoměrný tempo, psychicky nezvládám monotónní běh, ať už při závodě nebo v tréninku… Kdežto v terénu musím neustále dávat pozor na cestu, přizpůsobovat krok, měnit rytmus, dokážu se líp na běh soustředit, do kopce musím aktivně vydávat úsilí… Sílu, myslím, taky nijak zvlášť nemám, spíš těžím z toho, že moc nevážím (zas když mi dojde, tak to stojí za to, protože není vůbec z čeho brát). Jednou týdně chodím na dráhu, jednou týdně výběhy kopců, jinak fartleky, klusy a o víkendu delší běhy.