Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Snem excelentního vrchaře Honzy Havlíčka je těžký ultratrail v Americe

Snem excelentního vrchaře Honzy Havlíčka je těžký ultratrail v Americe
foto: Karla Hrabalová

Josef Rendl | 17.12.2012 | přečteno: 4829×

Potkali jsme se v kavárně divadla Kašpar v centru Prahy, nedaleko redakce univerzitního nakladatelství, kde pracuje. Na nedávném závodě Šutr54 dokázal porazit i českou ikonu ultra běhů Dana Orálka. Patří k nejlepším běžcům do vrchu u nás a je vyznavačem „minimalistických“ bot (Inov-8). Na otázku, co mu běh dává, se na mě trochu divně podíval. Jako kdybych se ho zeptal, proč dýchá.

Minulý víkend jsi nastoupil na start ultra závodu Pražská stovka. Ve výsledcích jsem si ale za tvým jménem přečetl DNF (nedokončil). Co se stalo?

Na 27. kilometru mě skolila nějaká střevní nepříjemnost. Běžel jsem v první skupině, když jsem šel poprvé na záchod, tak jsem kluky ještě doběhl. Podruhé už se mi to nepodařilo a začalo mi být dost špatně – téměř jsem nejedl a málo pil, protože mi zamrzla voda ve vaku na vodu, a to pak jde se mnou hodně rychle z kopce. V půlce závodu v Pikovicích jsem sednul na vlak a jel zpátky.

Co tě motivovalo k tomu jít do tohoto závodu? Během roku běháš především vrchařské a o hodně kratší závody.

Prostě jsem to chtěl zkusit. Byla to výzva. Nijak jsem předtím neladil, jen jsem poslední týden víc odpočíval. Nerozum to byl z mé strany od začátku, ale jinak skvělá zkušenost a snad to bude příště lepší.

Vzhledem k tvým výkonům na kratších tratích mě překvapil tvůj maratonský osobní rekord, který má v našich tabulkách hodnotu 2:42. Myslel bych si, že můžeš běžet daleko rychleji. Čím to?

Osobní rekord mám sice lepší (2:30:29), ale ani s tímto časem nejsem moc spokojený. Můj maratonský příběh má trochu delší a zamotanou historii. Když jsem ve třinácti propadl kouzlu běhu, myslel jsem si, že budu běhat hned maratony a vzápětí ultra. Když jsem přišel do atletické Slavie, tak mě trenér z tohoto omylu rychle vyvedl, a tak jsem začal u kratších distancí na dráze. Nicméně v roce 2004 jsem běžel maraton v Zurichu a zaběhl čas, o kterém mluvíš. Bylo to asi nervozitou, ale opět jsem měl střevní nevolnost a musel několikrát zastavit. Při dalších maratonech mi to nikdy pořádně nevyšlo, popřípadě jsem se pořádně potloukl apod.

S jakým pocitem se ohlížíš za uplynulou sezónou?

Trochu rozpačitým. Moje výkonnost měla velké výkyvy. Byl jsem několikrát nemocný. Hodně mě mrzí neúspěch na mistrovství světa v běhu do vrchu. Necelé dva týdny předtím jsem prodělal zánět hrtanu, ale už nešlo změnit nebo zrušit letenku a tréninkový výpadek znamenal až 71. místo. Nejvíc si cením jedenáctého místa na výborně obsazeném závodě v běhu do vrchu Sierre–Zinal. Druhé místo při kvalifikaci na MS na Šeráku mě také potěšilo. A pak ŠUTR – sice je tam ještě rezerva, ale běžel jsem ho lépe, než jsem sám čekal.

Jaké máš tréninkové podmínky?

Už to zdaleka není takové jako dřív. Na dráhařské tréninky se dostanu už jen jednou týdně. Zbytek odběhám sám a většinou až pozdě večer s čelovkou v lesích Voděradských bučin. Mám dvě malé děti a práce redaktora univerzitních časopisů mi příliš volného času nedává. Snažím se to dohánět o víkendech, manželka dřív taky závodila, takže má pochopení a podporuje mě.

Často závodíš v zeleném tričku s logem Trailpointu, běžeckého obchodu, který nedávno zvítězil v naší anketě o nejoblíbenější běžeckou speciálku. V čem vidíš jeho pozitiva?

Se zakladatelem Trailpointu Michalem Dobiášem se znám už delší dobu a byl jsem u toho, jak prodejna vznikala. Moc se mi líbí jeho osobní přístup a nadšení pro věc.

S Trailpointem jsou také spojené krosové závody. Podle čeho si závody vybíráš?

