m.thums: máš i můj obdiv, že ses z toho vyhrabal! Vůbec si to neumím představit. Dokázal jsi to sám nebo ti někdo/něco pomohl/o? Fakt je to důkaz ohromné vůle a síly! Radek

Myslím, že se to nedá vůbec srovnat. Drogová závislost je naprosté šílenství, jseš pernamentně na pokraji psychických a fyzických sil, myslíš jen na drogy. Se sportem je to něco jiného, máš čistou hlavu a víš proč můžeš, nebo nemůžeš…u drog prostě musíš. Proč jsem přestal a jak, to je opravdu na knihu, je to kombinace šťastných a nešťastných událostí, hodně pomohla rodina – bratr, kterou jsem, ač v jednom městě neviděl cca 7 let, kdy už jsem byl opravdu těžce závislý. Malá epizoda: bratr začal podnikat, já jsem za ním po letech přišel a řekl jsem " pomož mi, prosím ". On povídá co si z posledního zaměstnání pamatuješ – nevím. Dal mi do ruky vrtačku a řekl " vyvrtej tady díru ", já jsem tam stál asi 2 hodiny a potom jsem se rozbrečel, řekl jsem " já už nic nevím ". Brácha říká OK, nevadí " vydíš tamtu hromadu dlažebních kostek ? Tak je převez sem na toto místo ( cca 20 m ). Naložil jsem, ale neměl jsem dost sil, tak jsem to vozil po jedné, po dvou…Trvalo to asi týden, nevím, ale když jsem to měl hotové, tak jsem hrdě hlásil " brácho, mám to " on povídá OK " tak teď to převez zpět ". Tak jsem vozil z místa na místo, nechápal jsem, že jsem úplný pako…To vše trvalo asi měsíc, potom mi dal do ruky autogen a řekl – rozpal to auto do šrotu, ale potřebuju tu nápravu, já pod to vlezl a auto na mě málem spadlo – myslel jsem, že mě chce zabít, zase jsem brečel. A takových historek je hrozně moc…Vydržel se mnou chodit každý den do práce od 8 hodin do 20 hodin, ani jeden den volný – rok a půl. Nezmiňuji zde stavy – horečky, manie…A nakonec jsem šel do světa a myslím, že jsem se v osobním životě dokázal prosadit. P.S. ¨ Jak říkám je to na knihu, ale ptejte se o zkušenosti se rád podělím, pokud by to mohlo pomoci.

Hmm, tak to je hodně silný příběh, možná bys tu knihu měl vydat a dát tím příklad ostatním, co s tím chtějí skončit, že se nad tou závislostí dá zvítězit

[quote=m.thum­s]Jitko, já jsem vyléčený toxikoman, drogy jsem bral 14 let, ostatně problémy, které dnes mám, pramení z mé dřívější závislosti…Drogy neberu také 14 let, byl jsem na tom hodně špatně, ale je to pryč…Tak a je to venku, musel jsem to napsat, z fóra to věděli dva lidé, teď už je to věc veřejná a můžete soudit… P.S. Pokud bude někomu nepříjemná má účast, pochopím a zmizím.....[/quote] Proboha, proč by jsi měl někam mizet? Však každý něco tím životem valíme, nikdo není ideální. Vlítnout do problémů je přeci tak snadné… A kdo má jistotu, že se mu to nestane? Obdivuju, když někdo zvládne něco takové jako ty. Přeju brzké uzdravení!

Máš můj obdiv! Jedna věc je se ze závislosti dostat a nevrátit se k drogám-už tuto hranici nepřekročí 85%narkomanů.A věc druhá se k tomu otevřeně vyjádřit a překonat všechny ty zakořeněné předsudky,které s sebou společnost celkově přináší. Myslím,že bys měl svůj příběh napsat-vím,že je jistě těžké opět se vrátit ke starým ranám,ale kdo ví kolik lidí se právě teď nachází ve stejném rozhodujícím bodě,jako tenkrát ty? Ale když to dokázal jeden,proč by to nedokázali oni a koneckonců i lidé „nezávislí“ na droze. Jejich „velké“problémy by se jim jistě řešili snadněji a běh je jednou z cest. Držím palce a přeji brzké uzdravení.

