Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

NA VLASTNÍ OČI: Z Marathonu do Athén

NA VLASTNÍ OČI: Z Marathonu do Athén
foto: archív Jana Tecla

Jan Tecl | 12.12.2013 | přečteno: 4626×

Je ráno, 10. listopadu letošního roku. Přemýšlím, jak se to vlastně mohlo stát, že právě teď stojím na startovní čáře jediného velkého a pravého maratonu – z Marathonu do Athén, kde na mě čeká víc než 42 km vedoucích nejen po přímořské rovině, ale i přes kopcovitý hřbet po legendární trase z roku 490 př. Kr., spolu s více než 12 000 běžci z mnoha zemí celého světa.

Události spojené s bitvou u Marathonu, stejně jako samotný maratonský běh, jsem považoval kdysi za něco tak vzdáleného a pro mě nedostupného, jako nějaká pohádka, i když jsem asi v deseti letech snil o tom, že bych mohl někdy běžet třeba i maraton, aniž jsem však měl nejmenší tušení, co to skutečně obnáší.

Ledy se ale časem hnuly a Řecko už ani není žádný problém navštívit, když je opravdový zájem. Před deseti lety mě pak přivedl kamarád Tomáš z Prahy (který je dnes se mnou také na startu) na myšlenku zkusit si zaběhnout nejen půlmaraton, ale i maraton. To se mně zanedlouho také podařilo, ačkoliv přípravě jsem se nijak zvlášť nevěnoval. Když jsem byl poté v Athénách v roce 2005 na služební cestě, bydlel jsem v hotelu, který ležel nedaleko dnešní maratonské trasy. Právě tam se mně podařilo na recepci koupit knihu o historii maratonského běhu od starověké bitvy u Marathonu přes rok 1896 až po současnost. Po přečtení této knihy jsem získal docela konkrétní představu o této sportovní události a také inspiraci, že bych to mohl někdy v budoucnu skutečně na této trati zkusit.

Další zajímavostí je, že při této příležitosti (ale i jiných) jsem se tady setkával s řeckým kolegou Georgiosem z Athén, který běhával obvykle vložený závod na 10 km, ale dnes nakonec nepoběží, protože na poslední chvíli dal paradoxně přednost před tímto během účasti na nějaké odborné akci v Praze druhý den poté (slíbil mně ale, že si snad zaběhneme spolu někdy jindy).

Všeobecně známá legenda o maratónském běžci není ovšem ve skutečnosti vůbec historicky doložena. Historik Herodotos se sice zmiňuje o Feidippidovi, který běžel z Athén do Sparty před bitvou a pak zase zpět, pověst o běžci z Marathonu do Athén však uvádí až mnohem pozdější spisovatelé. První historicky doložený maratonský běh se tedy běžel až v rámci 1. novodobých OH 1896 v Athénách (vlastnímu olympijskému závodu však předcházelo ještě několik zkušebních a kvalifikačních běhů). Nečekaným vítězem a řeckým národním hrdinou se tehdy stal Spyridon Louis, po němž byl také pojmenován nový olympijský stadion v Athénách (pro OH 2004).

Doběh maratonu byl tehdy, stejně jako na olympijských mezihrách 1906, na OH 2004 i v současném závodě umístěn na obnovený starověký Panathénský stadion (Panathinaiko), zvaný také Kallimarmaro (krásně mramorový). Na tomto stadionu se sice konaly všechny lehkoatletické soutěže her 1896 i 1906, nyní se však využívá, vzhledem ke svým nestandardním rozměrům, spíše pro výjimečné účely (na OH 2004 kromě doběhu maratonu zde byly také soutěže v lukostřelbě).

Nechtěl jsem se na takový poněkud vzdálený maraton vypravit úplně sám, i když do zahraničí jinak často jezdívám na vlastní pěst. Dal jsem tentokrát přednost tomu jet s někým, aby mě případně jistil, protože nikdo neví, co se může někdy stát. Také společný prožitek je o něco větší. Letos na jaře právě kamaráda Tomáše z Prahy napadlo, že by také chtěl jet na maraton do Athén, a tak akce tato byla na světě. Přidal se ještě další kamarád z Prahy Jirka, který ale později odpadl kvůli vleklým problémům s kotníkem. Protože ale letenka a ubytování už nešly zrušit, jel nakonec také s námi, takže jsme nejeli dva, ale vlastně tři. Jirka pak dostal za úkol natáčet video při závodě.

