Ahoj,

člověk se o běhu dočítá různé věci a už je to dost dlouho, co jsem se dozvěděl, že běžci od určité výkonnosti při běhu pociťují euforii, vyvolanou uvolňováním endorfinů. Běhání pak je pro tyto sportovce drogou, kterou si navozují libé pocity. (To je myšleno v pozitivním slova smyslu). Já se snažím běhat pár let, čistě rekreačně, ale myslím, že mezi úplný začátečníky se neřadím. Moje výkonnost od nulové fáze vzrostla poměrně výrazným způsobem. Přesto běh vnímám stále jako fyzickou námahu, která mi kromě dobrého pocitu po doběhu, že jsem pro sebe něco udělal, žádnou slast nepřináší. Dobře, možná je mi fajn, že běžím v přírodě, že je klid, ale ze samotnýho pohybu těla nějakou extrémní radost nemám, natož abych se dostal do stádia, kdy pro tu radost poběžím pořád dál a dál, aniž bych pociťoval únavu. Tak se chci zeptat, co přináší běh vám? Máte pocit štěstí?

P.

Nejlépe se závislost na droze, tedy i na endorfinu pozná abstinenčními příznaky. Počkej jestli někdy kvůli zranění, nemoci nebo jinému důvodu nebudeš moci delší dobu běhat. Pak poznáš ten rozdíl a to, o co ti bylo s endorfiny lépe. Co bylo štěstí, člověk většinou nejlépe pozná, když to ztratí.

[quote=sam]Nejlépe se závislost na droze, tedy i na endorfinu pozná abstinenčními příznaky. Počkej jestli někdy kvůli zranění, nemoci nebo jinému důvodu nebudeš moci delší dobu běhat. Pak poznáš ten rozdíl a to, o co ti bylo s endorfiny lépe. Co bylo štěstí, člověk většinou nejlépe pozná, když to ztratí.[/quote] Tak k tomu se přidávám… dokud člověk může běhat jak chce, bez jakýchkoliv omezení, tak si toho někdy až neváží. V okamžiku, kdy to nejde přichází ta fáze „absťáku“, kdy by člověk třeba TAK rád šel a nemůže…

Tak to jsi napsal úplně přesně, není to tak dlouho co jsem toto prožíval…dá se to poznat i bez zranění, netrénuješ 1, 2, 3 dny a najednou všechno bolí, jsi unavený atd…Já třeba poslouchám při běhu hudbu, která ten pocit ještě násobí, připadám si jako bych měl křídla......[qu­ote=sam]Nejlé­pe se závislost na droze, tedy i na endorfinu pozná abstinenčními příznaky. Počkej jestli někdy kvůli zranění, nemoci nebo jinému důvodu nebudeš moci delší dobu běhat. Pak poznáš ten rozdíl a to, o co ti bylo s endorfiny lépe. Co bylo štěstí, člověk většinou nejlépe pozná, když to ztratí.[/quote]

Přesně tak. Mě tedy běh vždycky radost a štěstí přinášel, ta fyzická námaha tam je, ale mysl ji nevnímá. Tedy jinak je tomu při závodech, když se člověk snaží podat maximální výkon, to je fyzická námaha vědomě přítomná. O to je to teď horší, když kvůli zraněnému kolenu běhat nemůžu. Už mi to chybělo tak, že jsem si snad dvakrát zaklusat šel, ale koleno pak několik dní zuřivě protestovalo. Tak neběhám vůbec, abych ještě někdy mohl a chybí mi to, věř mi. [url=http://www­.cnn.com/2004/HE­ALTH/01/11/ma­rijuana.exerci­se.reut/]Odkaz na vědecké vysvětlení vzniku „runner's hig­h“[/url] [url=http://www­.lehigh.edu/dmd1/pu­blic/www-data/sarah.html]A ješ­tě jeden článek[/url] Nedá se to popsat, snad každý to někdy zažil, když vyběhl po dvou hodinách běhu z hustého lesa plného zvuků a vůní přírody na louku v záři zapadajícího slunce (nebo něco podobného)… Proč běháš? (nejspíš proto, že se při běhu cítíš dobře, ne?)