Zatím jsem Tragédův blog a tuto diskuzi pouze sledoval, ale tohle mě donutilo se přihlásit a reagovat. Mirku, máš můj obdiv, že jsi schopen se k tomu přiznat a hlavně, že jsi měl tu sílu se z toho vyhrabat a drogovou závislost vyměnit za „závislost“ na sportu. Držím palce ať současné problémy co nejrychleji přejdou.

M. Thums: Souhlasim se vsemi. Take si myslim, ze je hrozne lehky spadnout do jakekoliv zavislosti – at uz jsou to drogy, alkohol, jidlo nebo cigarety. A je neuveritelne tezky kteroukoliv z techno zavislosti porazit. Rozhodne si zaslouzis velky obdiv za to ze jsi dokazal nejen prestat, ale hlavne uz zase nezacit. To chce mnohem vic sily nez nikdy nezacit a tim padem nevedet o co clovek prichazi. Preju at se ti ty zily brzo zahoji a at muzes zase behat a vubec – treba jit na toho ironmana apod. Moc ti to preju!!!!

[quote=m.thum­s]Jitko, já jsem vyléčený toxikoman, drogy jsem bral 14 let, ostatně problémy, které dnes mám, pramení z mé dřívější závislosti…Drogy neberu také 14 let, byl jsem na tom hodně špatně, ale je to pryč…Tak a je to venku, musel jsem to napsat, z fóra to věděli dva lidé, teď už je to věc veřejná a můžete soudit… P.S. Pokud bude někomu nepříjemná má účast, pochopím a zmizím.....[/quote] Myslím, že je to věc hodná obdivu, že jsi se z toho dostal. (Kraviny dělá v životě každej, některý jsou velmi těžko vratný a tys to dokázal.) Teď jsem klidnej, ty běhat budeš, s touhle vůli…

P.S. Nezapomínej mezi samýma běžcema na kolo. Léčí ;)

tyden jsem nebyl na konferenci, docitam postpne ‚co je noveho‘ a z Tveho prispevku me Miro az polilo horko. Tve prispevky jsou natolik fundovane, ze jsem si rikal, zes nekdo z FTVS ci z treneru. Vyskrabnout se z nuly na behani maratonuu… to chce vuli nevidanou. Mas muj obdiv.

At se Ti nohy brzy zahoji a muzes zas vybehnout.

Díky Vám všem, čerpám z toho nesmírnou energii a vůli pokračovat…Pro Tebe tragéde – včera jsem poprvé na kolo sedl a ujel 25 km, dnes už to bylo 56 km, neboj v tomhle směru vím co dělám…na běh to zatím není, i to kolo trochu bolí, jinak je vše OK a jak má být…i bít… P.S. Ještě jednou díky VŠEM, co mě podpořili, mám slzy v očích, toto jsem opravdu nečekal…děkuji ;), myslím, že i o tom je náš ( tragéd promine ) web, o tom že cesta je trnitá, o tom, že věř a vůle tvá tě uzdraví a o tom, že tam někde v dáli jsou lidé, kteří ač nemusí, tak tě podpoří. P.S. Nezapomínej mezi samýma běžcema na kolo. Léčí ;)

Lidičky, právě jsem si všiml té chyby ve slově vidíš, tak sorry bylo to nějak rychle psané a " uklouzlo mi to " :D.

