Opet posledni
Brno
tuta
26.11.2005 21:02:10
Tak dneska jsem zjistil, ze jsem opravdovy traged – po dlouhe dobe jsem si sel zazavodit pekny kros, ale pripravoval jsem se tak peclive, ze kdyz zaznel startovni vystrel, tak ja mel na noze jen jednu botu a na sobe jeste bundicku, tak si akorat reknu v duchu sproste slovo, udelam rekord v rychlosti zavazovani tkanicek, servu ze sebe bundu a proklestim se na start. Parada, bezci uz tak 150 metru v dali, ale alespon me potesi, ze nejsem sam – dalsi traged sprintuje s asi sedmdesati mezerou od toho pred nim – to jsem jeste nevedel, ze to je zrovna kamos, se kterym jsem jel – taky nejak nezvladl start, kdyz zaznel vystrel, tak zrovna rovinkoval sto metru od startu. No bezva, tak je budu postupne stahovat, hlavne to hned neprepalit, rikam si. Ale probihalo se lesem, nikdo se nepriblizoval, takze pri nabehu do druheho kola jsem prehodnotil sve ambice a zacal se smirovat s poslednim mistem. Jeste jsem doufal, ze nekdo zpomali, ale pak se ze zavodu pomalu staval klus a ja si vychutnaval sve tragedstvi a beznadejne posledni pozici. Achjo.
Brno
running-observer
26.11.2005 21:26:23
[quote=tuta]Tak dneska jsem zjistil, ze jsem opravdovy traged – po dlouhe dobe jsem si sel zazavodit pekny kros, ale pripravoval jsem se tak peclive, ze kdyz zaznel startovni vystrel, tak ja mel na noze jen jednu botu a na sobe jeste bundicku, tak si akorat reknu v duchu sproste slovo, udelam rekord v rychlosti zavazovani tkanicek, servu ze sebe bundu a proklestim se na start. Parada, bezci uz tak 150 metru v dali, ale alespon me potesi, ze nejsem sam – dalsi traged sprintuje s asi sedmdesati mezerou od toho pred nim – to jsem jeste nevedel, ze to je zrovna kamos, se kterym jsem jel – taky nejak nezvladl start, kdyz zaznel vystrel, tak zrovna rovinkoval sto metru od startu. No bezva, tak je budu postupne stahovat, hlavne to hned neprepalit, rikam si. Ale probihalo se lesem, nikdo se nepriblizoval, takze pri nabehu do druheho kola jsem prehodnotil sve ambice a zacal se smirovat s poslednim mistem. Jeste jsem doufal, ze nekdo zpomali, ale pak se ze zavodu pomalu staval klus a ja si vychutnaval sve tragedstvi a beznadejne posledni pozici. Achjo.[/quote] A kde to bylo?
Brno
tuta
26.11.2005 21:28:54
V Ceske Lipe – hezky daleko jsme si vyjeli z Brna.
Praha 12 - Modřany
Mirek Kostlivý
26.11.2005 21:47:02
Tak to je opravdová tragédie, jet si takovou dálku pro poslední místo … Navrhuji rehabilitaci na dubnovém českolipském marathonu. Co takhle přijet včas a být aspoň předposlední?
Brno
tuta
26.11.2005 21:56:09
Ne, maraton pristi rok nepujdu, musim si objektivne priznat, ze na nej jeste nemam – jako laka me to, ale az pozdeji. A v dubnu je stejne 1/2PIM a to je jasna volba.
m.thums
27.11.2005 10:02:55
Někdo na tom konci být musí, moc bych to neřešil, naopak je tam obrovská rezerva na to, se zlepšit…doběhl, tak co :;
Brno
running-observer
27.11.2005 16:54:43
Připojuji se k veselým komentářům předchozím. Vždyť podstatou věci je, že člověk má potěšení z běhu přírodou bez ohledu na konkrétní umístění.
Praha
Radek Narovec
27.11.2005 17:59:59
tuta: Snad ti spravím náladu svou fantasmagorií: včera jsem stál tuto zimu poprvé na běžkách a hned 33 km. Úplně jsem se vykašlal na nějaký strečink před i po a ráno jsem myslel, že mi upadnou nohy. Říkám si, půjdu to vyklusat, tak 6 km. Natáhl jsem na sebe fungl nové Tchibo oblečení a dal se do toho. Pochopitelně nebyl to žádnej zázrak, ale o to nešlo. Jenže ke konci jsem se tak vžil do mé oblíbené tréninkové masáže mozku, že jsem si začal představovat, že mám poslední kilometr, jsem na nějakém imaginárním závodě typu nejlépe olympiády, jsem jasně první, ale tu mne začne děsivě stahovat domácí borec. Davy šílí, já se nechci vzdát, lidi u televize řvou, abych přidal, amplion každou chvíli hlásí, že ztráta borce se zkracuje… No vyhrál jsem o pár metrů, radostí celej bez sebe… a teď tahám nohy po bytě za sebou. Tak kdo z nás je na tom líp? Tys byl poslední, já vyhrál, ale na sračky jsem já :) Radek
Praha
PetrS
27.11.2005 22:10:58
[quote=Radek]… Jenže ke konci jsem se tak vžil do mé oblíbené
tréninkové masáže mozku, že jsem si začal představovat, že mám
poslední kilometr, jsem na nějakém imaginárním závodě typu nejlépe
olympiády, jsem jasně první, ale tu mne začne děsivě stahovat domácí
borec. Davy šílí, já se nechci vzdát, lidi u televize řvou, abych
přidal, amplion každou chvíli hlásí, že ztráta borce se zkracuje…
Radek[/quote] Moc pěkné, to taky zkusím Mě se občas podaří
přesvědčit mozek, že tělo má tak dvacet kilo. Pak to běží samo.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.