Na pobyt v Athénách jsme měli rezervováno pět dní s přespáním po čtyři noci v docela jednoduchém hotelu ve středu města, kde byla však volně k dispozici nejen káva a čaj, ale také i internet. Přímo na východu z příletového prostoru na letišti byl stánek, kde pořadatelé přidělovali volnou jízdenka na 6 dní po Athénách. Dále pak bylo velmi důležité zastavit se v registračním centru v hale Faliro na nábřeží v Pireu pro čip, číslo, tričko a další náležitosti k závodu. Letos to bylo poprvé na tomto místě, protože výstavní centrum Zappeion nedaleko Panathénského stadionu ve středu města už zřejmě nedostačovalo kapacitou pro maratonské Expo. Bylo to tím pádem také trochu z ruky, ale naštěstí tam vede nová linka tramvaje.

Další čas v Athénách jsme trávili (zejména já) poznáváním početných athénských pamětihodností a muzeí. Ačkoliv otevírací doby muzeí končily nepříliš vhodně většinou mezi 15.-17. hodinou, další čas jsem využil na četné pochůzky po mnoha athénských zákoutích, odkud jsem se vracel do hotelu až těsně před půlnocí. Mimoto se mně podařilo navštívit i přístav v Pireu a Athénské olympijské centrum z roku 2004, kde se nachází ústřední olympijský stadion Spyridona Louise a v okolí řada bazénů, které byly i večer v provozu.

V neděli 10. listopadu vstáváme už v 5:15 a odcházíme na náměstí Syntagma před budovu parlamentu, kde na závodníky čeká spousta autobusů. V 6:10 odjíždíme do Marathonu, kam dorážíme až v 7:10. Cesta se mně zdá dlouhá, netěší mě ani, když větší část jedeme z kopce (což znamená, že následující běh bude do kopce), a svírá se mně docela žaludek. V Marathonu vystupujeme poblíž místního otevřeného stadionu, vedle něhož je startovní koridor a brána. Někteří lidé se na stadionu rozbíhají, což si ale odpouštím a jen si v klidu obejdu jedno kolo. Pak se už musím začít převlékat, abych stihl uložit zavazadlo v přiděleném pytli nejpozději půl hodiny před startem do jednoho ze sběrných vozů (podle čísla), které je poté odvezou před námi do Athén. Podle čísel je vidět, že je tady zřejmě přes 12 000 účastníků.

Řazení do sedmi startovních bloků je podle barvy vlajícího balónku, která musí souhlasit s podbarvením startovního čísla. Je pro mě značně výhodné, že jsem byl s předpokládaným časem 3:45 zařazen hned do druhého bloku, což znamená, že budu mít před sebou poměrně volnou cestu. Jednotlivé bloky startují s malým odstupem (druhý jen 1 minutu po prvním), přičemž časová ztráta se ve výsledku nakonec zase odečítá. Dostal jsem se hned dopředu v prostoru bloku, který se za mnou postupně plní. Na 15 minut jsem se ještě mohl usadit na zem, abych se soustředil, a vstal jsem teprve 10 minut před startem. Někde u startu by měl být maratonský oheň, zapálený už předchozí den, kterého jsem si ale nevšiml.

Na startovní bráně před sebou vidíme nápis: Kaló agóna! Have a nice race! Hlasatel stále udržuje napjatou atmosféru, těsně před startem probíhá minutová vzpomínka na Bostonský maraton a pak už nic nestojí v cestě do Athén. V 9:00 se čelo s elitou dává do pohybu a za minutu poté také náš blok.

Prvních 10 km je opravdu snadných, cesta vede v podstatě po přímořské rovině. Po 5 km z Marathonu trasa závodu obchází prostranství starověké maratónské bitvy, v jehož středu se tyčí menší návrší – mohyla padlých řeckých bojovníků. Zde po 5 km jsem se nacházel (jak jsem později zjistil) na skvělém 3. místě ve věkové kategorii a celkově 279. (příslušné tempo docela rychlé – 4:17 min./km, dál už to ale bude horší). Před 10. km vstupujeme do osady Nea Makri a cesta se začíná pomalu zvedat a také stáčet od pobřeží. Ve všech osadách stojí kolem trati spousta lidí, kteří volají „Bravo“ a mnozí také podávají běžcům olivové větvičky, jako za starověku. Je to pro ně symbol národní tradice a hrdosti. Moje postavení na 10. km je už horší – 14. v kategorii, 497. celkem, tempo také začíná pomalu upadat.