[quote=m.thums]Díky Vám všem, čerpám z toho nesmírnou energii a vůli pokračovat…Pro Tebe tragéde – včera jsem poprvé na kolo sedl a ujel 25 km, dnes už to bylo 56 km, neboj v tomhle směru vím co dělám…na běh to zatím není, i to kolo trochu bolí, jinak je vše OK a jak má být…i bít… P.S. Ještě jednou díky VŠEM, co mě podpořili, mám slzy v očích, toto jsem opravdu nečekal…děkuji ;), myslím, že i o tom je náš ( tragéd promine ) web, o tom že cesta je trnitá, o tom, že věř a vůle tvá tě uzdraví a o tom, že tam někde v dáli jsou lidé, kteří ač nemusí, tak tě podpoří. P.S. Nezapomínej mezi samýma běžcema na kolo. Léčí ;)[/quote] Nemám co promíjet, web je skutečně „náš“ ;)

Mirku, tak vidím, jak umíš perfektně řešit problémy, které ti život do cesty přichystal (ať zaviněně či nikoliv). Taky jsem se musel vyrovnat s postižením staršího syna, a dá se říci, že běh mi v tom taky pomáhá. Nemůžeš běhat, vrháš se na kolo, což je výborné! Aby si se mírnil v tréninkových dávkách, to ti doporučovat nebudu, dělej, co ti vyhovuje. Držím palce.

M.Thums: Mirku, všichni už napsali všechno za mě. Je to super, že ses z takový hrůzy dostal. Přeju brzké uzdravení, ať to brzy zase běhá.

Milí běhací přátelé, vy tuhle mou příhodu pochopíte (i když možná ani vy…): Něco na mě leze, bolí mě v krku, hlava, mám trochu zimnici, v práci jsem celý den pojídala Ibalginy. Přesto jsem se dnes po příchodu domu normálně oblékla do kraťasů a trika, čelenky, běhacích botek, hodinky jsem si nasadila, vyšla na chodbu, zamkla ze sebou – a najednou mi došlo, že mi není dobře, přece jsem celý den plánovala postel! Tak jsem zase odemkla a všechno ze sebe svlékla, vzala si Ibalgin, uvařila čaj – a stůňu… :mad:

[quote=Jitka]Milí běhací přátelé, vy tuhle mou příhodu pochopíte (i když možná ani vy…): Něco na mě leze, bolí mě v krku, hlava, mám trochu zimnici, v práci jsem celý den pojídala Ibalginy. Přesto jsem se dnes po příchodu domu normálně oblékla do kraťasů a trika, čelenky, běhacích botek, hodinky jsem si nasadila, vyšla na chodbu, zamkla ze sebou – a najednou mi došlo, že mi není dobře, přece jsem celý den plánovala postel! Tak jsem zase odemkla a všechno ze sebe svlékla, vzala si Ibalgin, uvařila čaj – a stůňu… :mad Tak se hezky vystonej, ať to rychle přejde! Jak jsem to četl, tak jsem se lekl, že v tomhle stavu vyrazíš… to bych doporučil návrat na fakultu… :)

[quote=Traged][qu­ote=Jitka]Milí běhací přátelé, vy tuhle mou příhodu pochopíte (i když možná ani vy…): Něco na mě leze, bolí mě v krku, hlava, mám trochu zimnici, v práci jsem celý den pojídala Ibalginy. Přesto jsem se dnes po příchodu domu normálně oblékla do kraťasů a trika, čelenky, běhacích botek, hodinky jsem si nasadila, vyšla na chodbu, zamkla ze sebou – a najednou mi došlo, že mi není dobře, přece jsem celý den plánovala postel! Tak jsem zase odemkla a všechno ze sebe svlékla, vzala si Ibalgin, uvařila čaj – a stůňu… :mad Tak se hezky vystonej, ať to rychle přejde! Jak jsem to četl, tak jsem se lekl, že v tomhle stavu vyrazíš… to bych doporučil návrat na fakultu… :)[/quote] Víš jak to je, že jo? =) Kovářova kobyla vždycky chodí bosa =))

Pochopíme, Jitko, pochopíme. Co by's řekla běžci, který po dvou dnech střevní virózy a průjmů jde na start PIM 2005 a teprve až na 17 km pochopí, že je asi opravdu nemocný? Aspoň, že jsem to na tom 17 km zabalil a nemučil se až do konce.

Každopádně máš, Jitko, pevnou vůli. Já když se obleču a vylezu ze dveří, tak běžím vždycky. Ale jednou jsem pochopil, že to opravdu nejde, a vrátil se po 5-ti km. Ale déle než dva dny jsem doma stejně nevydržel. Takže se pěkně kurýruj, ať se doma dlouho „neflákáš“. Já si před dvěma roky dal pauzu od běhu až na tři měsíce, zdůvodnil jsem si to, že „venku je zima!“.

