Přikláním se k prvnímu běhu. Přítel to se mnou zkusil a měl za úkol mi nahlásit 2km. Jedinkrát v životě jsem uběhla v kuse 1500m někdy na střední. Chtěla jsem se překonat:oD Nahlásil až 4 km a celá trasa byla přes 6 km a trvala 39 minut. No, na to se nezapomíná, do teď tomu nevěřím. :oD

První maraton.
Nikdy nezapomenu, na ten pocit v cili.

>> Forest Gump, 22. 2. 2010 11:01:58

Nápodobně, na pocit v cíli prvního maratonu se nedá zapomenout…

Emočně jistě můj první (a zatím i poslední) maraton, který jsem jako jeden z posledních dobelhal v křečích, přesto pocity v cíli nepopsatelné. Z jiného pohledu to je určitě jeden z tréninků, který asi před měsícem začal úplně obyčejně: při výběhu vítr normální, teplota jen –1, slabé sněžení. Asi po 4 km silný protivítr zprava, setmělo se, na silnici najednou závěje, že neprojely ani auta, několik jich čekalo na silničáče, až je odtamtud dostanou, mezi tím vším se prodíral pěšky šílenec ve sportovním, naštěstí dostatečně ustrojený, který vždycky kousíček popoběhl po skoro hladké silnici a kus dělal čapí kroky v závějích. Do toho navíc ještě jeden stojící a čekající automobilista si ťukal významně na čelo – do doby, než mě poznal a já jeho, byl to jeden z podřízených z práce. Prostě „paráda“, dnes už se tomu směju, a asi i ten cyklista, který se tehdy prodíral proti mně s kolem na zádech 

Nezapomenutelné běhy dělím na
1)„Dočasně“ nezapomenutel­né,např. v neděli jsem předběhl běžkaře jedoucího z kopce či dříve cyklistu sjíždějícího z Bohdalce (na silnici byla námraza a na chodníku posyp).
2)„Trvale“ nezapomenutelné, např. když se se mnou sadil kolega v práci (o 30 kg těžší), že ho na Velké Kunratické neporazím o více než 4 min. Podařilo se mi to o 5:10 a vyhrál jsem 10 Plzní.
3)„Navždy“ nezapomenutelné, když jsem se sadil se svým synem, který běhá se mnou do 12 km a nechce závodit, zda mě předběhne. Abych byl velkorysý, řekl jsem, že kdykoliv a kdekoliv. Po doběhnutí svého šestého PIM maratonu jsem pozval rodinku na oslavu do blízké zahradní restaurace a zde po obědě synek pravil, že by si zaběhl právě dnes. Vydali jsme se na blízké hřiště, kde jsme běželi 100 m. Podařilo se mi o metr vyhrát, ale syn pravil, že mu padaly kalhoty a že by chtěl zopakovat běh v trenýrkách. Zopakovali jsme běh ještě jednou a tentokrát bylo pořadí opačné. Od té doby se již raději nesázím.

>> Schestauber, 24. 2. 2010 12:44:27

Oprava: správně je: vsadil.

Některé zážitky se nám do paměti vryjí na celý život. A takovým zážitkem může být i běh. Někdy jde třeba o výjimečný závod, jindy o běh na neobvyklém místě nebo za zvláštních okolností. Jaké běhy se zapsaly do paměti našim běžcům?