Zdravím vás,

v květnu tohoto roku jsem si stoupl na váhu a hle, ukazovala odporných 116kg. S tím bych měl asi něco dělat, řekl jsem si. Nejprve jsem se dostal nějak k půstům. Po načtení haldy informací jsem se dopracoval k tří-dennímu půstu jen a pouze na vodě. Když jsem půst ukončil, tak se odehrála neskutečná věc. Naprosto mi v hlavě přeskočilo. Úplně doslova – najednou jsem si nedokázal představit, že do sebe dám něco, co je zbytečné jíst. Začalo celkem dlouhé období, kdy jsem se učil o stravě. E-čka, barviva, konzervanty… nic z toho nesmělo do mého těla vlézt a také do dnešního dne ani nevlezlo. Skutečně, od té doby jsem neměl ani jednou nějakou kravinu a už se to stalo mým normálním životním stylem. A když jsem do toho ještě vegetarián už nějakou tu dobu, tak jím převážně to, co vyroste ze země a nejlépe v syrovém stavu.

Tenkrát na začátku jsem se ale rozhodl, že bych se moc rád zařadil mezi běžce a také, že během ta váha půjde dolu rychle. Abych nic neuspěchal a také vzhledem k mé váze, jsem první měsíc jen rychle-chodil. Nakonec jsem ušel 26 km za 4 hodiny a řekl jsem si, že už bych mohl začít běhat. Koupil jsem své první běžecké boty a pustil se do toho. Od té doby jsem se kilometr po kilometru dostával tam, kde jsem dnes. Jsem o 33 kg lehčí (nyní mám 83 kg) a běhám v podstatě obden 10–15 km.

Čímž se ale dostávám k mému problému, který mě v posledním cca. měsíci chytl. Začalo mě bolet pravé koleno. Nejprve mě bolelo jakoby shora, tak jsem si dal skoro týden pauzu a přestalo to. Nicméně nyní mě bolí přímo uvnitř ve středu kolena. Koupil jsem si proenzi rapid+, který obsahuje hlavně Chondroitin a Glukosamin a bolest mírně ustoupila, nicméně stále tam trochu je. Jelikož bych rád běhal nejlépe ještě v pokročilém důchodu, tak se bojím. A teď ještě ta neobvyklá věc – každý zhruba třetí výběh mě bolí ramena. Je to opravdu pichlavá, nepříjemná a palčivá bolest. Někdy přejde třeba po 5-ti km a někdy vůbec.

Bolest kolen chápu, ale proč mě sakra u běhu bolí ramena ? Co to může prosím způsobovat ? Snažím se dodržovat techniku, ramena mít uvolněné apod., ale nic. Nemůže to být z tak rychlého a velkého váhového úbytku ? Ale proč proboha ? Nemělo by být tělo vděčné, že jsem ho odlehčil od 33 kg zbytečné váhy a ne mě ještě štvát bolestmi ?

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal, ale baví mě psát. Předem děkuji za rady, Petr.