[quote=running-observer][quote=-W-]Já mám deprese dost často (náročné podnikání). Vždycky to vyřeším buďto, že si jdu zaběhat a tím min. na hoďku vypnu (to tedy nejraději – ale ty máš bohužel smůlu, že), nebo si dám jednoho panáka (někdy radši dva) domácí moravské slivovice (50%), anebo si pustím můj hodně oblíbený film Forest Gump. Tak něco z toho vyzkoušej :) Hlavně na to pořád nemysli a zkus se nějak odreagovat. Třeba tím, že si vytvoříš nějaké statistiky ohledně běhání – např. by jsi mohl zaktualizovat maratonské tabulky, že ;) Tak se drž a nelituj se ( já to při svém dvouměsíčním zdravotním výpadku dělal a stálo to za prd ) -W-[/quote] Já si sice taky občas dám jednoho nebo 2 panáky a souhlasím, že 40% je málo, ale trochu bych varoval před použitím panáka proti depce, protože tím fakt může vzniknout blbej návyk a pak ani ty 2 panáky by nestačily…[/quote] Měli by jste si dát velký pozor na rozdíl mezi únavou a špatnou náladou (někteří jí módně říkají depka) a skutečnou depresí. Deprese je způsobená špatnou chemií mozku a alkohol jí jednoznačně zhoršuje. Tady pomáhají jen antidepresiva (pečlivě zvolená) a životní styl v jehož rámci je vytrvalostní běh (pro mne) nenahraditelný. Tedy rozhodně je lepší být závislý na běhání než na pití alkoholu.

Čtení tohoto fora dozadu je někdy úžasný zážitek. Absolutní obdiv pro M.Thumse ale i M.Kostlivého. Jejich nadhled nad životem by mi prospěl. Podělím se o nějaké své zkušenosti. Když mi v 42. letech ukradli závodní kolo, bylo mi dost zle. Věděl jsem, že prostě peníze na jiné už nikdy neseženu. Že je konec s cyklistikou. A jednou za 14 dní jet na výlet, to mi nic neříká, tím si akorát otlačíte pr…
Dnes vidím že to taková tragédie nebyla, a nemám po třech a půl letech běhání zlikvidované kyčle, jak všichni tvrdí, ale že u toho běhu nějaký čas zústanu. Je pravda, že v současné době bych stejně na ježdění neměl čas, protože to je naprosto nesrovnatelně časově náročnější sport, ve srovnání s během. Běžec má za hodinu a půl včetně protažení většinou dost. Jen vyjímečně dělám delší výběhy. Na kole to máte tak na přípravu kola a rozjezd. Takže někdy může být i něco zlé k něčemu dobré. Mám hodně stresových situací v práci. Nejde napsat vyléčím si depresi během. Špatnou náladu někdy ano, ale pokud je toho moc, nepomůže běh, to v hlavě pořád zůstává. Zatím tedy dosahuji likvidaci toho děsného napětí taky velkou slivovicí. Vím, že je to chyba, ale žádný prášek nefunguje tak rychle. Nemám tedy co se týče alkoholu čisté svědomí. Když běhám jen tak lehce (v zimě) tak to na návyk nemá žádný vliv. Jakmile začnu přidávat na kilometráži a intenzitě, závislost na alkoholu jednoznačně klesá, jsem schopen prožít i celý den bez. Dokonce i tu pitomou žízeň po výkonu nemusím hasit pivem. Tělo si vyloženě řekne: Tohle už ne, mám co dělat se škodlivinami ,které vznikají při samotné větší zátěži. Někdy mám pocit, že kdybych nemusel tolik pracovat a mohl hodně intenzivně trénovat, mohl bych jednou i abstinovat. Napište své názory na pivo po zátěži apod. (I když ,loni jsem dokázal dokončit marathon asi jen díky té orosené představě) Držím palce všem běžcům, kteří se musí s něčím vyrovnávat. Ani mne tak nezajímají dosažené časy jako charaktery.

