Zajímavá věc. Když jdu běhat za světla do lesa kolem Lesné a Soběšic,nepotkám nikoho. Když se vracím v deset večer z města ,je to tu jako na dálnici. Všichni běhaj ve tmě po asfaltovým chodníku.

Včera večer kolem osmé dva „úlovky“. Jeden mladší kluk v Černých Polích na Sládkové v modrém tričku a o cca 20 min. později křižovatka Lesnická/Provaz­níkova kluk v černém – ten pozdravil 

Já jsem včera v lese mezi Záhlinicemi a Kroměřížem potkal mladého róma. Pozdravili jsme se.

já viděla dnes v jablonci běžce, ten hezky pozdravil. a pak 2 běžkyně nebo snad i 3…těm se nějak nechtělo, ale asi u 3. kolečka došlo na úsměv atd.

tam fakt běhá lidiček dost.:-)

jen nevím, zda chodí sem na forum.....;-)

Včera na Bieblové mě na mém šestém kilometru předběhl blonďák v červeném tričku. Pozdravil a zeptal se jak to jde… pak mi sice utekl, ale bylo to milé.

Dnes mezi 10 – 11 hod. v Olomouci ve Smetanových a Čechových sadech jsem potkal celkem 4 nebo 5 běžců a běžkyň. Možná je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že červnovém půlmaratonu se začalo objevovat více běhajících lidí. Jen tak dále. 

Dnes v 6:20 u Hostivařské přehrady jsme potkali (běžela jsem s manželem) drobnou běžkyni v černém triku, kolem pasu něco světlého. Běžela velmi rychle po asfaltové cestě od hráze na Petrovice, my v opačném směru v pořadí manžel – vyšší štíhlý, opodál já menší širší, oba v modročerném. Zdravili jsme se, my poněkud v šoku že tak brzo ráno potkáváme v parku vůbec někoho (kromě rybářů) 

Včera večer na Okružní v Brně 2× stejného běžce s čelenkou, nepozdravil ani jednou 

>> leontynka, 31. 08. 2010 11:34:46

jsem z cernych poli a po okruzni taky obcas beham, tak az pujdes priste behat, dej vedet, at se muzem pozdravit :) eva

>> moo, 31. 08. 2010 16:01:36

Bydlim taky v „Blackfieldu“, kam tu chodis behat?

Dnes, okolo 17:00 chlapík v kratasoch a červenej bunde, na rohu ulíc Ruská, Konopišťská a Benešovská. Pozdravili sme sa, on upaloval do kopca na Ruskú a ja „šnekoplazem“ za ním. Takže som stihol len chvilku pozorovat bežeckú techniku. Našlapoval na paty. Ja som cupital po špičkách. Ale potešilo ma, že nie som v tejto oblasti jediný „blázon“ behu zdar

Po 17 hodině jsem se potkal s běžkyní na železničním mostě v Benešově.Já pozdravil,ona se příjemně usmála.

Dneska kolem desáté dopoledne u Hostivařské přehrady – tři OB (neplést se značkou tamponů, osobní zkratka pro Opravdové Běžce) – dva kluci, jedna holka, všichni pozdravili, s paní jsem prohodila dokonce i pár slov – příjemná změna, většina žen na moje zubení a mávání reaguje v lepším případě mračením, v horším úplnou ignorací, čím to?

>> leontynka, 31. 08. 2010 16:05:10 kdyz uz se dokopu jit behat, tak vetsinou bezim po okruzni okolo lesne,nekdy bezim pres lesnou do sobesic a zpet, nekdy dojedu do sobesic autem a pak beham v lese, zalezi na tom,kolik mam casu. nikde jinde se tady moc neda :(.eva

Včera v Milevsku běžkyně. Kolem 17.30 hodin. Moc běžců tu nepotkávám, vlastně skoro nikoho.

Mě mrzí jedna věc. Běžím po lese – proti sobě vidím běžce. Samozřejmě pozdravím – málokdo však reaguje – a někdo se dokonce cítí dotčen, že jsem si ho dovolil pozdravit. Mezi běžci bývalo vždy zvykem se vzájemně pozdravit – bohužel se to čím dál tím více vytrácí…

Včera kolem 6–7 večer si to hrnu na silničce dolů přes Radostice a najednou před sebou vidím běžkyni. Podle postavy bych tipoval mladší ročník (zepředu jsem jí bohužel neviděl:( ). U koupaliště jsem počkal, ale asi odbočila do Radostického údolí, protože se neobjevila.

Včera na Lesné – Okružní běžec. Já supěla nahoru, on běžel dolů, ale nepozdravil… 

tak to já běhám v lese kde nikdo neběhá , je to tam trochu víc do kopce, ale aspon mám klid a nikdo nezdržuje a nečumí:))

Dneska dopoledne cestou k Hostivařské přehradě běžec do půli těla v modrých kraťasech v protisměru a na hrázi kluk v bílém triku – oba slušně makali a jeden jako druhý moje mávání a hollywoodské úsměvy ignorovali… Tak nevím, čím to – že by většinu běžecké populace zdravení obtěžovalo?

>> Jizi, 24. 09. 2010 13:59:33

Nevzdávej to a třeba tu hráz prolomíme a zdravení se stane zvykem.

Koukám, že se to tady zvrhává v pláč nás správných nad tím, jak ti ostatní už (nebo ještě) nejsou správní. Osobně taky s potěchou registruji, když mě někdo pozdraví, a naopak si sám pro sebe utrousím nějakou poznámku, když nepozdraví, ale jinak bych to tak černě neviděl. Dlouhodobě v Praze na různých místech, v různých časech (a tedy na různých „sortách“ běžců) pozoruji zastoupení (mnohdy mile) pozdravivších 50–80 %.