Taky si můžeš přečíst téma " deprese " to totiž byly také absťáky jako hrom !!!

endorfiny? … kdyz se blizim k 42km, bezim totalne vycerpan koridorem lidi k cili, vnimam povzbuzovani, sem tam stacim zachytit pohled divaku…vevnitr rvu radosti, ze jsem to dokazal a navenek bych brecel radostii…asi proto beham ;)

[quote=Alena][qu­ote=sam]Nejlé­pe se závislost na droze, tedy i na endorfinu pozná abstinenčními příznaky. Počkej jestli někdy kvůli zranění, nemoci nebo jinému důvodu nebudeš moci delší dobu běhat. Pak poznáš ten rozdíl a to, o co ti bylo s endorfiny lépe. Co bylo štěstí, člověk většinou nejlépe pozná, když to ztratí.[/quote] Tak k tomu se přidávám… dokud člověk může běhat jak chce, bez jakýchkoliv omezení, tak si toho někdy až neváží. V okamžiku, kdy to nejde přichází ta fáze „absťáku“, kdy by člověk třeba TAK rád šel a nemůže…[/quote] Myslím, že se tu směšují dvě věci. Jedna je ta, že člověk se cítí dobře, protože má kondičku, psychicky je v pohodě atd. Tenhle stav trvá i když člověk není v pohybu. To pociťuju taky, jak člověk začne lenošit, tak jde všechno najednou hůř, apatie, myšlenková nevýkonnost a tak dál. Ale to není podle mě zapříčiněno endorfiny nebo nějakou jinou chemií, která má jen časově omezený účinek. Já jsem měl na mysli právě ty euforické dočasné stavy při běhu nebo bezprostředně po něm. K těm jsem se ještě nedopracoval.

P.

Vidím to podobně jak papaaya – průběh cílovou rovinkou je jedna velká radost překrývající únavu, a což teprve když jsem si po maratonu sedl na schodek, opatrně natáhnul nohy, střídavě hryzaje jabko a nalévajíce se mattonkou – byl jsem tak šťastnej jako málokdy v životě :) . Nedá se to vysvětlit, musí se to prožít. Podobný pocit je i u kratších závodů, tak od 1/2M dál, ale u maratonu je to velmi intenzívní.

Už jsem to tu někde vícekrát vyjádřil: nepřeceňoval bych ty endorfiny a z běžců bych nedělal drogově závislé. Nádherné pocity při běhu, zejména v přírodě, jsou výslednicí všech uvedených faktorů (dobré prokrvení a okysličení organismu, radost z pohybu, vědomí síly a zdraví, kouzlo přírody, zvukové a čichové vjemy) včetně endorfinů; tzv. absťáky však nemusí souviset jen s endorfiny, ale s chyběním ostatních pozitivních účinků běhu.

Onen extatický stav ale asi běžně zdaleka každý běžec neprožívá… A pokud si myslí, že ano, opět to nemusí být jen těmi endorfiny… taky by to mohl být dočasný pokles krevního tlaku nebo naopak zahlcení kyslíkem…

[quote=running-observer]A pokud si myslí, že ano, opět to nemusí být jen těmi endorfiny… taky by to mohl být dočasný pokles krevního tlaku nebo naopak zahlcení kyslíkem…[/quote] Tak nevím, ale s poklesem tlaku (zejména po některých maratonech) mi spíš začne stoupat žaludek než nálada … 

[quote=sam]Tak nevím, ale s poklesem tlaku (zejména po některých maratonech) mi spíš začne stoupat žaludek než nálada … [/quote] Mě dvě tři hodiny po maratonu, zřejmě díky poklesu tlaku, ukrutně bolí hlava.

Aspoň je vidět, jak mohou být ty stavy a pocity rozdílné…