Kdyz jsem zacala opravdu pravidelne behat, rekl mi jeden z mych kamaradu a docela silny alkoholik (mozna obcas vynecha jeden den v tydnu), ze podle nej oba mame stejny problem, jak zabit cas. A ze je stejne spatne to resit behanim i chlastanim… (No, nevim, jestli by me aktivita, kterou „zabijim cas“, donutila lezt po ranu o hodinu driv z postele:-).

Nemohl pochopit, ze se nechci setnout (jak jsem to delavala cas od casu drive), protoze behat a obecne sportovat s kocovinou neni zrovna prijemna vec. Pry, ze to prehanim. Nechtela jsem se s nim dohadovat, ale hodne s nim nesouhlasim. Jsem rada, ze touha jit si druhy den zasportovat zacala byt silnejsi a ze se dokazu krotit a nepit tak dlouho, dokud jeste stojim na nohou. Navic byt nality pod obraz neni jeste zarukou dobre zabavy. Kdybych to prehanela, budu abstinent. Podle me pivko jednou za cas neuskodi-takze si ho samozrejme obcas dam nebo i dve, tri.

Behani je myslim mnohem pozitivnejsi „droga“ nez alkohol. Minimalne se nemusim bat, ze bych pod vlivem behani udelala neco, za co bych se do smrti stydela:-). A ten pocit po poziti a po dobehu se taky zdaleka neda srovnavat. Kazdy, kdo sportuje rekreacne si myslim dokaze najit tu spravnou rovnovahu mezi spolecenskou zabavou a pohybem.

To minusak: Jestli je to jedna velka slivovice denne, tak bych to nenazyvala zavislosti:-).

[quote=dees]Kdybych to prehanela, budu abstinent. Podle me pivko jednou za cas neuskodi-takze si ho samozrejme obcas dam nebo i dve, tri.

Behani je myslim mnohem pozitivnejsi „droga“ nez alkohol. Minimalne se nemusim bat, ze bych pod vlivem behani udelala neco, za co bych se do smrti stydela:-). A ten pocit po poziti a po dobehu se taky zdaleka neda srovnavat. Kazdy, kdo sportuje rekreacne si myslim dokaze najit tu spravnou rovnovahu mezi spolecenskou zabavou a pohybem.

To minusak: Jestli je to jedna velka slivovice denne, tak bych to nenazyvala zavislosti:-).[/quote] Já mám vlastní zkušenost z alkoholem, dotáhl jsem to až tak daleko, že jsem skončil v léčebně, a ani ta nepomohla. Pak ale jsem měl štěstí a zpoznal jsem AA a od té doby jsem nevypil ani kapku. Je to už třetí rok, i když na delce abstinence u alkoholika nezáleží, od debaklu ho dělí vždy jenom jedna sklenička. Za ty léta, když jsem se snažil alkoholem skoncovat jsem se naučil, že alkohol není charakterová vada, ale nemoc, progeresívní a často smrtelná. Všechny pokusy překonat pití silou vůle byly k ničemu – jeden můj stejně postižený kamarád říka, že je to jako pokus zastavit silou vůle průjem. Jsou možná výjimeční jedinci, kterým se to povede, ale já to nejsem. Nepomůže to nahradit jinou činností (alespoň u mně ne). Pro mně bylo jediným řešením smířit se s tím, že jsem nemocný a chovat se podle toho. Takže nejvýhodnější je alkoholikem se nestát. Zapomínání na problémy pomocí alkoholu je u disponovaných lidí spolehlivá cesta k alkoholismu. já se snažím, aby ani běh pro mně nebyl prostředkem k vyrovnání se s psychickými problémy (nebo k zapomenutí na ně). Pokud mám před během špatnou náladu tak se snažím sklidnit relaxací, zatím se mi to vždy povedlo, na běh jsem se zatím vždy těšil. To ce jsem napsal neni boj proti alkoholu. Většina lidí dokáže bez problémů společensky pít a dokud jím to přináší radost je to v pořádku. U mně ale byl problém, že jsem nepoznal hranici, za kterou mi to začalo škodit. A k pivu po běhu, a hlavně po maratónu: při zvýšené námaze dochází k vyčerpání glykogénu s játer, játra dostanou řádně zabrat. Zalít je pak alkoholem asi není to nejlepší, ani když je to jenom pivo. Maslím si, že člověk by se měl napřed zavodnit něčím nealko a pivi si dát až po několika hodinách. V knize „Všetko o behu“ se uvádí, že po maratonu by se kvůli regeneraci neměli pít alkoholické nápoje a káva po dobu 12 hod.