Když započítám, že jsou chvíle, kdy sám nepozdravím, protože si druhého nevšimnu nebo sotva lapám po dechu (či v extrémním případě když mě otrávilo dvanáct nezareagovavších běžců za sebou), a vezmu v potaz i to, že někdy je pozdrav tak nezřetelný, že si ho nemusím všimnout, tak z toho soudím, že situace není ani zdaleka tak špatná. Ba je vlastně docela dobrá.

Hlavu vzhůru – začněme si více všímat těch, kteří nás příjemně pozdraví. Ostatních si nevšímejme a už vůbec jim nic nevyčítejme. Proč taky? Běháme nebo kádrujeme lidi?

>> jan.pipek, 24. 09. 2010 15:45:50

V zásadě s tebou souhlasím ALE osobně považuji informaci o tom, jestli mě někdo pozdravil nebo ne za součást vnější charakteristiky běžce. Nevím jak ty, ale já si ve chvíli, kdy se culím a mávám na cizí chlapy, kteří mě ignorují (o ženách ani nemluvě), nijak správná nepřipadám. A kádrování nemá, díkybohu, s během nic společného – už v Hurvínkově abecedě slušného chování, se jeden dozvěděl, že pozdravit je slušnost, odpověď na pozdrav povinnost – to nemá nic společného s politickou loajalitou…

Musim říct, že zdravení běžců a běžkyň, kerý na svym běhání potkávám, je jeden z důvodů, proč mi příde běhání úžasný! Cyklisti se nemůžou moc stihnout zravit (zaprvý vykonávají podstatně rychlejší pohyb než běžci, a taky helma a pod. dost zastřuje tvář :) ), ale běžci!! Jo, občas se ten druhej člověk kouká buď do země nebo úplně mimo mě, že nedojde ani k očnímu kontaktu, ale většinou jo, já mávnu a usměju se a eště se mi nestalo, aby můj pozdrav nebyl opětován, a já mám pak strašnou radost už z toho, že se díky mě někdo usmál, někdo úplně cizí! :) Zdravme pořád, nevzdávejme to, je to super!!! :)

V létě jsme byli na pracovní dovolené v Brně a když jsem chodila běhat, tak jsem se rozhodla zdravit pěkně nahlas i lidi, které jsem ráno potkávala osamělé. Filozofií tohoto rozhodnutí bylo, že nikdy nevím, kdy budu potřebovat pomoc druhého člověka a tak je lépe být milá a vstřícná. Dost často lidé odpovídali, ale ve všech případech, i tady doma, jsem pokaždé pozdravila první. Minulý týdne (myslím) mě pozdravil běžec tady na Turnovsku a já z toho mám zážitek ještě tento týden. Jednak jsem byla v milém šoku, že jsem potkala běživšího člověka a jednak z toho pozdravu. Byl rychlejší a předbíhal mě, takže jeho výchozí pozice pro pozdrav byla nevýhodná.

Tento čtvrtek jsem se zúčastnil armádního půlmaratonu v Pardubicích­..startéra nám dělala naše největší ženská běžecká legenda,paní Jarmila Kratochvílová,ale co mě zaujalo ještě víc na startovní čáře, to byl chlapík s plynovou maskou OM 90 na obličeji. Říkám si dobrý blázen-asi běží štafetu na 5km. Po startovním výstřelu si to směle pádil 4min.na km a na 5km byl po mém boku za 20:00, k mému velkému překvapení nikomu nepředal a běžel dál..držel se mě dobrých 13km a i když jsem se necítil nejlépe,můj cíl byl jasný-utéct tomuto maskovanému běžci. Nakonec se mi to povedlo,ale tento borec z brigády rychlého nasazení ,má u mě velký respekt-schválně :kdo z nás umí dát 21,1km za 1:27 v plynové masce?Já tedy ne :) smekám..

Včera večer kolem 19 h jsem na Hlinkách zahlédl povědomou postavu se světlým šátkem. Byl to Luckyboy?

>> milan, 05. 10. 2010 06:03:31

Byl. Měl jsi křičet.

Normálně bych to sem napsal, ale bylo to podle mě dosti kurióní místo kde jsem potkal mladou běžkyni dnes večer o půl osmé. Měla na hlavě čelovku (vypnutou) a bylo to v obchodním domě Lidl v Olomouci, něco tam nakupovala. Měla ale běžecké boty a světle modré sportovní oblečení, vypadalo to že běhá často. Neměl jsem odvahu ji tam mezi těma regálama oslovit. Ta čelaovka mě tam ale strašně fascinovala.

V dnešním překrásném (až podivně) dni jsme s manželem vyběhli po Brdech. Potkali jsme mraky cyklistů, kočárků, chodců, psů a taky tři běžce. Jeden pádil proti nám do kopce rychleji, než my z kopce, manžel si jen stihl všimnout, že se v tom vedru pohybuje v bundě… Druhé běžecké potkání bylo opravdu milé – dvojice podobná jako my, pán nesl cosi v ruce, dáma na lehko (u nás manžel na delší běhy neprozkoumanými trasami nese v jedné ruce lahev s vodou, ve druhé mapu, já jen kousek chleba v miniledvince…) – s úsměvy jsme se zdravili Jo ještě s nimi běžel spořádaný pes