Na 15. km za stálého stoupání probíháme Rafinou a definitivně se vzdalujeme od pobřeží. Stoupání je pro mě dost nepříjemné, jediná výhoda je, že není příliš velké vedro. Chvílemi se ukazují obláčky, místy je dokonce kousek stínu. Na 17. km je před námi dost prudké klesání, při němž si trochu odpočinu, ale po dalším kilometru se cesta zase obrací nahoru, a to na celých dalších 13 km. V osadě Pikermi probíháme polovinou závodu na 21. km, což mám v čase 1:42:36 (26. místo v kategorii, 828. celkem). Venkovská krajina pomalu končí, přibližujeme se k Athénám. Na 28. km dosahujeme Pallini a začíná pás předměstí přetínaný dálničními komunikacemi, které podbíháme. Právě zde stojí také neběžící kamarád Jirka, který nás natáčí. Odtud už vede trasa metra, kterým se poté přesouvá rychle na stadion.

Mám toho už docela plné zuby, ale stoupání je nekonečné. Jedinou útěchou je, že to už zanedlouho skončí a pak to bude do cíle už jen z kopce. Do 25. km se mně ještě dařilo udržovat celkové tempo do 5:00 min./km (čas 2:05:08), ale na 30. km už mám proti tomu několik minut ztráty a dosahuji také nejhorší postavení během závodu – 36. v kategorii, 1053. celkem.

Konečně se dostávám na přelomový 31. km, kdy překonávám vrchol trasy a dál běžím z kopce! Je to samozřejmě trochu lepší než předtím, nicméně úplně zadarmo to také není, jak jsem si předtím tak trochu naivně myslel, protože je třeba vynakládat do běhu stále značné úsilí. Klesáme ze severovýchodního směru širokou třídou směrem ke středu Athén.

Přestávám už skoro vnímat okolí včetně ukazatelů kilometrů a řídím se jedině občerstvovacími stanicemi po 2,5 km. Občerstvení během závodu jsem bral až od 10. km a dále každých 5 km, naposled na 35. km. Nejprve jsem si vzal vodu, kterou dávali v půllitrových lahvích, ale protože se mně ji nechtělo nést, bral jsem si dále iontový nápoj, který byl v pohárcích vždy ke konci občerstvovacích stanic, na dvou pak byla také cola. Přitom jsem ale ztrácel pokaždé kolem 30 sekund, protože jsem se na chvíli zastavil, hodil do sebe 4–5 pohárků a pak se jen pomalu rozbíhal (ale zase to bylo jen šestkrát…).

Před 40. km míjíme americké velvyslanectví, poté v úrovni hotelu Hilton trasa mírně zahýbá doprava směrem k náměstí Syntagma, ještě před ním ale zase ostře doleva, po čemž následuje už jen seběh asi 600 metrů ulicí Heroda Attika mezi Národní zahradou a prezidentským palácem. Předpokládal jsem sice tento závěrečný seběh o něco rychlejší, ale potom už následuje opravdu poslední mírná zatáčka a otevírá se před námi Panathénský stadion!

Stále zrychluji, posledních 200 metrů se snažím o sprint na stadionu a jsem v cíli za 3:40:52 čistého času (umístění – 34. v kategorii, 1012. celkem). Tentokrát se proti minulým rokům běželo na levou stranu dráhy, kde byl cíl. Po kratičkém oddechu pomalu pokračuji po dráze na druhou stranu stadionu, kde dostáváme účastnické medaile a pak až za koncem dráhy, vlastně už před stadionem čeká občerstvení. Dostáváme balíček do ruky a ještě si můžeme vzít další pití a ovoce, na co máme chuť.

Teprve asi po hodině opouštím stadion, na který stále dobíhají spousty lidí, a jdu si opodál pro zavazadla, která nám přivezli. Pak jsem se ještě jednou vrátil na stadion, abych si udělal pár fotografií. Tomáše, který doběhl 21 minut za mnou, jsem si ale nevšiml, asi mezitím prošel, zatímco jsem se cpal.

Pak zbývá ještě dokončit procházku Athénami a druhý den zase domů…

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Exploser muž 12.12.2013 20:34:10

Je ráno 10. listopadu. Přemýšlím, jak se to vlastně mohlo stát, že právě teď stojím na startovní čáře jediného velkého a pravého maratonu – z Marathonu do Athén, kde na mě čeká víc než 42 km vedoucích nejen po přímořské rovině, ale i přes kopcovitý hřbet po legendární trase z roku 490 př. Kr., spolu s více než 12 000 běžci z mnoha zemí celého světa.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.