[quote=Štefan]Pokud mám před během špatnou náladu tak se snažím sklidnit relaxací, zatím se mi to vždy povedlo, na běh jsem se zatím vždy těšil. Myslím si, že člověk by se měl napřed zavodnit něčím nealko a pivi si dát až po několika hodinách. V knize „Všetko o behu“ se uvádí, že po maratonu by se kvůli regeneraci neměli pít alkoholické nápoje a káva po dobu 12 hod.[/quote] Tak to jako odnaučený piják piva opravdu nevědomky dodržuji, neboť si ho dávám maxim. jako nealkoholické v restauraci, kde je levnější než limonáda. A kvalitní přívlastková vína, které si člověk občas dá, se snad ani mezi alkoholické nápoje nemohou počítat. Jinak si, Štefane, fakt dobrej, jak si se z toho vyhrabal směrem ke kvalitním běžeckým výkonům, takže nepochybuju, že těch 3:30 v marathonu určitě padne, jestliže v tomto svém úsilí vytrváš.

[quote=Štefan]po maratonu by se kvůli regeneraci neměli pít alkoholické nápoje a káva po dobu 12 hod.[/quote] tělo má prioritu nejdřív odbourat jedy (alkohol) a až pak matabolity (kys. mléčná) – takže pokud to není jedno pivo, tak se čas regenerace (v podstatě po každém těžším běhu) prodlužuje

No ja si jedno nebo dvě piva po závodech celkem pravidelně dopřeju (tedy pokud neřídím) a slivovičku taky někdy můžu – hlavně po ránu na lačno (pokud mám volno a nebo nejdu běhat). Chudák moje játra :) Napadá mně, že bývalých alkoholiků nebo alkoholiků adeptů je tady hodně, ale zajímalo by mně jestli je mezi námi také 100% abstinent a jak ten případně potom řeší deprese nebo špatnou náladu ;o)

[quote=-W-]No ja si jedno nebo dvě piva po závodech celkem pravidelně dopřeju (tedy pokud neřídím) a slivovičku taky někdy můžu – hlavně po ránu na lačno (pokud mám volno a nebo nejdu běhat). Chudák moje játra :) Napadá mně, že bývalých alkoholiků nebo alkoholiků adeptů je tady hodně, ale zajímalo by mně jestli je mezi námi také 100% abstinent a jak ten případně potom řeší deprese nebo špatnou náladu ;o)[/quote] no já jsem 99% abstinent, vypiju tak 10–15 piv za rok, víc ne…depky řeším běháním, po něm vždy přejdou

[quote=Lubos M]no já jsem 99% abstinent, vypiju tak 10–15 piv za rok, víc ne…depky řeším běháním, po něm vždy přejdou[/quote] jsem 99% vysokoškolák, vypiju tak 10–15 lahváčů za týden, víc podle podle počasí…depky řeším při běhání, po běhání teprve přijdou (protože jako vždy prd vyřeším)

Pěkné životní příběhy, děkuji všem za sdílení a otevřenost a gratuluji všem ke zvládnutí jejich problémů.

>> kanovsky, 17. 04. 2012 15:59:19

Reaguji spíše na tvůj příspěvek ve vlákně „Můj poslední běh“:

To rozběháš.

Jinak, již dlouho obdivuji tvé motto „I v mlze je třeba udělat další krok!“ a zajímá mě, zda je to citace odněkud (odkud), nebo snad vlastní…?