Hlavní je, aby mě trať závodu bavila. Před silnicí dávám přednost terénu a nejčastěji běhům do vrchu. Je pro mě důležité, jaká se na daném závodě sejde konkurence. Než abych objížděl pouťáky a věděl, že vyhraju, dám si radši pořádný trénink v lese. Mým snem je absolvovat některé dobře obsazené ultratraily, ať už v Alpách nebo v amerických horách.

A tvůj běžecký cíl do roku 2013?

Rád bych se kvalifikoval a poté i dobře reprezentoval na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu v Bulharsku. A pokud to vyjde, dobře zaběhnout nějaký „sky race“, nejspíš v Alpách.

BLOG HONZY HAVLÍČKA

Komentáře (Celkem 5)

Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jrendl 17.12.2012 09:01:14

Potkali jsme se v kavárně divadla Kašpar v centru Prahy, nedaleko redakce univerzitního nakladatelství, kde pracuje. Na nedávném závodě Šutr54 dokázal porazit i českou ikonu ultra běhů Dana Orálka. Patří k nejlepším běžcům do vrchu u nás a je vyznavačem „minimalistických“ bot (Inov-8). Na otázku, co mu běh dává, se na mě trochu divně podíval. Jako kdybych se ho zeptal, proč dýchá.
Odkaz na článek

avatar

Nový Vestec

maraton: 3:06:31 (2005)

sam muž 17.12.2012 10:05:35

Honzo, jak jsme spolu mluvili před P100, co zkusit tu Andorru ? V Skyrunner World Series

SWS 2013

nějaká nabídka je, ale ta Amerika je přeci jen trochu z ruky. Jak Pikes Peake tak finále Ultra je v Coloradu a další ultra ze série je v Utahu. Nic moc levně dostupného.

To ty evropské závody jsou snáze dostupné a finančně méně náročnější.

Motto: http://skyrunning.cz
avatar

hajaj muž 17.12.2012 19:24:14

>> sam, 17. 12. 2012 10:05:35

Ahoj Same, Andorra je hodně těžká a dlouhá, na tu si příští rok netroufnu. Uvažoval jsem spíš o Matterhorn Ultraks nebo Ice Trail Tarentaise. Do Ameriky bych hrozně rád, ale to je hodně na dlouho, jestli vůbec. Stejně tak bych rád někdy do Británie a zkusil tam oběhnout některý z klasických „koleček“, ať už Bob Graham Round, Paddy Buckley Round nebo Ramsay Round. Jenže to jsou zatím opravdu spíš sny. Měj se, Honza

avatar

Nový Vestec

maraton: 3:06:31 (2005)

sam muž 18.12.2012 07:03:24

>> hajaj, 17. 12. 2012 19:24:14

Honzo, krásný a tvrdý závod je prý Maratòn Alpina Zegama-Aizkorri. Ale to je v Baskické části Pyrenejí a dopravně to je ještě trochu náročnější než ta Andorra.

Motto: http://skyrunning.cz
avatar

10 km: 0:31:52 (2000)
maraton: 2:44:50 (2012)

TomK muž 18.12.2012 14:05:17

Honzo, můžeš prozradit jakto že jsi v kopcích tak dobrej? Běháš v tréninku něco speciálně na sílu, nebo jak to děláš? Částečně bych to dokázal pochopit vrozenými předpoklady. Ale považuju tě za top vrchaře v ČR a tak bych se rád přiučil. Jak vypadá třeba složení tréninků teď v zimním období? Dík.

avatar

hajaj muž 18.12.2012 23:00:21

>> TomK, 18. 12. 2012 14:05:17

Tome, nijak zvlášť na vrchy netrénuji. Vždycky jsem trénoval v podstatě stejně jako běžci, co běhají dráhu a silnici. Možná víc naběhám v terénu, ale to je asi vše. Jen mi to v terénu jde o dost líp než silnice a dráha – neběhám příliš dobře technicky, nedokážu držet rovnoměrný tempo, psychicky nezvládám monotónní běh, ať už při závodě nebo v tréninku… Kdežto v terénu musím neustále dávat pozor na cestu, přizpůsobovat krok, měnit rytmus, dokážu se líp na běh soustředit, do kopce musím aktivně vydávat úsilí… Sílu, myslím, taky nijak zvlášť nemám, spíš těžím z toho, že moc nevážím (zas když mi dojde, tak to stojí za to, protože není vůbec z čeho brát). Jednou týdně chodím na dráhu, jednou týdně výběhy kopců, jinak fartleky, klusy a o víkendu delší běhy.

Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.